Článek
Je to s velkou pravděpodobností práce ruských propagandistických a trollích center. Na veřejnosti se množí nehorázné výmysly o Ukrajině a ten o Ukrajincích v politbyru Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS), kde prý jich bylo sedm a tvořili většinu, má velmi tuhý kořínek, i když byl opakovaně a spolehlivě vyvrácen jako fake news. To, že k šiřitelům těchto nehorázností patří i expředseda českých komunistů Vojtěch Filip evidovaný jako spolupracovník StB s krycím jménem Falmer, vůbec nepřekvapuje. Ten už byl opakovaně usvědčen z více lží.
Jak správně uvedl web Demagog.cz, kromě generálního tajemníka Ústředního výboru KSSS Leonida Iljiče Brežněva, který střídal ruskou a ukrajinskou národnost, patřilo v roce 1968 do politbyra (hlavní vedení sovětských komunistů) 5 rodilých Rusů (Gennadij Voronov, Andrej Kirilenko, Alexej Kosygin, Michail Suslov a Alexandr Šeljepin), 1 Bělorus (Kirill Mazurov), 1 Lotyš (Arvid Pelše) a 3 Ukrajinci (Nikolaj Podgornyj, Dmitrij Pojanskij a Petro Šelest). Jak kdo hlasoval, se už nedá zjistit. Pravdou však je, že rozhodnutí všech komunistických totalitních orgánů bývala v drtivé většině jednomyslná. K několika málo výjimkám patří usnesení předsednictva ÚV KSČ k srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, kdy reformisté přehlasovali tvrdé dogmatické jádro.
Velmi důležitou poznámku však uvedl historik Petr Blažek, „princip řízení komunistického systému byl centralizován, bylo to podobné jako v armádě a nešlo o to, kdo byl jaké národnosti, jednalo se o systém, který byl založen na komunistické nomenklatuře“. To je přesné popsání situace.
Často se mluví a píše o tom, že prý Stalinův nástupce ve vedení sovětských komunistů Nikita Sergejevič Chruščov byl Ukrajinec. To je další lež. On se narodil v roce 1894 v obci Kalinovka v Kurské gubernii (nynější Kurská oblast) na území Ruska. Jeho rodiče byli etničtí Rusové. Čili z hlediska původu i místa narození byl Rus. To, že v mládí pracoval na Ukrajině v Doněcku, kde byly lepší pracovní podmínky a vyšší platy, a že jej Stalin na konci třicátých let minulého století poslal na Ukrajinu dělat šéfa místních komunistů, z něj Ukrajince nedělá. I když měl rád ukrajinskou kulturu. Já mám také rád polskou kulturu a Polsko, ale kvůli tomu se nepovažuji za Poláka.
U Brežněva je to o něco složitější. Je pravdou, že se narodil v roce 1906 v městě Kamjanske (rusky Kamenskoje) na Ukrajině. Jenomže jeho rodiče byli etničtí Rusové, kteří na Ukrajinu přišli za prací z chudé Kurské gubernie. Podobně jako Chruščov. Ano, v ukrajinském Doněcku se tehdy vydělávaly větší peníze a lépe se žilo než v sousedním chudém ruském pohraničí. Na tom přece není nic divného. Já žiji v jižních Čechách a i od nás odchází mnoho lidí za lépe placenou prací do Bavorska nebo Rakouska.
Sám Brežněv střídal ruskou a ukrajinskou národnost, od padesátých let, kdy přesídlil do Moskvy, však tvrdil, že je Rus a jako Rus je uveden i ve svém oficiálním životopise ze sedmdesátých let. Historik Blažek k tomu dodává, že Brežněv mluvil rusky, ukrajinsky neuměl, a ani jeho životopisci se neshodnou na tom, jak on sám vnímal svoji národnost. Po většinu svého života se však považoval za Rusa.
Důležitá poznámka k národnostnímu složení jednotek Sovětské armády, které se v srpnu 1968 zúčastnily vpádu do Československa. To nelze z dostupných pramenů určit. Jistě, sloužili v ní také Ukrajinci, ale logicky v ní převažovali Rusové jako nejpočetnější národnost SSSR. Takže tvrzení o tom, že v roce 1945 nás osvobodili Rusové a o třiadvacet let později okupovali Ukrajinci, je hloupé a nesmyslné. V obou případech se toho zúčastnili vojáci více národností z tehdejšího Sovětského svazu. Nehledě na to, že Ukrajina tenkrát byla de facto porobenou zemí.
