Článek
Ženy to mají trochu jinak; už v pravěku pravděpodobně z obyčejné nutnosti musely po očku sledovat děti, udržovat oheň, u toho žvýkat kůže, vařit a vyhlížet své muže, přicházející z lovu nebo boje.
Takže my ženy ani neočekáváme jiný stereotyp chování od mužů. O to víc překvapí, když se setkáte s člověkem, potažmo s mužem, který dělá tolik věcí najednou, že si říkáte, jak je to vůbec možné?
Jen pro zajímavost: Pavel Novotný píše, pracuje se zvukovými efekty řeči, na svém kontě má řadu autorských písní, hraje v kapele, zpívá, překládá z němčiny a také je literárním vědcem. Nesmíme zapomenout ani jeho výtvory výtvarné. Jak to všechno stihne? Na to a na řadu dalších věcí jsem se zeptala, když jsme si povídali ve studiu před kamerou.
Pozvala jsem ho do podcastu Literární pavlač především jako básníka. Za literaturu má hned několik ocenění, a to včetně Magnesie litery. Odbornou porotu zaujalo básnické dílo „Zápisky z garsonky“. Je to naprosto unikátní výpověď, psaná očima dítěte, jak postupně vyrůstá vedle nemocné matky, ve stísněném prostoru garsonky. Autor zvolil formu básnické skladby, aby vtěsnal mezi verše zámlky a zastavení, která jsou rovněž nositelem děje. Jen tak mimochodem: za civilním jazykem cítíme emoce, které se nás dotýkají a které rozezní hlubokou archetypální zkušenost. A v tom je neuvěřitelná síla této knížky.
Jestliže Pavel Novotný skvěle „načítá“ audioknihy, pak úryvek právě z Garsonky vás dostane. Poslechněte si ho současně s rozhovorem, který představuje zajímavého člověka a úspěšného literáta.
