Článek
Je totiž možné předpokládat, že po příchodu domů bude mít hlad, za sebou nepříjemné jednání nebo, a to je nejhorší, sám nebude vědět, proč nesrší vtipem, když ještě před chvílí to vypadalo, že má svůj den.
Prostě nám ženám odmala narůstají tykadélka, zachycující momentální rozpoložení mužů, a to někdy i na dálku. Mistrem ve svém oboru je taková sekretářka, která je placená právě pro tuto schopnost, aspoň zpočátku. Nevím, proč jsem se dotkla právě sekretářky, když do tématu vlastně vůbec nepatří.
Jak se těšit na cizího chlapa, bych se neodvažovala radit, protože z pochopitelných důvodů selhávají tykadélka. Tady spíš záleží na věku. Bohužel nikoli dotyčného muže, ale té, která se rozhodla, že se bude těšit. Hned mě napadá mnoho proměnných, ale základem je míra naivity, kterou si dokážeme přiznat. Ve svém věku už s těšením dokážu nějak pracovat.
Dopředu si vyhodnotím, že je dobré se těšit. Určitě ne proto, že by z toho bylo bůhvíco, ale v mém pojetí „těšit se“ znamená předpokládat, že prožiju hezkou chvíli, hodinu, den. Vlastně si vsugeruju, že to bude fakt dobrý, že ho zaujmu, že uvidím, že je se mnou rád, a to pro začátek stačí. Podle toho se mi vyladí hlas a možná i obličej. To druhé platí pro mnohem mladší ročníky, samozřejmě.
Takže se konečně dostávám k tomu, že se skutečně těším na cizího chlapa. Přiznávám, že v těšení sehrává svou úlohu i jeho status, i když to zní blbě. Ale řekněme si popravdě, kdyby to nebyl nejúspěšnější český himálajský horolezec, nevím, jak by vypadala má míra těšení. Radek Jaroš mě dostal už po telefonu. Příjemný hlas náchylný k úsměvu a nabídka, že mu klidně můžu říkat Radku. S tím jsem tak trochu počítala, to problém není, protože po přečtení většiny knížek a shlédnutí řady rozhovorů a videí mi je blízký, jako bych ho znala odjakživa.
Bude hostem Literární pavlače, takže zcela pochopitelně padne nějaká ta otázka na psaní reportáží z vysokohorských expedic. Ale nejdůležitější na celém rozhovoru nebudou knížky, ale On jako osobnost, kterou prostřednictvím všetečných otázek poznáme zas trochu víc. Dvě z nich mám takříkajíc „na tělo“, tak mi držte palce, aby mi šly přes pusu a abych je v poslední chvíli nezavrhla. A taky aby na ně odpověděl a šikovně se z nich nevykroutil.
Ano, přiznávám, že se na něj těším. Ztělesňuje totiž do extrému vystupňovanou fyzickou i psychickou odolnost, ale také schopnost zachraňovat druhé v podmínkách, které si my, smrtelníci, nedokážeme představit.
