Článek
Říká, že přitažlivost se neřídí věkem. Řídí se chemií.
Je temperamentní. Směje se nahlas, mluví rychle, mění plány podle nálady. Vedle vrstevníků prý často cítila, že by měla zpomalit. Uklidnit se. Být „rozumná“.
S mladšími tenhle pocit nemá. Může být prostě ženou, která má chuť žít.
Nikdo jí neříká, že už by měla vědět, co chce.
Nikdo jí nevysvětluje, jak se to „dělá správně“.
Nikdo se netváří, že už všechno zažil.
Říkají o ní, že si něco dokazuje. Že si honí ego. Že ji jednou nějaký kluk zlomí.
Ona jen pokrčí rameny. Možná. Ale aspoň se u toho bude smát.
Tvrdí, že ji nebaví sedět naproti muži, který má na všechno názor a vzpomínku. Nechce poslouchat, jak „to bývalo lepší“. Nechce být součástí rozhovorů, kde se víc hodnotí než prožívá.
A jestli si o ní ostatní šeptají? To už dávno pustila z hlavy. Vybírá si podle toho, kde to jiskří. To, že je mladší, je pro ni detail — ne téma. Jiskra je pro ni víc než jistota.
A ano, je v tom i sex.
Říká, že s mladšími muži není všechno předem dané. Že se víc smějí, více si dovolí. Že tělo není jen rutina, ale hra. Že se jí nikdo nesnaží vysvětlit, jak to „má být“, ale spíš zjišťuje, jak to chce ona.
Nejde o výkon ani o čísla.
Jde o to, že vedle ní někdo opravdu hoří — a ona může hořet s ním.
Samozřejmě ví, že to není bez rizika.
Že rozdíl v letech není jen detail.
Že jednou může být právě ona ta, která začne zpomalovat.
Ví, že čas se neptá a že role se umí obrátit.
Jenže zatím je to jinak.
Zatím drží tempo.
A dokud ho drží, nehodlá se omlouvat za to, že běží.
A možná právě to je na tom pro okolí nejvíc dráždivé.
Že si žena po určitém věku dovolí chtít víc než klid.
Že si dovolí vybírat podle jiskry, ne podle jistoty.
Že si dovolí nebýt rozumná.
A možná to opravdu není o mladších mužích.
Třeba je to jen o tom, že odmítla zestárnout podle cizích představ.
