Článek
Rád by ji občas vytáhl ven. Na večeři, na skleničku, projít se do města. Někdy mezi přátele, jindy jen spolu. Jenže ji to nelákalo. Nejlépe se cítila doma.
A tak začal chodit občas sám. Když šel na pivo s kamarády, ona zůstala doma, jak byla zvyklá. Uvelebila se na gauči, pustila si seriál a měla svůj klid.
Až jednou přišla událost, na kterou se prostě chodí ve dvou. Ples, kam se chystali i jejich společní přátelé. Dalo by se čekat, že tentokrát nebude důvod říct ne. Jenže opak byl pravdou. Přemlouvání bylo skoro stejné jako pokaždé.
Řekl jí to jednou večer doma. Že mají lístky na ples a že by byl rád, kdyby tam šli. Ona začala hned hledat důvody, proč ne. Že na takové věci není. Že se jí nikam nechce. Že se tam nebude cítit dobře.
Jenže tentokrát se nedal odbýt. Když namítla, že nemá co na sebe, jen mávl rukou, že šaty se přece dají koupit. A tak se jedno odpoledne ocitla v kabince s několika ramínky v ruce, zatímco on trpělivě čekal venku.
Když pak přišel večer plesu, vyrazili tam, jak byli domluveni.
Seděli u stolu se známými a nechyběly ani její kamarádky, takže mezi cizími rozhodně nebyla.
On se snažil, aby se cítila dobře. Objednal jí pití, seděl vedle ní a občas ji zval na parket.
Jenže ona pokaždé zavrtěla hlavou, že se jí nechce.
Seděla u stolu a bylo vidět, že ji ten večer prostě nebaví. Kamarádky se ji snažily zapojit do hovoru, ale moc to nefungovalo. Ona by byla mnohem radši doma na gauči s dekou a seriálem.
Po chvíli se večer rozjel. Hudba zesílila a lidé začali vstávat od stolů.
Kamarádi ho vytáhli na parket a on se k nim přidal. Chvíli tančil mezi ostatními, smál se a bylo vidět, že si večer začíná užívat.
A pak si s jednou z žen, která stála poblíž, zatančil na jednu písničku.
Ona to sledovala od stolu a bylo vidět, že jí to vadí.
Když se vrátil, neřekla nic hned. Jen se na něj podívala tím pohledem, který říká víc než slova.
Za chvíli ale přišla první poznámka. Jestli se dobře bavil.
On to zkusil obrátit v legraci. Řekl, že to byl jen tanec.
Jenže jí to nestačilo.
Najednou jí vadilo, že vůbec vstával od stolu.
A dopadlo to tak, jak to v podobných situacích někdy dopadá.
Cestou domů už se nebavili o plese.
Bavili se o tom, s kým tančil.
O tom, jak se smál.
O tom, jak uvolněně působil.
A hlavně o tom, proč se tak dobře baví někde, kde ona vlastně ani být nechtěla.
Ten večer skončil jako spousta podobných večerů. Nepříjemným návratem domů a dlouhou debatou, která nikam nevedla.
On chodí mezi lidi dál.
A ona dál tráví večery doma na gauči.
Jenže už je neprožívá tak klidně jako dřív.
Stačil jeden ples. Jeden tanec. Jeden okamžik, kdy ho viděla, jak se baví bez ní.
Přesto ji to nepřimělo z toho gauče vstát.
