Hlavní obsah
Věda a historie

Když se u Mons zjevili andělé: zázrak na bojišti, nebo legenda zrozená ze strachu a naděje?

Foto: Wikimedia Commons (Public domain)

Kresba Amédée Forestiera v londýnských novinách 29. listopadu 1915: přízrační lučištníci z Mons bojují s Němci

Vyčerpaní vojáci, chaos a válka, která začínala ukazovat svou krutou tvář. V srpnu 1914 čelila britská armáda u Mons zdrcující přesile. Tehdy vznikla legenda o andělech, kteří měli vojáky ochránit před porážkou. Proč jí lidé tak ochotně uvěřili?

Článek

Legenda o andělech se váže k ústupu britské armády v srpnu 1914 při bitvě u Mons, jedné z prvních velkých a traumatických epizod první světové války. Britské jednotky tehdy čelily výrazné přesile německých vojsk a situace byla vnímána jako téměř beznadějná. Protože hrozilo obklíčení jednotek, vydal britský generál rozkaz k ústupu.

Později se však začaly šířit zprávy, že britští vojáci byli zachráněni nadpřirozeným zásahem - že se mezi oběma armádami objevily zářící postavy - andělé, kteří Němce zastavili, zmátli nebo zastrašili, případně poskytli Britům ochranu při ústupu. Tyto příběhy se rychle šířily tiskem, kázáním i ústním podáním a staly se jedním z nejznámějších mýtů první světové války.

Povídka Lučištníci od Arthura Machena jako zárodek legendy

Klíčovou roli při zrození legendy sehrála povídka The Bowmen (Lučištníci) od britského spisovatele Arthura Machena, která byla poprvé otištěna v září 1914 v London Evening News. Inspirovala se povídkou Ztracená legie od Rudyarda Kiplinga o přízračném pluku, který byl zmasakrován Afghánci, ale jeho příslušníci se vracejí jako přízraky. Povídku lze číst i jako příběh všech bezejmenných mužů, kteří šli bojovat do války, byli zabiti, nebo se vrátili živí, ale navždy proměněni.

Machen v povídce líčí, jak vojáci „viděli ze svých zákopů, že proti jejich liniím se blíží ohromná armáda. Zbývalo pět set z tisíce a kam až dohlédli, tlačila se na ně německá pěchota, kolona za kolonou, šedivý svět mužů, deset tisíc, jak se později ukázalo. Nebyla žádná naděje.“. Britský voják v zoufalství vzývá svatého Jiří a na bojišti se zjeví přízrační lučištníci z doby bitvy u Azincourtu, kteří začnou kosit nepřítele šípy: „Nepřátelé padali po tisících, když hučely šípy, jejichž mračny zčernal vzduch.

Machen opakovaně zdůrazňoval, že šlo o čistou fikci, literární fantazii bez jakéhokoli reálného základu. Přesto byla povídka mnohými čtenáři (včetně duchovních) přijata jako převyprávění skutečné události. To byl první impulz ke vzniku legendy – literární obraz byl zaměněn za fakt.

Foto: Wikimedia Commons (Public domain)

Britští vojáci odpočívají na náměstí v Mons před bitvou

Jak se z literární fikce stal „skutečný“ zázrak

Jak se příběh šířil, začal se postupně proměňovat. Středověcí lučištníci a svatý Jiří mizí a jsou nahrazeni „zářícími bytostmi“, z nichž se pak stávají přímo andělé. Machen sám upozorňuje, že klíčové je označení „zářící“, které v lidových představách téměř automaticky vede k interpretaci v podobě andělů. Zároveň poukazuje na to, že zatímco kult světců byl v protestantské Anglii vnímán s nedůvěrou, andělé zůstávali přijatelnými a populárními postavami, což výrazně usnadnilo přijetí legendy širokou veřejností.

Podle dostupných pramenů však neexistuje žádné spolehlivě doložené přímé svědectví vojáka, který by prokazatelně u Mons v srpnu 1914 viděl anděly či jinou nadpřirozenou bytost. Nikdy se neobjevil žádný konkrétní voják se jménem a ověřitelným záznamem, který by osobně popsal nadpřirozené zjevení.

Všechny příběhy stojí na nepřímých výpovědích typu „někdo slyšel od vojáka“, což i soudobí badatelé a psychologové nepovažovali za dostatečný důkaz. Dokonce i Společnost pro psychický výzkum, která byla nadpřirozenu velmi otevřená, konstatovala, že všechny dostupné zprávy jsou založené na fámách, ústním podání a neověřitelných zdrojích.

Foto: Wikimedia Commons (Public domain)

Britské jednotky ustupují po bitvě

Co vojáci viděli (pokud vůbec něco)?

Ve velkém stresu, vyčerpání, strachu a chaosu boje je lidské vnímání mimořádně náchylné k omylům, iluzím a halucinacím. Světelné jevy, mlha, kouř, odlesky slunce či pohyb mraků mohly být interpretovány jako postavy nebo siluety. Vojáci měli zoufalou potřebu smyslu a naděje: v situaci, kdy se armáda ocitla na pokraji porážky, byl pro ně příběh o božské ochraně přitažlivý.

Válečná propaganda pak tyto motivy ochotně přejímala a dále posilovala, protože podporovaly morálku doma i na frontě. Legenda o andělech z Mons tedy nevypovídá tolik o nadpřirozeném zásahu, jako spíše o atmosféře počátku první světové války: o strachu, víře, potřebě útěchy a o tom, jak snadno se může literární fikce, šířená tiskem a kázáním, proměnit v historický fakt.

Ačkoliv dnes je spíše kuriozitou, příběh o andělech z Mons pomohl britské armádě i lidu posílit morálku v prvních letech války. Ukazuje, jak silná může být víra a lidská touha po zázraku uprostřed válečné vřavy. Lidé chtěli věřit v anděly, protože přinesli naději uprostřed reality smrti a zkázy.

Zdroje

HOBSON, Suzanne. ‘On the Side of the Angels’: Historical Angels and Angels of History. In: Angels of Modernism. London: Palgrave Macmillan, 2011.

MACHEN, Arthur. The Angels of Mons: The Bowmen, and Other Legends of the War. London: Simpkin, Marshall, Hamilton, Kent & Co., 1915.

BRAZIL, Nick. The Angels of Mons: An early case of ‘Fake News’: https://bmmhs.org/the-angels-of-mons/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz