Článek
Čtyřicet hlavních oblastí, zahrady, mosty, terénní prvky, sochy, terasy, ploty a architektonická díla. Zahrada kosmických úvah využívá přírodu k oslavě přírody a vesmíru, a to jak intelektuálně, tak prostřednictvím smyslů, včetně smyslu pro humor. Jejím autorem je krajinný architekt a sochař Charles Jencks. Jencksova tvorba je inspirována genetikou, fraktály a teorií chaosu. Zahrada vznikla jako vzpomínka na jeho ženu Maggie Keswick Jencks, která byla jeho inspirací a spolupracovnicí až do předčasného úmrtí na rakovinu v roce 1995.
Jako Alenka v říši divů: vstup do jiného řádu reality, změny měřítka, skrytá pravidla, kódy a hravost, která není pro děti
Zahrada kosmických úvah v jihozápadním Skotsku není klasickou zahradou určenou k obdivování květin, ale promyšleným krajinářským dílem, které se snaží převést zákony vesmíru, moderní fyziky, biologie a matematiky do tvaru, jenž lze vnímat tělem i smysly. Vznikla na soukromém pozemku Portrack House u města Dumfries a rozkládá se na ploše přibližně třiceti akrů.
Zahrada byla od počátku zamýšlena jako otevřený experiment – nikdy neměla být hotová v klasickém smyslu slova. Od konce 80. let se vyvíjela postupně, oblast po oblasti, často v reakci na zásahy do krajiny, jako bylo hloubení jezírka pro koupání. Právě zemina z tohoto zásahu byla základem jednoho z nejsilnějších symbolů zahrady: spirálového kopce, jehož tvar připomíná zároveň ulitu, spirálu galaxií i dvojitou šroubovici DNA, tedy základní kód života.
Zkreslení prostoru a času způsobené černou dírou
„Co je zahrada, když ne miniaturizace a oslava vesmíru?“ (Charles Jencks)
Jedním z klíčových motivů zahrady je představa „skákajícího vesmíru“ – tedy kosmu, který se nevyvíjí plynule, ale prostřednictvím náhlých zlomů a přechodů. Je zobrazen v podobě monumentálního kaskádového schodiště z bílého betonu, které vypráví příběh vesmíru v průběhu 13,8 miliard let. Každá terasa či „stupeň“ představuje zásadní moment kosmického vývoje – od Velkého třesku přes formování hmoty až po vznik života. Schodiště končí v temném jezírku, symbolizujícím nepoznatelný počátek všeho – bod, za který lidské poznání zatím nedohlédne.
Zahrada systematicky pracuje s motivem vln, křivek a zakřivení prostoru. Vlnění je zde chápáno jako univerzální jazyk přírody – od mořských vln přes elektromagnetické vlny až po chování elementárních částic. Hadovitý kopec, dlouhý více než sto metrů, vychází z tvaru energetických vln a chaotických systémů, zatímco další terénní útvary a jezírka odkazují k fraktální geometrii – strukturám, které se opakují v různých měřítkách od mikrosvěta až po vesmír.
Kaskádové schodiště z bílého betonu
Významné místo v zahradě zaujímá také Zahrada DNA a šesti smyslů. Tento uzavřený, téměř intimní prostor je rozdělen do šesti „buněk“, z nichž každá je věnována jednomu lidskému smyslu – zraku, sluchu, chuti, čichu, hmatu – a šestému smyslu, intuici. Rostliny, materiály a objekty jsou zde voleny tak, aby konkrétní smysl buď aktivovaly, nebo symbolizovaly.
Zahrada tak propojuje biologii, lidské vnímání a genetickou informaci do jediného čitelného celku. V blízkém skleníku jsou navíc do konstrukce zakomponovány matematické rovnice popisující základní zákony přírody, jako by i architektura sama nesla genetický kód vesmíru. Jencks se ptá: „Z čeho jsou složeny atomy a jak bychom si je měli představit? Jak DNA tvoří živý organismus a proč je nezbytné ji v zahradě oslavovat?“
Mandelbrotova množina – celebrita mezi fraktály a inspirace pro Zahradu kosmických úvah
Zahrada jako osobní památník a inspirace pro síť center podporující onkologické pacienty
Zahrada kosmických úvah není jen intelektuálním projektem, ale i osobním památníkem. Po smrti Maggie se stala tichým vyjádřením ztráty a pokračujícího dialogu mezi láskou, vědou a krajinou. Právě na její památku vznikla charitativní síť center Maggie’s Centres, podporující onkologické pacienty. Výtěžek ze dne, kdy je zahrada otevřena veřejnosti, je věnován na jejich podporu. Zahrada tak funguje zároveň jako umělecké dílo, filozofická úvaha i charitativní akt.
Charles Jencks chápal zahradu jako způsob, jak převést abstraktní poznatky moderní vědy do fyzické, smyslově vnímatelné podoby. Jeho zahrada se tak stává krajinou paměti, kde jsou do terénu zakódovány nejen fraktály, černé díry a kvarky, ale i lidská touha porozumět světu a dát smysl ztrátě prostřednictvím tvorby. „Můj cíl při navrhování zahrady je částečně tradiční: oslavovat přírodu a naši radost z ní. Dnes, po století mimořádných objevů v biologii, jako je evoluce, role DNA a kosmologie, zrod, ne-li původ vesmíru, znamená, že existují nová témata pro zahradní umění a nový pohled na přírodu, který může být prezentován.“
Zahrada kosmických úvah
P.S.: Zahrada je soukromá a otevřená veřejnosti jediný den v roce, obvykle první květnovou neděli. Letos však zůstane uzavřena.
Zdroje
JENCKS, Charles. The Garden of Cosmic Speculation. London: Frances Lincoln, 2003. ISBN 978-0711222168. Dostupné z: https://archive.org/details/gardenofcosmicsp00jenc
WEILACHER, Udo. In Gardens: Profiles of Contemporary European Landscape Architecture. Basel: Birkhäuser Basel, 2005. https://doi.org/10.1007/3-7643-7662-7.
HAIMAN, Todd. Math in the Garden: https://www.toddhaimanlandscapedesign.com/blog/math-in-the-garden
YURKEWICZ, Katie. Charles Jencks: The Garden of Cosmic Speculation: https://www.symmetrymagazine.org/article/october-2010/charles-jencks-garden-cosmic-speculation?language_content_entity=und
The Garden of Cosmic Speculation: https://christchurchartgallery.org.nz/bulletin/156/the-garden-of-cosmic-speculation
The Garden of Cosmic Speculation: https://gerryco23.wordpress.com/2011/05/03/the-garden-of-cosmic-speculation/
