Lvice Kamunyak „adoptovala“ mládě antilopy. Neobvyklé adopce v říši zvířat

V prosinci 2001 tříletá Kamunyak (v překladu „ta požehnaná“) v národní rezervaci Samburu v Keni „adoptovala“ novorozené mládě antilopy. Odpočívala s ním ve stínu akácie, hrála si s ním, pečovala o něj, doprovázela ho buší a odháněla predátory. V únoru 2002 adoptovala druhé mládě. V průběhu roku pak tento čin zopakovala ještě čtyřikrát. Nešlo však o osiřelá mláďata, Kamunyak si je v podstatě přivlastnila proti vůli jejich matek. Mláďata milovala, ale nedokázala jim dát mléko a zároveň je svým chováním izolovala od matek.

Dovolila mláděti strávit nějaký čas s matkou, zatímco vše bedlivě sledovala. Pokud se však mládě vzdálilo příliš daleko, lvice se za ním vydala. Matka se dala na útěk a mládě ji následovalo. Kamunyak ho nakonec dohnala a začala jemně otírat hlavu o jeho tělo, zatímco mládě jí něžně okusovalo ucho.

O první mládě pečovala dva týdny, než ho sežral hladový lev, zatímco spala. Když se probudila, na lva zaútočila, ale ten ji zahnal. Ostatní mláďata buď zachránili strážci parku, nebo si je odvedly zpět jejich vlastní matky.

Odborník na lvy Jim Cavenor k tomu řekl: „Tato lvice má mimořádně silné mateřské pudy. Už jsem viděl lvy, kteří přijali za své nějaké malé zvíře, ale obvykle to po pár dnech dopadlo tak, že si to rozmysleli a zvíře sežrali. Tahle lvice je však na toho drobečka zřejmě zcela fixovaná.“

Kamunyak přitom dobře věděla, o jaký druh jde a že pečuje o zvíře, které by normálně lovila – dovolila totiž skutečné matce přímorožce mládě nakojit a pak ji odehnala. Antilopy nikdy nezabíjela. Když měla hlad, lovila prasata bradavičnatá.

Během adopcí však byla tak fixovaná na hlídání mláďat, že sama hladověla a odmítala lovit, protože mládě by s ní neudrželo krok. Navíc měla obavy o jejich bezpečí, odrážela útoky predátorů či jiných lvích smeček, které se snažily mláďata ulovit.

Kamunyak žila samotářským životem – většinu času trávila o samotě, což bylo také důvodem, proč byla vyhnána ze smečky. Celé dny zůstávala u mláďat přímorožců, na která bedlivě dohlížela. U první „adopce“ se odborníci na chování zvířat domnívali, že si mládě pravděpodobně spletla s lvíčetem, další případy však nedokázali vysvětlit.

Kočovní pastevci z kmene Samburu nebyli tímto případem tak překvapeni, neboť měli podobnou zkušenost. V roce 1999 se do buše zatoulalo tříleté dítě, které bylo nalezeno uprostřed lví smečky, jak si hraje se lvíčaty, jako by to byli psi.

Podle příslušníka kmene Samburu byla možná Kamunyak neplodná a zoufale hledala jakékoli mládě, o které by mohla pečovat. V rezervaci žily čtyři lví smečky, avšak Kamunyak se nikdy k žádné z nich nepřipojila. Jen občas byla spatřena ve společnosti čtyř lvic. Ty ji však spíše tolerovaly než přijímaly. Naposledy byla viděna v únoru 2004. Ať už odešla kamkoli, snad se jí podařilo mít vlastní mláďata a žít normální život lvice.

Další neobvyklé adopce v říši zvířat se týkají kytovců. Velkou pozornost vzbudil v roce 2011 případ, kdy na Azorských ostrovech vorvani „adoptovali“ tělesně postiženého delfína skákavého s deformovanou páteří. Plaval společně s vorvani, sháněl s nimi potravu a interagoval i s jejich mláďaty. A vorvani delfínovy projevy náklonnosti opětovali. Podobně jako u Kamunyak je možné, že delfín nezapadl do své původní skupiny a vorvani ho z nějakého (neznámého) důvodu přijali mezi sebe. Možná proto, aby jim poskytoval ochranu před kosatkami.

V srpnu 2021 u pobřeží Islandu samice kosatky Sædís „adoptovala“ mládě kulohlavce černého. Případ vědce zaujal nejen proto, že šlo o první zdokumentovaný případ takového chování u kosatek, ale také proto, že nebylo jasné, zda samice pomáhala osiřelému mláděti, nebo ho předtím odebrala jeho vlastní matce.

První možností je, že mládě osiřelo nebo bylo opuštěno a Sædís se o něj začala starat. Druhou možností je, že Sædís mládě získala záměrně. Mohla přijít o vlastní mládě, a tak se její mateřské instinkty přesměrovaly k jinému dostupnému mláděti, které jí do jisté míry nahradilo jejího vlastního potomka. Kosatky i kulohlavci vytvářejí silné, dlouhodobé vazby mezi matkou a potomkem, což by vytvoření pouta usnadnilo.

Výzkumnice Marie-Therese Mrusczok z West Iceland Nature Research Centre k tomu poznamenala: „Pokud jsou tato zvířata schopna postarat se o jiný druh, je to další úroveň empatie, kterou u nich pozorujeme. Existuje mnoho variant, ale můžeme potvrdit, že samice kosatky projevovala ochranářské a pečovatelské chování k mláděti kulohlavce. Možné je cokoliv – pozorování kosatek mě naučilo, že nikdy nevím, co se vlastně děje. Vždy je v tom určitá záhada a vždy je co dalšího objevovat.“ V roce 2022 byla Sædís opět spatřena v kontaktu s kulohlavci černými, avšak mládě už s ní nebylo.

V roce 2014 pozorovali vědci u atolu Rangiroa ve Francouzské Polynésii samici delfína skákavého, která vychovávala své vlastní biologické mládě a k němu přijala zhruba měsíčního sirotka elektry tmavé. O obě mláďata tedy pečovala souběžně a adoptovanou elektru kojila. Sirotek aktivně soupeřil o pozornost své adoptivní matky, přičemž opakovaně odstrkoval svou „sestru“.

Mladá elektra s delfíní matkou a její skupinou zůstala více než tři roky. Naučila se i typickému delfínímu chování, jako je například skákání a surfování na vlnách. Zatímco biologické mládě delfínice později z neznámého důvodu zmizelo, vztah s adoptovanou elektrou pokračoval. Pouto k adoptivnímu synovi přetrvalo mnohem déle než její vztah k vlastní dceři.

Zdánlivě podobné chování zvířat může mít rozdílné příčiny. U zmíněných „adopcí“ může jít o evolučně výhodnou strategii, jindy jsou příčinou silné mateřské instinkty, vytváření sociálních vazeb, nezkušenost nebo chování, jehož smysl zatím nedokážeme vysvětlit. Adopce nemusí být ani výhradně altruistická, ani vždy prospěšná. To, že se zvíře ujme cizího mláděte, automaticky neznamená, že to pomůže všem zúčastněným.

Nabízí se otázka: proč zvíře investuje čas, energii a prostředky do mláděte jiného druhu? Podle odbornice na chování zvířat Jill Goldman je zásadním motivačním faktorem vzájemný prospěch: „Aby vztah mohl přetrvat, musí z něj obě strany nějakým způsobem těžit. To, jakým způsobem prospěch definujeme, je však věc druhá. V některých případech může být dostatečným přínosem už jen samotný kontakt a vzájemná blízkost – za předpokladu, že ji nepřeváží konkurence či hrozba.“

Adopce může přinášet výhody mláděti i adoptivnímu rodiči. Například samice, která dosud neměla vlastní potomky, si může péčí o cizí mládě osvojit dovednosti, které později zvýší šanci na přežití jejích vlastních potomků. Ať už v nekonečném oceánu, nebo v africké savaně, tyto fascinující případy jsou důkazem, že mateřský pud a touha pečovat dokážou i v divoké přírodě smazat hranice mezi druhy.

Carzon, Pamela et al. Cross-genus adoptions in delphinids: One example with taxonomic discussion. Ethology, 2019, 125(9), 669-676. https://doi.org/10.1111/eth.12916.

Mrusczok, Marie-Thérèse et al. First account of apparent alloparental care of a long-finned pilot whale calf (Globicephala melas) by a female killer whale (Orcinus orca). Canadian Journal of Zoology, 2023, 101(4): 288-293. https://doi.org/10.1139/cjz-2022-0161.

‚Extraordinary‘ sighting of orca with baby pilot whale astounds scientists: https://www.theguardian.com/environment/2023/mar/10/killer-whale-orca-adopts-abducts-pilot-whale-calf-aoe

Kamunyak, the miracle lioness: https://savetheelephants.org/news/kamunyak-the-miracle-lioness/

Lioness adopts another antelope: https://www.theguardian.com/world/2002/feb/17/jamesastill.theobserver

The amazing story of the Lioness and her baby Oryx: https://savetheelephants.org/news/the-amazing-story-of-the-lioness-and-her-baby-oryx/

Why do some animals adopt other animals' young?: https://www.livescience.com/animals/why-do-some-animals-adopt-other-animals-young