Článek
Hroch obojživelný je extrémně agresivní a silné zvíře s nevyzpytatelnou povahou, velmi silným mateřským a teritoriálním pudem. Rozzuří ho sebemenší podnět. Hroši jsou sice schopni prožívat emoce jako strach, mateřskou lásku, stres a vytváří sociální vazby v rámci stáda, jejich evoluční nastavení jim však velí reagovat na okolní svět primárně útokem, nikoli s empatií. Odstup si od nich drží lvi i krokodýli, které hroch dokáže rozpůlit jedním kousnutím. Jenom před slony se mají hroši na pozoru.
Zachráněn před povodní
V roce 2005 si jihoafrický farmář a bývalý armádní major Marius Els všiml hrošího mláděte uvězněného povodní v bahně na břehu řeky. Matka mládě nebránila, protože od ní bylo proudem řeky odneseno daleko od stáda. Vzal ho na svou farmu a od té doby ho choval jako domácího mazlíčka. Začal mu říkat Humphrey a popisoval ho jako „roztomilého“ a „něžného obra“:
„Humphrey je pro mě jako syn, je jako člověk. Mezi mnou a Humphreym je vztah a to někteří lidé nechápou. Myslí si, že vztah můžete mít jen se psy, kočkami a domácími zvířaty. Ale já mám vztah s nejnebezpečnějším zvířetem v Africe.“
Chodil s ním plavat, jezdil na něm jako na koni a dokonce mu čistil zuby. Věřil, že ho zvíře bere jako svou rodinu. Následující video však ukazuje úplně jinou realitu. Humphrey se nechová jako domácí mazlíček, ignoruje povely a dává jasně najevo, že je pánem situace:
Síla lásky vs. síla přírody
Humphrey opakovaně vysílal varovné signály, které však Marius nechtěl slyšet. Odborníci ho několikrát varovali, že hroch je divoké zvíře, které nelze nikdy ochočit. Experti na chování zvířat to označili za extrémní případ antropomorfizace, kdy si člověk promítá lidské vlastnosti, chování a city do divokého zvířete.
Marius podlehl iluzi, že láska a péče dokážou přepsat miliony let evoluce a instinktů a ignoroval varování, která naznačovala, kam jeho vztah s Humphreym směřuje. Věřil, že ho hroch miluje stejně jako on jeho, a jako zkušený voják si navíc zakládal na tom, že dokáže zkrotit i to nejnebezpečnější zvíře. Kombinace přehnaného sebevědomí, citové vazby a slepé víry, že ho Humphrey bere jako otce, u něj potlačila pud sebezáchovy.
Hroch však vykazoval jasné známky agrese dlouho před tragédií - útočil na lidi i zvířata. Jednou pronásledoval dva kanoisty na řece protékající farmou. Po dvou hodinách, které muži strávili uvěznění na stromě, zatímco Humphrey kroužil kolem, Marius nakonec hrocha odlákal jablkem. Humphrey zabíjel býky, kozy i telata patřící Elsovu obchodnímu partnerovi. Několikrát utekl ze svého výběhu a pronásledoval golfisty v místním golfovém klubu. Dělal jen to, k čemu ho příroda stvořila: likvidoval narušitele svého teritoria, i když ve skutečnosti šlo o Mariusův vlastní pozemek.
To není zívání, ale gesto dominance a varování: hroch dokáže rozevřít čelisti až do úhlu 150 stupňů a má špičáky ostré jako břitva
Osudný 12. listopad 2011
Marius krátce před fatálním útokem prohlásil: „Lidé si myslí, že mě jednou zabije, ale já tomu nevěřím. Přece by dítě nepokousalo svého otce k smrti.“ Osudného 12. listopadu 2011 však Humphrey několikrát Mariuse kousl a pak ho držel pod vodou tak dlouho, dokud se neutopil v té samé řece, ze které hrocha jako mládě zachránil. Vztah, který Marius prezentoval jako unikátní přátelství člověka s nejnebezpečnějším tvorem Afriky, skončil přesně tak, jak odborníci předpovídali. Humphrey byl po útoku utracen, neboť ho jako zvíře, které ztratilo strach z člověka a neumělo přežít v divočině, nebylo možné vrátit do přírody.
Z globálního hlediska „vítězí“ člověk nad hrochem
Příběh Mariuse a Humphreyho ukazuje, jak naivní je snaha podmanit si divokou přírodu a ignorovat miliony let evoluce vtištěné do zvířecích instinktů. Zatímco však útoky hrochů na lidi plní přední stránky novin a dokonce je označují za „vrahy“, z globálního hlediska je dynamika přesně opačná. Střet tváří v tvář sice vyhraje hroch, z dlouhodobého hlediska jsme to však my lidé, kdo představuje pro hrochy největší hrozbu. Kvůli ztrátě jejich přirozeného prostředí, vysychání vodních toků a nelegálnímu lovu jejich počty klesají a hroch obojživelný je v současnosti zranitelným druhem. Skutečným a nejnebezpečnějším predátorem v tomto vztahu tak nakonec zůstává člověk.
Pokud vás zajímají neobvyklá přátelství mezi lidmi a divokými zvířaty, přečtěte si také můj další článek o lvu Christianovi:
Koupili lvíče v londýnském obchoďáku a po roce ho vrátili do přírody: jejich setkání pak dojalo svět
Zdroje
TEFERA, Girma et al. Human-common hippo (Hippopotamus amphibius)-conflict in the Dhidhessa Wildlife Sanctuary and its surrounding, Southwestern Ethiopia. PLoS One, 2024, 19(5), 1-21. DOI 10.1371/journal.pone.0303647.
ČESKÝ ROZHLAS. Co mají společného lidé a hroši? Třeba velkou agresivitu na poměrně malý podnět, popisuje zoolog: https://radiozurnal.rozhlas.cz/co-maji-spolecneho-lide-a-hrosi-treba-velkou-agresivitu-na-pomerne-maly-podnet-8669802
FRANCE-PRESSE, Agence. Pet hippo named Humphrey mauls owner to death: https://nationalpost.com/news/pet-hippo-named-humphrey-mauls-owner-to-death
NEWS24. My husband killed by hippo: https://www.news24.com/you/my-husband-killed-by-hippo-20170728
SMITH, David. Humphrey the pet hippo kills owner in South Africa: https://www.theguardian.com/world/2011/nov/14/pet-hippo-humphrey-kills-owner
TNT MAGAZINE. Farmer gouged to death by pet hippo Humphrey: https://www.tntmagazine.com/archive/farmer-gouged-to-death-by-pet-hippo-humphrey/
