Článek
Jerri Nielsen pracovala jako lékařka na pohotovosti. V roce 1998 se rozvedla s manželem, se kterým měla tři děti. Ve stejném roce dostala nabídku strávit rok jako lékařka na polární stanici Amundsen-Scott na Antarktidě. Stanice je od poloviny února do konce října kvůli extrémním mrazům zcela izolována. Teploty zde klesají až k mínus 70 °C. 21. listopadu 1998 napsala rodičům e-mail: „Dorazila jsem na jižní pól. Je to zvláštní a krásné místo. Jsem příliš unavená, abych psala dál, ale chtěla jsem, abyste věděli, že jsem tady a v bezpečí.“ První březnový den roku 1999 na stanici oslavila 47. narozeniny.
Izolace uprostřed antarktické zimy
V březnu 1999, tedy v době, kdy panuje polární noc, stanice je zcela izolována a její obyvatelé jsou odkázáni sami na sebe bez možnosti evakuace, Jerri zjistila, že má bulku v prsu: „Seděla jsem v posteli, četla si knihu a rukou přejížděla po horní části hrudníku. Najednou jsem v pravém prsu nahmatala malou, tvrdou bulku. Prohmatala jsem ji a snažila se odhadnout, jak je velká a co by mohla znamenat. Vyšetření mamografem teprve před šesti měsíci bylo negativní, takže jsem si s tím nedělala moc starosti. Rozhodla jsem se, že bulku budu hlídat a počkám měsíc, jestli se něco nezmění.“
Po měsíci však zjistila, že bulka nezmizela, naopak se zvětšila a měla nepravidelný tvar. Rozhodla se ještě počkat, než to někomu řekne, protože věděla, že s tím stejně nemůže nic dělat. Věděla, že by to mohla být rakovina, ale ještě nebyla připravená tomu uvěřit. Pokud by to byl zhoubný nádor, předpokládala, že léčbu zahájí nejdříve na přelomu října a listopadu, kdy se stanice znovu otevře. Šance na okamžitou evakuaci byla nulová. Jako jediná lékařka na stanici navíc musela pečovat o ostatní členy posádky.
Polární stanice Amundsen-Scott
Chemoterapie na padáku
Protože na stanici nebyl chirurg ani radiolog, Jerri provedla biopsii na vlastní pěst. Prostřednictvím videokonference a e-mailu se spojila s lékaři v USA a podle jejich instrukcí zákrok provedla. Pomáhali jí při tom dva nelékařští pracovníci na stanici – mechanik a tesař. Kvůli zastaralému vybavení však nebyla stanovena přesná diagnóza.
Vzorky proto vyfotografovala a odeslala do USA specialistům. Ti potvrdili diagnózu agresivní rakoviny prsu. Onkologové navrhli léčbu na dálku. Protože na stanici nebyly žádné léky, bylo nutné je dopravit z Nového Zélandu. Nedlouho po diagnóze napsala Jerri rodičům: „Čím déle jsem tu a uvědomuji si, co je vlastně život, tím víc chápu, že nezáleží na tom, jak a kdy člověk zemře, ale jestli někdy skutečně a opravdově žil.“
V červenci bylo k jižnímu pólu vysláno vojenské letadlo Lockheed LC-130 Hercules, které však nepřistálo a jen na padáku shodilo vybavení, léky a chemoterapeutika. Jerri začala s hormonální léčbou a následně i s chemoterapií, kterou si musela v podmínkách polární stanice aplikovat sama za pomoci kolegů. Během chemoterapie trpěla typickými nežádoucími účinky: únavou, nevolností a padáním vlasů.
Její stav se však zhoršoval, nádor rostl a léčba musela být několikrát upravena. Navzdory tomu pokračovala v práci lékařky. Po několika cyklech chemoterapie lékaři rozhodli, že potřebuje operaci, kterou nebylo možné na jižním pólu provést. Bylo rozhodnuto o její evakuaci ze stanice, což by znamenalo historicky první záchranný let v tak extrémních podmínkách.
Stanice Amundsen-Scott během polární noci
Návrat do USA
V polovině října 1999, hned při první příležitosti na začátku antarktického jara, pro Jerri přiletělo záchranné letadlo. Přistání proběhlo o několik týdnů dříve, než bylo běžné, a to za extrémně nízkých teplot kolem mínus 50 °C. Po návratu do USA podstoupila operaci prsu a další léčbu, včetně mastektomie, ozařování a chemoterapie. Léčba byla úspěšná a rakovina přešla do remise. O svém zážitku napsala bestseller Ice Bound, přednášela o síle lidské vůle a jak jí schopnost improvizace umožnila přežít v nehostinném prostředí.
V roce 2005 se nemoc vrátila. Byly zjištěny metastázy v kostech, mozku a játrech. Jerri přesto dál cestovala po celém světě a pokračovala v přednáškách o jejích zkušenostech z Antarktidy, životě s rakovinou a významu telemedicíny. Mluvila o tom, jak lze „žít s rakovinou“, nikoli pouze „umírat na rakovinu“. Několikrát se dokonce vrátila i na Antarktidu. Zemřela 23. června 2009 ve věku 57 let doma obklopena rodinou.
Její příběh ukazuje, jak tenká může být hranice mezi lékařem a pacientem. Jerri by však měla být připomínána nejen jako žena, která na Antarktidě statečně bojovala s rakovinou, ale především jako lékařka, jejíž mimořádná zkušenost ukázala, jak může moderní medicína fungovat i tam, kde to bylo dříve považováno za nemožné.
Zdroje
NIELSEN, Jerri. Ice bound: a doctor's incredible battle for survival at the South Pole. Thorndike, Maine: Thorndike Press, 2001. ISBN 978-0786233489.
CANCERNETWORK. Physician Recalls Breast Cancer Battle at the South Pole: https://www.cancernetwork.com/view/physician-recalls-breast-cancer-battle-south-pole
CNN. Doctor rescued from Antarctica in 1999 dies at 57: https://edition.cnn.com/2009/HEALTH/06/23/obit.jerri.nielsen/index.html
EXPLORER’S GAZETTE. 2009 Antarctic Deep Freeze Association Reunion Madison Wisconsin: https://web.archive.org/web/20110921025705/http://www.oaea.net/Volume9,Issue2.pdf
ONCODAILY. The Antarctic Protocol: Dr. Jerri Nielsen’s Battle Against Breast Cancer in Total Isolation: https://oncodaily.com/stories/celebrities/dr-jerri-nielsen-cancer
STAFFORD, Ned. Jerri Nielsen. BMJ, 2009, 339, b3163. https://doi.org/10.1136/bmj.b3163.
