Článek
Případ Patty Hearst je jeden z nejznámějších a zároveň nejkontroverznějších příkladů toho, jak může lidská mysl reagovat, když se dostane do bezvýchodné situace, ve které je izolovaná a závislá na tyranovi. Vnučka známého vydavatele novin Williama Randolpha Hearsta byla v únoru 1974 unesena členy Symbionské osvobozenecké armády, později však začala s únosci spolupracovat.
Únosci ji drželi v naprosté izolaci, opakovaně ji zastrašovali a přesvědčovali, že její život závisí na tom, zda přijme jejich ideologii. Po týdnech psychického nátlaku se zúčastnila přepadení banky se samopalem v ruce. Její chování dodnes rozděluje veřejnost i odborníky: byla zmanipulovanou obětí, u které se v krajní situaci vyvinul stockholmský syndrom jako strategie přežití, nebo oddanou členkou extremistické organizace?
Ona sama později tvrdila, že to byl brainwashing, absolutní kontrola a strach, který ji donutil přilnout ke svým únoscům.
Podpora tyrana jako strategie přežití při únosu, zneužívání, domácím násilí i ve světě sportu
Pojem stockholmský syndrom označuje situaci, kdy oběť trestné činnosti začne vůči pachateli pociťovat pozitivní emoce. Syndromu dala název bankovní loupež, ke které došlo ve Stockholmu v srpnu 1973. Čtyři zaměstnanci banky Sveriges Kreditbanken byli několik dnů drženi jako rukojmí tváří v tvář ozbrojeným únoscům. Během těchto dnů se mezi oběťmi a jejich vězniteli rozvinul nečekaný vztah. Policie očekávala strach a odpor, stal se ale opak – oběti začaly únosce bránit. Po osvobození se paradoxně postavily na stranu únosců a policii, která je zachránila, považovali za nepřítele.
Jejich vzájemná náklonnost byla iracionální a zmátla veřejnost i policii – oběti objímaly své únosce, podávaly si s nimi ruce, dokonce je i líbaly. Když byly propuštěny, žádný z nich nesvědčil proti pachatelům, naopak je navštěvovali ve vězení a aktivně se snažili shánět finanční prostředky na jejich obranu. Psychiatři vysvětlovali jejich chování tak, že své přežití považovali za dluh vůči únoscům a policii vnímali naopak jako hrozbu.
Od té doby se pojem stockholmský syndrom rozšířil do dalších kontextů.
Budova bývalé banky, jejíž přepadení v roce 1973 dalo název stockholmskému syndromu. Dnes sídlo hotelu Nobis Hotel Stockholm.
Stockholmský syndrom je copingová strategie, která pomáhá oběti zpracovat a akceptovat svou traumatickou situaci. Nevěří, že se může ze své situace dostat sama, je izolována od okolního dění a sebemenší projevy laskavosti od tyrana začne vnímat jako hodnotné. Kromě únosů může stockholmský syndrom vzniknout při sexuálním, emočním či jiném zneužívání, při obchodu se sexem, a dokonce i ve světě sportu.
Výzkum dynamiky vztahů mezi sportovci a trenéry, kteří používají násilné koučovací metody, ukázal, že v takovém prostředí cítí oběť strach a vůči trenérovi se postupně stává bezmocnou a zcela podřízenou. Sportovec začne racionalizovat jednání svého trenéra, začne s ním sympatizovat a obhajovat ho. Při domácím násilí oběť zůstává ve vztahu s násilníkem a často omlouvá jeho chování. Typická je přetrvávající vazba k agresorovi, popírání viktimizace, zatajování závažnosti a příčin zranění.
Limský syndrom jako opak stockholmského syndromu – když se únosce začne bát o oběť
Pojem limský syndrom označuje psychologický jev, při němž pachatel cítí empatii a sympatie vůči své oběti. Důsledkem toho může být snaha oběť chránit a pečovat o ni, mírnější zacházení, případně předčasné osvobození oběti. Je méně častý než stockholmský syndrom a náchylní jsou k němu především mladí, nezkušení a emočně labilní pachatelé. Název vychází z události z roku 1996, kdy peruánská marxistická guerilla MRTA (Revoluční hnutí Túpac Amaru) vtrhla na japonské velvyslanectví v Limě a vzala několik set rukojmích. Únosci se však postupně začali s oběťmi sbližovat, mluvili s nimi o rodinách, projevovali empatii a postupně propustili většinu rukojmích.
Limský syndrom pronikl i do popkultury. V pohádce Kráska a zvíře se únosce (Zvíře) postupně začne oběti (Belle) otevírat, chránit ji a projevovat empatii. Jde samozřejmě o idealizovanou a pohádkovou verzi, která ale dobře ilustruje, jak se v extrémní situaci může začít měnit dynamika nerovného vztahu, tentokrát ze strany pachatele.
Kráska a zvíře jako příklad limského syndromu: Zvíře se k Belle místo násilí chová laskavě, chrání ji, stará se o její pohodlí a nakonec ji pustí na svobodu.
Kombinace stockholmského a limského syndromu? – Netypický případ Jaycee Lee Dugard
Oběť si v situaci, kdy ztratí kontrolu nad svým osudem, uvědomí, že sympatizovat, nebo se dokonce zamilovat do tyrana může zvýšit její šance na přežití a snížit riziko násilného chování vůči ní. Nevědomky proto zvolí strategii přežití, která vede k psychologické reakci zahrnující sympatie k tyranovi.
Jedenáctiletá Jaycee Lee Dugard byla unesena v roce 1991 a 18 let držena v zajetí. Únosci porodila dvě dcery, to vše s vědomím a podporou jeho manželky. Stockholmský syndrom u Jaycee vznikl jako prostředek k přežití – ze zajetí neutekla a o svém únosci mluvila kladně ještě dlouho po osvobození: „Pro Jaycee je Bůh. Její první sexuální zkušenost byla s tímto mužem. Nebyl jen jejím únoscem a násilníkem, ale i mužem, který ji živil, oblékal a udržoval její provizorní chatrč v suchu, když pršelo. Když plakala, mohl to být on, kdo ji utěšoval a ujišťoval, že všechno bude v pořádku – protože ji miloval.“ Její nevlastní otec poznamenal: „Jaycee k tomu chlapovi chová silné city.“
Její vztah k únosci i chování únosce však připomínají rysy obou syndromů spíše povrchně. Ona sama v televizním rozhovoru uvedla, že její soucit a ochota komunikovat se svým únoscem byly jejím jediným prostředkem k přežití: „Fráze stockholmský syndrom naznačuje, že rukojmí zlomení terorem se zamilují do svých únosců…je to opravdu ponižující, když moje rodina věří, že jsem byla do únosce zamilovaná a chtěla jsem s ním zůstat. To je tak daleko od pravdy, že se mi chce zvracet…přizpůsobila jsem se, abych svou situaci přežila.“ Opakovaně uvedla, že v zájmu přežití je mnoho obětí nuceno sympatizovat se svými únosci.
Stockholmský ani limský syndrom nejsou oficiální psychiatrické diagnózy. Každý jedinec reaguje na stres a trauma odlišně a roli hrají i individuální faktory jako osobnostní rysy, temperament a prožitá traumata. Ne u všech obětí se tedy vyvine stockholmský syndrom a ne všichni pachatelé chrání své oběti.
Zdroje:
ADORJAN, M. et al. Stockholm Syndrome as Vernacular Resource. The Sociological Quarterly, 2012, 53(3), 454–474. DOI 10.1111/j.1533-8525.2012.01241.x.
BACHAND, Ch., DJAK, N. Stockholm Syndrome in Athletics: A Paradox. Children Australia, 2018, 43(3), 175-180. DOI 10.1017/cha.2018.31.
GLATT, J. Lost and Found: The True Story of Jaycee Lee Dugard and the Abduction that Shocked the World. New York: St. Martin's Press, 2010. ISBN 978-1-4299-5169-2.
MCLAUGHLIN, Ch. Fear or Love: Examining Stockholm Syndrome in the Elizabeth Smart Kidnapping case. Salem: Salem State University, 2015.
SKALICKÁ, K. Nechte se unést…Stockholmským syndromem. Psychologon, 2016, 1-4.
