Článek
Odehrála se 29. srpna 1526 a král v ní sice zahynul, ale nikoliv rukou rytíře, ale utopením. Nic na tom nemění ale fakt, že český trůn se uvolnil a zálusk si na něho dělali rakouští Habsburkové. Těch jsme se potom nezbavili bezmála čtyři sta let.
Kde leží Moháč
Město Moháč byste na mapě našli při Dunaji asi devět kilometrů od maďarsko-chorvatské hranice. I Srbsko je, co by kamenem dohodil. Obydlené toto místo bylo už v pravěku. Řeka zde později představovala hranici římského impéria, vedla tudy obranná linie zvaná Limes Romanus a Římané tu měli svůj vojenský tábor zvaný Altinum. Dokladem toho je archeologické naleziště asi šest kilometrů od Moháče.
Jako středověké sídlo je Moháč poprvé připomínán v roce 1093, čímž se řadí k nejstarším maďarským obcím.
Lidové slavnosti
Dnes je Moháč malé městečko s necelými 18 tisíci obyvateli, jež je proslulé svým lidovým šestidenním karnevalem Busójárás na přelomu zimy a jara. Ten se dostal dokonce na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Karneval má své kořeny se starověkém folklóru a jeho dominantou jsou barevné zvířecí masky ze dřeva a tradiční oděvy, do nichž se zdejší obyvatelé odívají. Nechybějí ani lahůdky zdejší kuchyně. Součástí oslav jsou také lidové tance a jejich vrcholem je slavnostní průvod masek.
29. srpna 1526
Do historie se Moháč zapsal jako místo významné bitvy, jejíž výsledek na dlouhé roky ovlivnil život lidí v Uhrách a v zemích Koruny české. Připomíná ji Národní památník v Mohács-Sátorhely asi osm kilometrů od centra Moháče v místě, kde se bitva odehrála. Jsou tu masové hroby, dřevěné sochy krále Ludvíka Jagellonského a sultána Sulejmana I. Součástí památníku je výstavní budova ve tvaru Svaté Koruny, kde jsou k vidění dobové zbraně. Památník je přístupný každý den.
V bitvě u Moháče mezi vojsky mladého českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského a vojsky osmanského sultána Sulejmana I. bylo štěstí na straně Osmanů. Jejich armáda vyhrála a posléze obsadila velkou část Uherska včetně Budína a Pešti. Ludvíkovi Jagellonskému bylo tehdy sotva dvacet roků.
O pomoc proti výbojným Turkům požádal řadu evropských vládců včetně papeže, ale dostalo se mu jí pouze v omezené míře. Už tehdy panovníci neodhadli sílu blížícího se tureckého nebezpečí. A tak Ludvík Jagellonský zůstal v přípravách na válku s Turky osamocen. Na pomoc mu přišly pouze oddíly z Čech a Moravy.
V době střetu vojsk na bojišti u Moháče břehy Dunaje lemoval souvislý pás močálů a bažin, což se nakonec stalo osudným králi Ludvíkovi Jagellonskému. Na straně tureckého sultána Sulejmana I. bojovalo na 50 000 vojáků a jejich jádro tvořila obávaná jednotka perfektně vycvičených janičářů čítající mezi 10 000 až 12 000 mužů. Janičáři byli výhradně pěšáci vyzbrojeni mušketami, šavlemi a osmanskými jatagany, což v podstatě byly nože nebo krátké jednobřité šavle s výrazným zakřivením.
Osmané tedy byli ve výrazné početní převaze oproti vojskům českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského, jež čítala maximálně 25 000 mužů, navíc s nevalnou kázní, souhrou a secvičeností. Těžiště jeho armády bylo v těžké jízdě, která ale svou těžkopádností nemohla konkurovat hbitým janičářům.
Celé vojenské střetnutí u Moháče trvalo sotva tři hodiny a na obou válčících stranách padlo přibližně stejné množství vojáků, a to 16 000.
Jaké byly důsledky bitvy u Moháče
Pro Maďary znamená bitva u Moháče zdrcující porážku, protože Osmané obsadili hlavní město Budín. Jejich okupace Uher trvala 150 let a dalších 200 let trvalo, než Uhersko získalo zpátky v rámci rakousko-uherského vyrovnání svoji suverenitu. Nikdy už však nebylo výraznou mocností, jak tomu bývalo ve 14. století.
Pro země Koruny české znamenala bitva u Moháče nástup Habsburků na český trůn. Ludvík Jagellonský zemřel bez dědice. Jeho manželkou ale byla sestra rakouského arcivévody Ferdinanda Habsburského a ženou Ferdinanda naopak Ludvíkova starší sestra Anna.
Rodinné vazby tu tedy byly poměrně výrazné, což Habsburky vedlo k tomu, aby si nárokovali český a uherský trůn. K čemuž také nakonec došlo 23. října 1526, kdy si ho za českého krále zvolily české stavy. Mimo jiné uvěřily jeho slibu, že bude dodržovat kompaktáta, respektovat svobodu českých stavů a své sídlo přenese do Prahy. Nic z toho nakonec nedodržel.
Zdroj: zoom.iprima.cz, wikipedia.org
