Článek
Původně Božena Laglerová chtěla jít uměleckou cestou. Vystudovala pražskou konzervatoř a v letech 1907 až 1908 ve svých dvaadvaceti letech působila jako operní sólistka Vinohradského divadla v Praze. V roce 1909 odcestovala zdokonalovat své pěvecké umění do Paříže.
Určitě měla před sebou dlouhou a úspěšnou kariéru, jenže onemocnění hlasivek jí znemožnilo ve zpívání pokračovat. Musela se vrátit domů a začít přemýšlet, kterým směrem se nyní vydá. Uvažovala o sochařství, dokonce ho v Praze začala studovat, ale příliš ji neoslovilo, takže mu dala vale.
Nešťastná láska a krok správným směrem
V té době prožívala nešťastnou lásku k mladému malíři, který dal před ní přednost studiu malířství v Mnichově a opustil ji. Naštěstí měla okolo sebe rodinu, a to svou starší sestru Kamilu a jejího manžela Václava Felixe, profesora Českého vysokého učení technického, který byl nadšenec do tehdy se rodící aviatiky. Pod jeho vlivem se o létání začala zajímat i sama Božena Laglerová. To jí z jejího smutku pomohlo, protože se rozhodla, že se proslaví jako první česká pilotka.
K jejímu kroku bylo třeba získat mezinárodní pilotní průkaz. Což se lehčeji řekne, než provede. Píše se totiž rok 1910 a panovala obecná představa je, že žena patří k plotně a ne za knipl v kokpitu letadla. Přesto se Boženě Laglerové podařilo 27. září 1911 udělat pilotní zkoušky. Umožnila jí to letecká škola Hanse Gradeho v Borku u Berlína (v dnešním Borkheidu), která byla první leteckou školou v Německu.
Její cesta k vysněnému cíli ale nebyla přímočará. Těsně předtím, než měla závěrečné zkoušky dělat, utrpěla Božena při výcvikovém letu úraz, když při přistání havarovala a zlomila si několik žeber. Teprve po vyléčení mohla opět do letadla usednout a zabojovat o pilotní průkaz, který nakonec získala.
Božena Laglerová byla držitelkou průkazu německého aeroklubu č. 125, první pilotkou v Rakousko-Uhersku a držitelkou rakouského pilotního průkazu č. 37 a druhou diplomovanou aviatičkou v Německu po Amélii Beese.
Konečně pilotkou
Jako pilotka žila Božena Laglerová poměrně dobrodružný život. V letech 1912 až 1913 působila v Karibiku– na Kubě, v Dominikánské republice a Haiti. V posledně jmenovaném státě jí zdivočelý dav zničil letadlo, jednoplošník Grade, takže odsud musela utéct.
Poté zakotvila v USA a na živobytí si vydělávala coby kuchařka a švadlena. Před vypuknutím Velké války se vrátila domů.
Novinářka a nadšená propagátorka aviatiky
V první světové válce se chtěla uplatnit jako vojenská pilotka, ale do armády brali jen muže, takže měla smůlu. Když válka skončila, přestal se vyrábět typ letounu, na který byla zvyklá, takže se letectví raději vzdala a začala se věnovat novinařině. Štěstí zkusila i v politice. V roce 1925 kandidovala za Národní stranu práce do parlamentu. Začala vyučovat zpět a propagovat aviatiku tím, že přispívala do časopisu Letec.
V roce 1919 se Božena Laglerová vdala za leteckého instruktora Josefa Peterku, který byl odborníkem v letecké fotogrammetrii. Zemřela na srdeční onemocněnění 8. října 1941 v Praze.
