Článek
V Jihoafrické republice v pánvi Witwatersrand, v provincii Gauteng a asi 80 kilometrů od Johannesburgu se nachází místo, jež posouvá hranice lidské práce a inženýrství. Je to hlubinný zlatý důl Mponeng, který drží rekord jako nejhlubší aktivní důl na zeměkouli.
Hledání zlata ve Witwatersrandu
První objev zlata ve Witwatersrandu má na svědomí velšský mineralog John Henry Davis. Došlo k tomu v roce 1852 na farmě Pardekraal. Tehdejší prezident Andries Pretorius hodlal z důvodu ochrany nově vzniklé republiky jeho nález ututlat. Davis musel zlato prodat do státní pokladny Transvaalu a opustit zemi.
Dalším úspěšným zlatokopem byl Pieter Jacob Marais, který měl zkušenosti ze zlaté horečky v Kalifornii. Prozkoumal severní svahy Witwatersrandu a při rýžování v řekách v roce 1853 našel vzorky zlata. Byl varován pod hrozbou trestu smrti, aby se o jeho objevu nedozvěděly cizí mocnosti. A i on nakonec zemi opustil. Zlato ve Witwatersrandu našel i plukovník Lys, a to v roce 1856 a zcela náhodně. Zlatá horečka se tu ale rozběhla až o téměř třicet let později v roce 1884.
Zlatá horečka ve Witwatersrandu
Za původního a prvního objevitele zlatého útesu Witwatersrand je považován Jan Gerrit Bantjes, který tu průzkum prováděl od počátku 80. let 19. století. Zprávu o zlatě zaznamenal i britský těžební magnát Cecil Rhodes. On také koupil první várku zlata od Bantjese. O zdejším zlatě se začalo hovořit i ve zbytku světa a do Jižní Afriky začali chodit z různých koutů zeměkoule první osadníci. Zlatá horečka vypukla v plno své síle.
Objev zlata ve Witwatersrandu vyvolal druhou búrskou válku v letech 1899 až 1902, vedl ke ztrátě búrské autonomie a ke vzniku totální britské nadvlády v Jižní Africe. Díky němu také vzniklo město Johannesburg, když se v hornické vesnici Ferreira´s Camp začali usazovat osadníci hledající zlato. Stačilo deset let na to, aby se Johannesburg stal největším městem v Jihoafrické republice a předběhl i mnohem starší Kapské město.
Mponeng – zlatý důl s extrémními podmínkami
V místním jazyce Tswana znamená Mponeng „ukaž mi“. Tento důl je opravdovým podzemním labyrintem a svědectvím lidského odhodlání v honbě za drahým kovem. Svou činnost zahájil v roce 1986 a z hlediska produkce zlata patří mezi nejvýznamnější zlaté doly na světě.
Maximální hloubka dolu Mponeng je 4,22 kilometru. Aktuálně ale těžba zlata probíhá v hloubce 3,16 až 3,84 kilometru. Plány ale počítají s prohloubením dolu až na 4,3 kilometru. Než se horníci dostanou na místo těžby, trvá jim to celou jednu hodinu.
V dolu Mponeng je třeba překonávat extrémní podmínky. Jen teplota v hloubce 4 km dosahuje až 66 °C. To pochopitelně vyžaduje složitý systém chlazení, aby v takovém horku mohli horníci vůbec pracovat. Z povrchu se do hloubky pomocí masivního chladicího zařízení přivádí ledová kaše, který pomáhá udržovat pracovní teplotu okolo 30 °C. Vysokokapacitní ventilační systémy pumpují dýchatelný vzduch a odsávají prach a výfukové plyny.
Kromě vysoké teploty je tu také obrovský tlak okolní horniny hrozící závalem. Bezpečnost je tu zajištěna pomocí robustních podpůrných konstrukcí a využití postupné mřížové těžby. Napětí v horninách je neustále monitorováno, aby se předvídaly výbuchy dříve, než k nim skutečně dojde.
Životní podmínky horníků ve zlatém dole Mponeng jsou velmi náročné. Horníci jsou vystaveni vyčerpání z horka a dehydrataci. Vdechují prach a trpí psychickým vypětím ze stísněných pracovních prostorů s vysokým tlakem. V dole se pracuje nepřetržitě pro maximalizaci produkce zlata. Posádky zde rotují a zajišťují, aby stroje byly v neustálé činnosti.
Důlní zajímavosti
Na dně dolu Mponeng jsou horníci blíže roztavenému plášti Země než dennímu světlu. Dělníci musejí oblékat těžkou obuv, rukavice a přilby s čelovkami. Jejich cesta pod povrch začíná ve výtahové kleci a zabere několik hodin. Do větší hloubky je pak vezou malé lokomotivy. Pracovní doba trvá 10 až 12 hodin, po níž se vracejí zpátky na čerstvý vzduch na zemském povrchu. Každá směna v Mponengu má hodnotu milionů.
Zdroj: titusnews.com, wikipedia.org
