Hlavní obsah
Lidé a společnost

Cesta na věčnost: Co všechno potřebovali staří Egypťané k výrobě mumie

Foto: Pixabay

Egyptská mumie

Pro starověkou egyptskou společnost byla typická mumifikace mrtvých těl. Egypťané věřili v posmrtný život a pečlivě připravená mumie jim měla ho měla zajistit.

Článek

Důvodů pro mumifikaci bylo hned několik. Staří Egypťané byli přesvědčeni, že sice duše Ba a Ka po smrti tělo opustí, ale zase se do něho vrátí. Aby ale mohly zpátky a dosáhnout věčného života, tělo muselo zůstat zachované. Proto balzamovali. Příprava těla na posmrtný život byla poměrně zdlouhavá, trvala totiž až sedmdesát dní.

Nejstarší egyptské mumie, které se dochovaly do současnosti, pocházejí přibližně z roku 3600 př. n. l. Tělo po pohřbení vysušil a konzervoval horký písek. Později Egypťané začali používat balzamování, aby předešli rozkladu těla.

Tělo zvlášť, orgány zvlášť

Když Egypťan zemřel, byl po dodržení období smutku převezen rodinou do balzamovací dílny. Zde bylo tělo svlečeno a umyto, čímž bylo připraveno na to nejdůležitější. Bylo třeba z něho odstranit vnitřní orgány, a to střeva, žaludek, játra a plíce bočním řezem na levé straně. Mozek se vytahoval pomocí speciálních háků z mědi skrze nosní dírky. Někdy ho nechali rozložit louhem.

Do koše ale tyto orgány neputovaly, protože se také balzamovaly a následně ukládaly v malých nádobách zvaných kanopy. Každý orgán měl svou kanopu s označením symboly Hórových synů: Imset pro játra, Kibehsenef pro střeva, Hapi pro plíce a Duamutef pro žaludek.

Palmové víno pomáhalo proti hnilobě

Útroby pak balzamovači vymyli vodou a palmovým vínem. Víno mělo vysoký obsah alkoholu, který ničil hnilobné bakterie. Aby tělo neztratilo svůj tvar, muselo být vycpáno výplní. Lebeční dutina pryskyřicí a tělo tím, co bylo po ruce - kusy látky, pískem, slámou, sušené lišejníky. Místo očí se používala cibule. Tím byla mrtvola nachystána na nejdůležitější část mumifikace, během které došlo k její dehydrataci.

Vysoušení mrtvoly

K vysušení se využíval hydrogenuhličitan sodný. Ten staří Egypťané těžili z vyschlých jezer, zejména v pouštním údolí Wadi El Natrun v severním Egyptě, které se nachází asi 23 metry pod hladinou moře a 38 metrů pod hladinou řeky Nil. Toto místo později lákalo svou odlehlostí a pustinou také křesťanské otce, kteří využívali zdejší samoty a strádání k rozvoji askeze. V roce 1935 tu havaroval se svým letadlem spisovatel Antoine de Saint-Exupéry. Tenkrát ho společně s jeho mechanikem zachránili zdejší nomádi. Zážitek ho nejspíš inspiroval k napsání knihy Malý princ.

Vraťme se ale k výrobě mumie. Vysušení těla trvalo asi čtyřicet dní. Kromě hydrogenuhličitanu sodného se používal také cedrový a jalovcový olej. Tělo bývalo pokryto i pilinami, jež proces dehydratace pomáhaly uspíšit. Balzamování se postupně zdokonalovalo. Na některých mumiích z Nové říše se objevuje i včelí vosk, zejména na ústech a nose. Sušením pomocí přírodní soli si tělo zachovalo pružnost oproti sušení v horkém písku.

Konečné úpravy

Jakmile bylo tělo vysušeno, balzamovači ho obvázali silnou vrstvou lněných pásek. Někdy mumii následně oblékli do rubáše a na hlavu umístili pohřební masku. Nakonec byla hotová mumie uložena do dřevěné truhly včetně kanop s vnitřními orgány a mohl proběhnout pohřební obřad.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz