Domácí úkoly: V Polsku je zakážou. Jak tomu bude u nás?

Polské ministerstvo školství přistoupilo k razantní změně a navrhlo zakázat zadávání písemných domácích úkolů dětem na základních školách. Zadávat bude možné pouze práci s pamětí – například se naučit slovíčka z cizího předmětu nebo báseň nazpaměť, učit se na test, číst učebnici a podobně. Ministerstvo vysvětluje, „že navrhovaná změna neznamená zrušení povinnosti učit se doma. Má pouze omezit zadávání písemných a praktických domácích úkolů. Místem, kde by žáci měli získávat znalosti a dovednosti, je především škola.“

Ministerstvo dále poukazuje na to, že praxe je ve školství taková, že děti jsou množstvím domácích úkolů přímo zahlcené. V roce 2021 se rodiče účastnili studie v rámci projektu PIRLS (Progress in International Reading Literacy Study), z něhož vyplynulo, že domácích úkolů je prostě příliš. Polské ministerstvo školství má za to, že efektivita domácích prací závisí na kvalitě, ale nikoliv na kvantitě.

Dopoledne a část odpoledne tráví ve škole ve vyučování. Potom jdou ty menší do družiny, případně na zájmový kroužek. Některé děti mají od rodičů kroužek naplánovaný na každý den. Jednak aby se rozvíjely a jednak proto, aby někde strávily čas, než se rodiče vrátí domů z práce. Domů se vracejí mnohdy až pozdě odpoledne, nezřídka k šesté hodině večerní, kdy je akorát tak čas na večeři. A samozřejmě nesmějí zapomenout na domácí úkoly, které dostaly na daný den zadané od svých učitelů. Jestliže se již zcela jistě unaveným dětem do domácích úkolů nechce, nelze se jim divit.

V souvislosti se zadáváním domácích úkolů se už minulý rok objevil názor, že tyto úkoly jsou vlastně ze své podstaty nepovinné. Přišla s ním učitelka a tiktokerka Štěpánka Cimlová alias Štěkánka, která jejich zadávání kritizovala na webu Žena-in.cz. Podle ní „vymáhat vypracování domácích úkolů dle českého právního řádu nelze. Není možné ve škole zadat úkol, že musí být vypracován doma po vyučování, a pak trestat, pokud není splněn. Pravomoci učitele končí vyučováním. Učitel nemůže rozhodovat o tom, co bude žák nebo student dělat ve svém volném čase.“

Jsou děti, které si domácí úkoly udělají samy bez zbytečného otálení a řečí. Pak jsou ale jedinci, jimž to trvá dlouho, protože probírané látce nerozumí. Nad domácím úkolem si pak láme hlavu celá rodina. Minimálně tedy ti rodiče, kterým jejich dítě není ukradené. Někteří mají na školu náhled takový, že je to boj jejich dítěte. Pak jsou mnohdy nemile překvapeni pololetním nebo výročním vysvědčením potomka.

Učitelé mají za to, že když si probíranou látku doma žáci zopakují formou domácího úkolu, lépe si ji zapamatují. Touhu po vzdělání ale tímto v dětech nezažehnout. I sami dospělí mají k povinnostem někdy negativní vztah. Prostě je dělají, protože se musí, ale ne protože sami chtějí a mají z nich radost. Stejně to funguje u dětí, které si domácí úkoly udělají z povinnosti a také proto, aby z nich nedostaly za pět, pokud je nevypracují.

Štěpánka Cimlová se dále zmiňuje o tom, „že ve vyspělých státech se obecně upouští od přetěžování učivem na prvním stupni. Tam nepatří dril, protože děti ještě nemají vyvinutý smysl pro povinnost. Naopak mají extrémní chuť objevovat svět přirozeně a úkolem školy je tuto vlastnost jednoduše nezahubit.“ Jestliže ale paní učitelka dětem zadá za domácí úkol dodělat v pracovních sešitech to, co se nestihlo udělat během vyučovací hodiny, tak se rozhodně nejedná o způsob, jak v dětech probudit touhu po objevování.

Na portále eMimino.cz jedna z diskutujících s přezdívkou Zmatka o sobě tvrdí, že je velký odpůrce úkolů. Podle ní to bylo zejména na střední škole jedna velká frustrace, kdy neměla pomalu žádný čas na osobní život. I její spolužáci byli z toho frustrovaní a nakonec stejně úkoly udělali opisováním pět minut před začátkem hodiny. Její kamarádka, matka druháčka, tráví se svým dítětem nad domácími úkoly hodinu. Dítě je unavené a odpoledne už nemohou nikam jít, protože po návratu domů by její školáček už na domácí úkoly neměl vůbec žádnou sílu.

Zdroje: samorzad.infor.pl/, zena-in.cz, emimino.cz