Článek
Hororový žánr má kořeny v gotických románech, které byly oblíbené v 18. století. Prvním takovým dílem byl Otrantský zámek anglického spisovatele Horace Walpoleho. Na ně navázal Edgar Allan Poe, jenž je považován za zakladatele moderního hororu. Tento knižní i filmový žánr má především v divákovi vyvolávat strach a zděšení. Zajímavé je, že se těší neustálé oblibě. Tím se nabízí otázka, proč se lidé dobrovolně vystavují negativním emocím, když jich je v běžném životě okolo nás více dost.
V hlavní roli dopamin a adrenalin
Při sledování děsivé filmové scény lidské tělo reaguje tak, jako by hrozilo skutečné nebezpečí. To vede k uvolňování adrenalinu a kortizolu, přičemž mozek si uvědomuje, že situace je nereálná. Jakmile napínavá scéna skončí, tělo zaplaví endorfin a dopamin a člověk zažívá pocity euforie a úlevy.
Pro některé nadšené diváky je intenzivní vzrušení následované úlevou návykové. Svým způsobem horory konfrontují strach ze smrti, ztráty kontroly či z neznáma s bezpečným, simulovaném prostředí, v němž opravdové nebezpeční nehrozí. To může sloužit i jakýsi trénink pro zvládání úzkosti a stresu.
I hororový žánr se vyvíjel
Předobrazem hororu byly dávné pověsti, báje a legendy, jež se v ústním podáním předávaly z generace na generaci. Gotický román se jimi inspiroval a přidal duchy, strašidla a kouzla společně s kletbou či šílenstvím. Bram Stoker přispěl upíří tématikou a Mary Shelleyová dodala monstrum v podobě Frankensteina.
Filmových hororů ze 30. let minulého století se nejspíš tolik bát nebudete jako těm, jež vznikly v 80. letech a které explicitně zobrazují násilí a nejrůznější deformace – například Noční můra v Elm Street, Moucha.
V 70. letech 20. století žánr filmového hororu obohatil podžánr slasher s filmy, které znázorňovaly strach ze zla, které se schovává v běžně každodennosti a jež na sebe bere podobu sériových vrahů (např. filmy Halloween, Pátek třináctého, Texaský masakr motorovou pilou).
Horory jsou pro filmový průmysl často velmi ziskové. Mnohé z nejúspěšnějších hororů v historii se natáčely s nízkými rozpočty, ale díky velké poptávce dosáhly ohromných tržeb.
Není bez zajímavosti, že mnozí filmoví tvůrci se nechávali inspirovat skutečnými kriminálními případy, které si hororem v ničem nezadají. Platí to i pro zmíněný film Texaský masakr motorovou pilou z roku 1974 režiséra Tobe Hoppera. Ten na scénáři spolupracoval s Kim Henkelovou a při psaní oba poctivě studovali život a kriminální kariéru dvou sériových vrahů – Eda Geina a Elmera Wayna Henleyho jr. Oba dva kriminálníci spáchali ohavné zločiny.
Ed Gein
První z těchto zločinců, Ed Gein, strávil své dětství na izolované farmě, protože jeho matka byla náboženská fanatička a odmítala jakoukoli interakci s okolím. V roce 1944 zemřel za záhadných okolností jeho bratr Henry a krátce na to i jeho matka. Ed pak zůstal na farmě zcela samotný.
Začal se až posedle zabývat postavou Ilse Kochové, sadistické manželky Karl Otto Kocha, který působil jako velitele SS a velel několika koncentračním táborům včetně toho v Buchenwaldu. Právě ona vlastnila předměty každodenní potřeby (obaly knih, stínidla na lampy, čisticí hadříky) vyrobené z kůže zavražděných vězňů tábora. Ilse Kochová byla pro Eda Geina inspirací k tomu, že znesvětil hroby devíti zesnulých žen. Ty exhumoval s tím, že si z jejich kůže vyrobí trofeje a dekorativní předměty.
V roce 1957 byl Ed Gein podezřelý z vraždy ženy, jejíž mrtvolu kriminalisté u něho objevili. Připisována je mu i vražda ženy, která zmizela v roce 1954. Během prohledávání jeho domácnosti byly objeveny relikviáře, popelníky, talíře i oblečení vyrobené z lidských kostí a kůže.
Ed Gein byl prohlášen za duševně nemocného, což mu pomohlo se vyhnout trestu. Zbytek svého života prožil ve Waupun State Hospital pro doživotně odsouzené zločince. Zemřel na rakovinu ve svých 77 letech. Věci z jeho statku se prodaly v dražbě a do roku 1958, kdy vyhořel, statek přitahoval pozornost turistů jako zajímavá atrakce.
Elmer Wayne Henley jr.
Elmer Wayne Henley jr. byl komplicem masového vraha Deana Corlla, který měl na svědomí 28 vražd mladých chlapců v americkém Hustonu. Došlo k nim v letech 1970 až 1973. Někteří z nich byli jeho přátelé, které Henley oklamal a nalákal do Corlleova domu. Za každý únos měl údajně inkasovat 200 dolarů. V domě byli mladíci Corleem znásilněni, mučeni a zabiti a při všech hrůzách Henley asistoval.
Corll měl zájem pouze o chlapce, a tak když Henley jednou unesl dívku, rozzuřil se Corll do nepříčetnosti. Henley ho pak v sebeobraně zastřelil a následně kontaktoval policii a přiznal se jí ke své účasti na vraždách dospívajících chlapců.
Elmer Wayne Henley jr. byl odsouzen k 99 letům odnětí svobody a svůj trest si odpykává ve věznici v Telfordu v texaském okrese Bowie. I on byl živoucí inspirací k filmu Texaský masakr motorovou pilou.
Zdroj: storicang.it, wikipedia.org
