Článek
Není divu, když se s nimi můžete projíždět po městě či na venkově, aniž byste při tom museli vyvinout přílišnou aktivitu. Stačí se postavit na stupátko a rozjet se. Ani odrážet se u toho není zapotřebí.
S elektrokoloběžkou se snadno dopravíte do zaměstnání, do školy i na nákupy. Navíc je skladná, takže není problém ji složit a nastoupit do vozidla městské hromadné dopravy. Elektrokoloběžka je populární i díky svému pozitivními příspěvku ke snížení uhlíkové stopy. Pohání ji totiž bezkartáčový elektromotor zabudovaný přímo v kole, zadním nebo předním, tudíž neprodukuje škodlivé emise.
Popularita elektrokoloběžek stále roste
V roce 2016 se začalo ve větších českých městech s jejich sdílením formou bikesharingového systému, kdy je možné si na jednom místě elektrokoloběžku půjčit a na jiném ji vrátit. Jejich obliba vzrůstá i proto, že pro řízení elektrokoloběžek s maximální rychlosti do 25 km/h a s výkonem elektromotoru do 250 W není nutné vlastnit řidičský průkaz. Používat ji tedy může i ten, kdo řidičák vůbec nemá.
Negativa elektrokoloběžek
Bohužel s nárůstem využívání elektrokoloběžek je spojený také větší počet úrazů. A to zejména tehdy, když jejich uživatelé podcení bezpečné chování. Někteří se na nich pohybují bez ochranné přilby a mnohdy jezdí dost riskantně na přeplněných chodnících, kam ale ve skutečnosti nepatří. Každý třetí koloběžkář řídil opilý. Nejčastěji si při kolizi poraní hlavu a obličej. Výjimkou nejsou ani úmrtí jezdců na elektrokoloběžkách.
Sufražetka lady Florence Norman na svém autopedu v roce 1916 cestovala do práce v kancelářích v Londýně, kde byla vedoucí. Koloběžku dostala k narozeninám od svého manžela, novináře a liberálního politika sira Henryho Normana.
Elektrokoloběžka v minulosti
Mnozí z těch, kteří koloběžky s e-motorem využívají, netuší, že se nejedná o vymoženost moderní doby. Elektrokoloběžky existovaly již v roce 1915. Tehdy se jim říkalo autoped a svému vzniku vděčí Arthurovi Gibsonovi z New Yorku. Vyráběla ho společnost Autoped Company z Long Island City ve státě New York do roku 1921. V letech 1919 až 1922 se výroba autopedu přesunula do Německa do společnosti Krupp.
Autoped existoval ve dvou variantách – s elektromotorem a s benzinovým motorem. Obě dosahovaly rychlosti asi 32 km/h, avšak elektrická verze měla dojezd jen devatenáct kilometrů. I tak se autoped stal oblíbeným dopravním prostředkem na krátké výlety, který využívaly především ženy. Poměrně krátké éře své existence vděčí autoped bezohledným řidičům, kteří na něm často bourali a způsobovali nehody.
Co vám to připomíná? Že by se historie opakovala? Je patrné, že lidé jsou stejní v každé době. Dnes, nebo v prvním desetiletí 20. století.
