Článek
Symbol oběti a pokory
Tonzura neboli postřižiny se začala používat u katolických mnichů už ve středověku, i když její původ je starší a sahá až do starověkých tradic. Tak jako Bible a liturgie jsou plné symboliky, tak i tonzura v sobě skrývá hluboký význam. Kruh může odkazovat na Kristovu trnovou korunu a je tedy připomínkou oběti a pokory.
Vyholené místo na hlavě mělo odlišovat mnichy od laických a světských duchovních a současně posilovat rovnost mezi mnichy. K tomuto rituálu se také váže vysvětlení, že se jedná o jistý druh oběti a že se duchovní odevzdává do služby Bohu.
Jednotný mnišský účes
Tonzura totiž vytvářela jednotný styl účesu. Individualita byla v tomto případě potlačena a přednost dostala jednotnost. Nejdále ve vyholování temene zašli nejspíš benediktini, kteří si na hlavě ponechávali pouze věneček vlasů, vše ostatní šlo pryč.
Zajímavé je, že i holení tonzury mělo svá pravidla. A tak známe v římskokatolické církvi pavlovskou, petrovskou a janovskou tonzuru, zatímco pravoslavná církev tonzuru moc nepraktikuje. Pokud se pravoslavný věřící rozhodl stát mnichem, tak postřižiny postoupil pouze v rámci vstupního obřadu.
Nic netrvá věčně
Kupodivu ne všichni duchovní přijali tonzuru ochotně za svou. Například v renesanci vyholování hlavy narazilo na nové estetické ideály, které tenkrát udávaly módu. Účes byl symbolem společenského postavení a holení temene se stalo staromódním a směšným. To pochopitelně vedlo k teologickým disputacím a určitým reformám v některých řádech a klášterech.
Definitivně byla povinnost tonzury v katolické církvi zrušena papežem Pavlem VI. papežským dokumentem ze dne 15. srpna 1972. Přesto ji mnoho klášterů ještě dnes udržuje jako tradici, i když nepovinnou. Na druhou stranu je tonzura stále mocným symbolem identity mnicha.
