Článek
Staroměstské náměstí v Praze patří k ikonickým místům našeho hlavního města. Lidé po něm chodili už ve 13. století, kdy ho ještě nazývali Staré tržiště. Později dostalo název Staroměstský rynk, pak Velké náměstí a současný název nese od roku 1895. Jeho prostorem vede královská cesta, domy po jeho obvodu mají románské a gotické základy a několikrát bylo náměstí němým svědkem krutých exekucí. Jedna se odehrála na první letní den roku 1621, kdy bylo popraveno 27 českých pánů, a druhá na svátek svatého Valentýna roku 1633. Co se tenkrát stalo a proč?
Bitva u Lützenu
V německé spolkové zemi Sasko-Anhaltsko se nachází město Lützen, které se do historie zapsalo bitvou mezi armádou katolické ligy a protestantským švédsko-saským vojskem během třicetileté války. Císařské vedl generalissimus Albrecht z Valdštejna, v čele Švédů byl samotný král Gustav II. Adolf. Na švédské straně působili i čeští emigranti, například Jindřich Matyáš Thurn. Zatímco zraněný Valdštejn z bitvy odjel na koni živý, švédský král v ní padl.
Původně hodlal Albrecht z Valdštejna svoji armádu zazimovat v saském kurfiřství. Vidle mu do toho ale hodili Švédové, kteří do Saska postupovali. Bylo více než zřejmé, že dojde k vojenskému střetu. Tak se i stalo, a to 16. listopadu 1632 u města Lützen. Zprvu to vypadalo, že štěstí bude na švédské straně, ale vojskům Valdštejna přispěchal na pomoc polní maršál Gottfried Jindřich Pappenheim, kterému se podařilo skóre vyrovnat. Bohužel sám byl v bitvě smrtelně zraněn a část jeho pluku se dala na úprk.
Smrt tu ale číhala i na švédského krále Gustava II. Adolfa, jenž byl těžce zraněný, spadl z koně a byl dobit vojáky protivníka, kteří ani netušili, do koho sekají. Švédům se podařilo královu smrt ututlat, takže bitva mohla pokračovat dále.
Den se pomalu chýlil k večeru a výsledek vojenského střetnutí nebyl ani na spadnutí. Všude mlha a dým z palných zbraní, takže nebylo vidět na krok. Albrecht z Valdštejna se rozhodl k pro sebe netypickému rozhodnutí. Stáhl se i z armádou z bojiště za hradby Lipska, které bylo od Lützenu vzdáleno asi dvacet kilometrů. Měl totiž obavu, že by Švédům mohla přijít na pomoc vojska saského kurfiřta Jana Jiřího.
Po bitvě je každý generál
Bitva u Lützenu tedy skončila nerozhodně, přestože Vídeň ji považovala za vítězství. Albrecht z Valdštejna nechal na své náklady po tři dny zvonit zvony ve všech pražských kostelích na počest padlého maršála Gottfrieda z Pappenheimu. Kromě císařských chvalozpěvů si ale Valdštejn vysloužil také ostré výtky od prezidenta válečné rady Jindřicha Šlika.
Pod tíhou této kritiky se generalissimus rozhodl pro potrestání vojenských zběhů. Pochytat je dostali za úkol generálové Matyáš Gallas a Heinrich Holk. Někteří vojáci byli losem vybráni ze zběhlých pluků. Pak mohl začít vojenský soud, na jehož konci bylo vyneseno 17 ortelů smrti.
Hromadná popravu už tu jednou byla
Poprava zběhlých vojáků se konala 14. února 1633 na Staroměstském náměstí a krutostí rozsudků, umístěním popravčího lešení i volbou kata velmi připomínala hromadnou popravu vůdců českého stavovského povstání, která se tu odehrála před 12 lety. 15 odsouzenců na smrt bylo sťato, 2 byli oběšeni a nikdo nedostal milost. Ani jeden z nich nebyl českého původu a nejmladšímu popravenému bylo sotva osmnáct roků.
Popravu pravděpodobně vykonal opět Jan Mydlář, ale je dost možné, že nechal konat svého syna Jana Václava, protože si už od roku 1632 ve svých šedesáti letech užíval zaslouženého odpočinku.
Jména 50 vinných důstojníků byla veřejně vyvěšena na černé tabuli přibité k šibenici. Trestu unikli, protože přeběhli na švédskou stranu.
Pražský krvavý soud byl jednou z největších hromadných poprav v českém království. Valdštejn díky němu upevnil svoji politickou i vojenskou pozici. Ale i jemu už čas odpočítával dny do jeho smrti. K té došlo o rok později, 25. února 1634.
