Článek
Prokletá hora
Jestliže byste v 16. století řekli některému obyvateli tehdy ještě chudé horské vesničky Chamonix, že Mont Blanc si drží prvenství jako nejvyšší hora Alp, tak by nejspíš jen pokýval hlavou a zeptal se, co že to ten Mont Blanc je vůbec zač. V atlasu vlámského kartografa Gerharda Mercatora z roku 1575 se tato hora totiž nazývá Montagne Maudite, tedy prokletá hora.
Místní nejspíš měli pádný důvod ji takto nazývat. Věčný ledovec na špičce hory naháněl odjakživa hrůzu stejně jako ledovec v údolí Alp, známý dnes jako Mer de Glace. Zdejší folklór navíc horu obestřel tajuplnými legendami. Jednou z nich je i pověst o tom, že na jejím vrcholu žijí draci a po nocích se na ledovcích konají reje čarodějnic. Možná i proto se lidé báli na ni vypravit. Jestliže tam někdy někdo byl před 18. století, písemné záznamy o tomto mlčí.
William Windham a Mer de Glace
K cestování a objevování neznámých míst je zapotřebí mít v sobě odvážného ducha. Ten rozhodně nechyběl anglickému cestovateli a dobrodruhovi Williamovi Windhamovi. Po expedicích do Egypta a Orientu zavítal v roce 1741 také do Alp, konkrétně do údolí Arve a do Chamonix. Byl to on, kdo pojmenoval obří ledovec Mer de Glace, tedy moře ledu.
Zároveň napsal turistického průvodce na téma, jak se dostat do Chamonix. Výš než ledovec se ale nedostal a hora Mont Blanc zůstala nepokořena. Nadále se do jejího okolí odvážili jen lovci kamzíků a hledači nerostů.
Pierre Martel a Mont Blanc
Rok po výpravě Angličana Williama Windhama se do Alp do blízkosti Mer de Glace vypravil Pierre Martel, ženevský optik a matematik. A byl to on, kdo nejvyšší horu Evropy nazval bílou horou, Mont Blanc.
Horace-Bénédict de Saussure, zakladatel horolezectví
Ženevský rodák, Horace-Bénédict de Saussure, se zajímal především o fyziku, přírodovědu a příležitostně i o horolezectví. V roce 1760 navštívil alpská údolí pod Mont Blancem a také se pokusil dosáhnout jeho vrcholu, ale bez úspěchu. Vypsal ale odměnu dvaceti stříbrných tolarů pro toho, kdo Mont Blanc dobyde jako první. Cena to byla zajímavá, ovšem na jejího výherce si Alpy musely počkat dlouhých dvacet šest let.
Jacques Balmat, pokořitel Mont Blancu
V roce 1786 na vrchol Mont Blancu vystoupal Jacques Balmat, který tamní kraj znal jako své body. Vždyť se zde také v Chamonix narodil. Živil se původně lovem kamzíků a hledáním křišťálů. Bohatstvím moc neoplýval, takže peníze z odměny by se mu rozhodně hodily. V červnu a červenci 1786 se pokusil na Mont Blanc dvakrát neúspěšně vystoupat. Rozhodující ale bylo, že se mu podařilo najít nejlépe schůdnou cestu přes horu Dôme du Goûter.
K pokoření Mont Blancu vyrazil 7. srpna 1786 Jacques Balmat společně s lékařem Gabrielem Paccardem. Je s podivem, že se mu to podařilo bez pořádného horolezeckého vybavení. Neměl s sebou ani lano, cepíny nebo mačky. Paccarda cesta nahoru dost zmohla, takže pak Balmat pokračoval sám. Každých deset kroků se musel zastavit a zhluboka se nadechnout. Vrcholu Mont Blancu ale dosáhl.
Cesta zpět byla snad ještě horší než nahoru. Paccardovi chyběla energie a únava byla znát i na Balmatovi. Paccarda postihla sněžná slepota a Balmat měl obličej spálený od slunce. I tak se ale zapsali do historie horolezectví, jemuž základy položil Horace-Bénédict de Saussure.
Zdroj: stroricang.it, wikipedia.org
