Článek
V pekárně Tomase Farrynora, jež se nacházela v ulici Pudding Lane a která dodávala chléb Královskému námořnictvu, krátce po půlnoci totiž vypukl požár. Pekař pravděpodobně zapomněl nebo nedostatečně uhasil oheň v peci, když šel večer spát. On a jeho dcera se před plameny zachránili skokem z okna, jejich služebná při požáru zahynula, protože se z okna bála skočit.
Oheň se velmi rychle začal šířit i na ostatní domy. Není divu, když vesměs byly postaveny ze dřeva. Vítr rozdmýchal plameny do ohnivé koule, jejímuž několikadennímu řádění neuniklo staré londýnské City uvnitř původních římských městských hradeb. Plameny zpustošena byla i katedrála svatého Pavla, jejíž základy byly položeny již v 7. století a jež se pyšnila jednou z nejvyšších kostelních věží v Evropě. Měřila 149 metrů. Bohužel i tato katedrální chlouba shořela včetně dalších 13 000 domů a 87 farních kostelů. Zničený byl Bridewellský palác, známé londýnské vězení i tři městské brány. Oheň zlikvidoval asi 15 procent obytných budov ve městě.
Jak se v Londýně chránili před požáry
Je pochopitelné, když jsou budovy z hořlavého materiálu a večer se v nich svítí svíčkami, že riziko požáru je dost vysoké. Toho si byli Londýňané vědomi. Každou noc měli službu tzv. zvoníci, kteří procházeli ulicemi a hlídali, jestli se náhodou někde neobjeví oheň. Pokud k nějakému došlo, byl přesně stanovený postup, jak ho hasit. Zpravidla byla stržena hořící budova a hašena vědry s vodou. K řízenému zbourání staveb postižených plameny se používaly výbuchy střelného prachu. Bylo to poměrně účinné. Londýňané disponovali také pokročilejší hasicí technikou – měli hasičské vozy s nádržemi, jež většinou plnili vodou z Temže. V době Velkého požáru v roce 1666 ale moc platné nebyly, těžko se s nimi manévrovalo v úzkých uličkách přeplněnými prchajícími lidmi.
Obnova Londýna a Christopher Wren
Všechno zlé je k něčemu dobré. Obří požár Londýna vedl k lepší bezpečnosti a ochraně před požáry. Bylo totiž zakázáno stavět dřevěné domy, povoleny byly pouze cihly a kámen jako hlavní stavební materiál. Dokonce byl přijat zákon o přestavbě Londýna, a to v roce 1670. Práce na obnově 52 kostelů v Londýnském City byly svěřeny anglickému architektovi Christopherovi Wrenovi. Jeho mistrovským dílem ovšem byla přestavba katedrály svatého Pavla.
Dlužno dodat, že katedrála nebyla v nejlepším technickém stavu už před osudným požárem. V roce 1660 po obnovení monarchie král Karel II. pověřil Wrena úkolem obnovit katedrálu. Už tehdy Wren navrhoval starou katedrálu zbourat. Jedním z jeho návrhů bylo už tehdy věž nahradit kopulí. Ke zbourání katedrály ale nedošlo. Ironií osudu následně velký oheň na ní vykonal své ničivé dílo.
Velký moder katedrály svatého Pavla
Wren byl toho názoru, že není možné starou budovu katedrály po požáru rekonstruovat. Nakonec bylo opravdu rozhodnuto postavit novou katedrálu v moderním stylu tehdejší doby. Architekt Christopher Wren vytvořil několik návrhů na půdorysu kříže. Jedním z nich je Velký model z roku 1673, který ale nikdy nebyl zrealizován. V současnosti se tento dubový model se sádrovými prvky nachází v katedrální místnosti v katedrále svatého Pavla. Vycházel z řeckého kříže a jeho rozměry jsou 627 cm na délku a 368 cm na výšku. Model ale byl členy duchovenstva označený jako málo honosný, zato hodně radikální. Takže neprošel.
V letech 1685 až 86 své návrhy Wren revidoval, přičemž se nechal inspirovat Michelangelovým chrámem svatého Petra v Římě. Zaujala ho zejména bohatě zdobená kopule. Podobnou tedy navrhl i pro katedrálu svatého Pavla v Londýně. Pro Anglii to byl totiž nový typ architektonického prvku. Ve sbírce katedrály se dochovalo na 226 kreseb budoucí stavby, jejichž autorem je Wren.
Nová katedrální budova byla dokončena 20. října 1708, na den 76. narozenin Christophera Wrena. Chrám je postavený z portlandského vápence s prvky renesančního a barokního slohu. Hlavní prostor zastřešuje kupole. V chrámu jsou tři ochozy. Zajímavý je především tzv. Whispering Gallery, tedy Šeptající ochoz, jenž je přístupný po 259 schodech, jež začínají v přízemí. Šepot na jedné straně ochozu je slyšet v protilehlém místě ochozu.
Pokud byste si pustili záznam ze svatebního obřadu prince Charlese s Dianou Spencerovou, tak byste viděli právě interiér katedrály svatého Pavla. Jinak ale britská královská rodina využívá k významným událostem spíše Westminsterské opatství.
Christopher Wren byl po své smrti uložený k poslednímu odpočinu dne 5. března 1723, a to v jihovýchodním rohu krypty katedrály svatého Pavla. Byl prvním člověkem pohřbeným v této kryptě. Dožil se úctyhodného věku devadesáti jedna let. V kryptě je prostá kamenná deska s epitafem „Čtenáři, hledáte-li památku, rozhlédněte se kolem sebe.“
Zdroj: stpauls.co.uk, artsandculture.google.com
