Článek
Myslíte si stejně jako kdysi já, že péče o štěně je náročná? Tak se připravte na období stáří. To je totiž ta nejtěžší zkouška – nejen pro psa, ale hlavně pro jeho majitele.
Stáří mění všechno
Pořízení psa pro rodinu vždycky znamená změnu dosavadního režimu a určité přizpůsobení se jeho potřebám. Ale připravte se na to, že období pejskova stáří všechny zajeté stereotypy a zvyky změní. Starý pes totiž potřebuje úplně jiný režim než ten mladý. Péče o vašeho čtyřnohého parťáka se najednou stává mnohem komplexnější a časově náročnější.
Představte si, že jste byli zvyklí se svým psím parťákem pravidelně sportovat, ale postupně jste museli aktivitu snižovat, protože váš hafan už nevydržel to, co dřív. Nakonec jste se ocitli v situaci, kdy pes má již potíže vstát a dojít ven, natož třeba chodit po schodech. Co vám pak zbyde jiného, než ho ze schodů snést?
Procházky jste výrazně zkrátili, jenže paradoxně jich teď pes vyžaduje víc, jelikož má častější potřebu venčení. Noční nepřerušovaný spánek už se pomalu mění ve vzpomínku – pejsek vás totiž co dvě hodiny budí.
Zatímco dřív pejsek vydržel přes den pohodlně spát a čekat s venčením, než se vrátíte z práce, najednou po svém návratu doma nacházíte loužičky a jiná nadělení a provinile se tvářícího psa, který z nouze musel porušit dlouho zažité pravidlo, že doma se nečůrá. Vy zoufale sháníte někoho, kdo by vám parťáka přes den přišel vyvenčit, a mezitím se ocitáte v pasti neustálého uklízení, které vás čeká ihned po návratu domů.
Zátěž, o které se nemluví
Vedle fyzické zátěže přichází také zátěž psychická. Sledovat, jak pes stárne, ztrácí sílu a postupně i radost z pohybu je bolestivé. Pomalu vám dochází, že společný čas se krátí.
S obavou svého pejska sledujete, děsí vás každé zakňučení, každé zaváhání při chůzi, každé zadávení či zakašlání. Jsou to „jen projevy stáří“, nebo už se jedná o vážný zdravotní problém? Nemá pes bolesti, od nichž byste mu mohli ulevit? Děláte pro něho dost? Netrápí se?
Jenže vaše energie a nervy nejsou to jediné, co péče o psího důchodce stojí. Pejskovo stáří také dost výrazně zasáhne vaši peněženku. Nejsou to jen léky, kterými se pejskovi snažíme ulevit od zdravotních obtíží přicházejících s věkem, jsou to také speciální krmiva, zdravotní pomůcky, fyzioterapie nebo případné úpravy v domácnosti. Starý pes může mít problém se zvládáním běžných činností. Mohou být potřeba různé protiskluzové podložky, rampy, měkké pelíšky či dokonce psí plenky.
Nejčastější zdravotní problémy ve stáří:
- Artróza a problémy s klouby – pes hůře chodí, kulhá nebo odmítá pohyb
- Zhoršení zraku a sluchu – může být dezorientovaný nebo nereaguje na povely
- Onemocnění srdce – projevuje se únavou, kašlem nebo zadýcháváním
- Problémy s ledvinami a játry – často spojené se změnami chuti k jídlu a pitného režimu
- Nádorová onemocnění – bohužel poměrně častá ve vyšším věku
- Psí demence (kognitivní dysfunkce) – zmatenost, změny chování, noční neklid
- Inkontinence – ztráta kontroly nad močením či vyprazdňováním
- Problémy s chrupem – zubní kámen a s ním spojené záněty dásní mohou vést k odmítání potravy
U veterináře se postupem času začnete cítit jako doma a přemýšlíte, že byste si mohli na klinice předplatit parkovací místo. Při každé návštěvě doufáte, že zdravotní stav vašeho psa si nebude žádat nějaký větší zákrok. A pokud přeci jen bude, doufáte a modlíte se, aby jej pes ve svém věku ještě zvládl. Rozhodování o tom, zda zákrok provést nebo ne, je jedno z nejhorších rozhodování v životě, to mi věřte.
Proč to nevzdat
Nezřídka se stává, že si lidé svůj vlastní život ulehčí tím, že při nástupu tohoto náročného období se psa zbaví – dají ho do útulku nebo jej někomu darují. Možná se pak snaží přesvědčit sami sebe, že tak to pro pejska bude nejlepší, protože oni mu nedokáží dát tu péči, kterou by potřeboval. Možná se tou omluvou snaží uchlácholit i své okolí.
Jenže zamyslí se takoví lidé nad tím, co svým počinem způsobí svému psovi? Jeho odložením mu způsobí tu nejhorší ránu, jakou kdy v životě dostal. Myslíte si, že pes své stáří nevnímá? Ale ano. Vnímá, jak mu postupně ubývají síly, a je si plně vědom své zranitelnosti. Ve stáří pes potřebuje svého páníčka mnohem víc než kdy dřív. Spoléhá na něj, důvěřuje mu, že se o něj postará a ochrání ho. On nás celý život bezpodmínečně následoval a věrně za námi stál v každé situaci. Pokud se ho my náhle bez varování zbavíme jen proto, že je starý, dopustíme se neodpustitelné zrady.
Mladý pes se ještě z takové rány zotaví a naučí se znovu důvěřovat, starý pes to však již nikdy zvládnout nemusí. Umře pak zlomený, zrazený, sám a neschopen chápat, proč ho ten, komu bezmezně věřil celý svůj život, najednou opustil.
Ačkoli je péče o starého psa náročná po všech stránkách a já svému staříkovi často v rámci černého humoru říkám, že půjde do útulku, nikdy bych tuhle „hrozbu“ neuskutečnila. Je to právě v tomhle období – na soumraku života našeho chlupatého kamaráda – kdy mu můžeme oplatit veškerou tu lásku, kterou on po celý svůj život dával nám.
