Článek
Bude z tebe půlzádeláč, říkali mi
Tohle je asi ta nejúsměvnější hláška, jakou jsem slýchala a slýchám dodneška. Naštěstí však není pravdivá. Každý, kdo koloběžku viděl nejblíže na obrázku, si myslí, že se celou cestu odrážíte pouze jednou nohou. Nepopírám, každý máme při jízdě na koloběžce dominantní nohu, ale i tak nohy pravidelně střídáme. Odrážet se jednou nohou je zcela nemožné, protože noha, na které při jízdě na koloběžce stojíme, je více zatěžovaná a po chvíli si žádá o protažení.
Brzy se pořádně rozbiješ
Na tomto šprochu něco málo pravdy bude. Široko daleko jsem jediná, o kom vím, že za desítky najetých kilometrů ještě nespadl. Zda je to mou opatrností nebo strachu z pádů, nevím, každopádně jsem si moc dobře vědoma rizik a jezdím opravdu opatrně. Takže za mne, je možné mít najeto mnoho desítek kilometrů a nespadnout. Ale chce to být hodně opatrný a riskovat pouze natolik, nakolik věříme svým schopnostem a koloběžce.
Pořádně se zapotíš
Tohle je pro mne velmi úsměvná hláška, i když i tady troška pravdy bude. Ti, kdo berou jízdu na koloběžce jako sport, se asi zapotí. Sama jezdím na pohodu a jízdu si užívám. Nesjíždím pouze z kopce, ale jezdím po rovinkách i do kopce. Nikam se neženu, ale ani pomalu nejezdím. I tak zjišťuji, že se zapotím jen málokdy a to už jsem zdolala i několik, prý i na chůzi náročných, vrcholů.
Jízda na koloběžce je jen pro děti
Ale kdeže. Koloběžka je pro všechny, kteří se neberou příliš vážně a mají rádi zábavu. Jízda na koloběžce je relax a že by měl patřit pouze dětem, mi přijde jako výmluva dospělých, proč koloběžku nechtějí.
Lidé Tě nebudou brát vážně
Tak tohle je pravda. Ale co je mi do lidí? Žiju jen jednou. Na kolo si zvykli. Na chůzi si zvykli. Tak proč by jim mělo vadit, že jezdím na koloběžce? A pokud lidem mé ježdění na koloběžce opravdu vadí, je to jen jejich problém. Nikoho neohrožuji, jezdím, kde jezdit mohu a jestli to někoho dráždí, má v sobě něco hodně špatně.
Je pravda, že při jízdě na koloběžce už jsem zažila mnohé. Na podnapilého pána sedícího vpodvečer před hospodou, asi nikdy nezapomenu. Když jsem kolem něj projížděla, nevěřil svým očím. Když mne o pár hodin později viděl podruhé, tvářil se ještě víc nevěřícně. Starší lidé mne začali zdravit slovem ahoj a nejednou se u pozdravu od srdce zasmáli. Také jsem zažila, jak si vážný cyklista ťukal na helmu, když mne viděl. Měla bych snad proto přestat jezdit na koloběžce? Vždyť by to byla škoda.
