Článek
Pamatuji si, že moje matka mou víru v dárky od Ježíška nebo Santu nijak zvlášť nepodporovala, protože se z toho asi cítila nepříjemně. Mnozí věří, že kdo tvrdí opak, okrádá děti o kouzlo dětství. Napadlo vás, že je to… lež? Důvěra se nakonec ukáže jako klamná.
Mám to stejně. A když jsem se stala fanouškem Montessoriho pedagogiky, naprosto jsem se přesvědčila, že děti tolik nepotřebují fiktivní svět. Dokonale fungují v reálném světě a tímto způsobem se i učí. Aby se děti mohly zorientovat ve světě fantazie, musí se nejprve naučit co nejvíce reálných informací.
Co je známé, to u dětí nevzbuzuje strach ani úzkost. Proto se někomu může zdát fiktivní svět děsivý
Rozhodně je lepší číst dítěti knihy, než sledovat jejich filmové spracování, protože dětská mysl si při poslechu nepředstaví nic, co by přesahovalo dětské znalosti o světě. Při sledování filmů nemůžeme předvídat, zda zobrazená fantastická bytost předčí dětskou představivost, což může později vést k úzkosti.
Tohle je můj přístup k dětem: nejdřív realita, pak fikce. A co tedy svátky, kdy se z generace na generaci opakuje tolik prvků, které děti plně neznají?
„Mami, existuje Mikuláš nebo Santa Claus?“ zeptala se mě letos moje šestiletá dcera. Když vyvstala tato otázka, řekla sem jí pravdu…
Ano, Santa nebo Mikuláš je skutečný člověk
Na základě svých zkušeností jsem věděla, že je to obraz, který jí chci zprostředkovat, a krátce jsem jí vyprávěla příběh o Mikuláši z Myry. Jak nechával dárky za oknem pro ty, kteří je potřebovali. Poslouchala s napjatou pozorností. Čekala jsem na další otázky, proč se ostatní oblékají jako Santa, o dárcích pod vánočním stromečkem a tak dále. Ale nepřišly, tak jsem se rozhodla, že jí to zatím neřeknu.
Pravděpodobně jsem vám už nejednou říkala, že svým dětem nelžu. Nikdy neslibuji něco, co vím, že nemůžu dodržet. Lhaní nesnáším, a to natolik, že si dávám velký pozor na slova. Když si něčím nejsem jistá, obvykle řeknu: „Dobře, uvidíme“, „Možná to uděláme“ nebo „Neříkám ne“ – to je oblíbené slovo mého manžela. Stejné je to se Santa Clausem a všemi těmi „kouzly“. Nechci jim lhát, ale také je nechci okrást o tuto malou radost.
Nejde o to, jestli Santa nebo Mikuláš existuje, nebo ne. Jde o to, co s tím uděláme
Nikdy jsem svým dětem neříkala, že musí být hodné, protože se na ně dívá Santa nebo Mikuláš, nebo že když budou plakat, nebudou žádné dárky. Není to nástroj pro výchovu dětí a rodiče, kteří ho používají, pravděpodobně nemají jinou představu, jak s dětmi mluvit a učit je. Děti se kvůli němu bojí a to není smysl budování vztahů. Podle mého názoru se tyto dvě věci vzájemně vylučují.
Přemýšlím, proč se do domácností dostala postava svatého Mikuláše. Napadá mě jen jeden příběh. Tehdy byly časy jiné – děti měly málo hraček. S rodinou se netrávilo tolik času, protože bylo mnoho úkolů spojených s údržbou domu a hospodářství. Děti se od útlého věku intenzivně angažovaly v pomoci rodičům. Jejich dětství se vůbec nepodobalo dnešnímu. Možná proto si rodiče začali vymýšlet příběh, který by jim alespoň trochu zpříjemnil večery.
Děti často pravdu objeví samy
Pro mě jsou Vánoce bezstarostné, plné zážitků a lásky. Je to kouzlo dětství. Nepotřebuji si vymýšlet příběhy, aby moje dítě mělo hvězdy v očích. Také si neobjednávám dopisy od Santa Clause nebo Mikuláše a nedělám na podlaze stopy umělým sněhem. Stejně mám pocit, že jim to kouzlo dávám. Pozoruji, že někteří rodiče opravdu dělají všechno, co je v jejich silách, aby jim jejich děti uvěřily.
Řeším to citlivě a spíše naslouchám, než mluvím. Nejde o to, říct na rovinu, že Mikuláš neexistuje. Nejlepší je podle mého názoru počkat, ať si na to dítě přijde samo.
Poloportrét svatého Mikuláše z Myry. První polovina 13. století. Klášter svaté Kateřiny, Sinaj (Egypt).
První mezinárodní akademický „průzkum Santa Clause“ ukazuje, že děti přestávají věřit v Ježíška v osmi letech
I když je zábavné sledovat, jak děti objevují pravdu o světě – jsou v tom tak „roztomilé“ – mezinárodní studie o Santa Clausovi, kterou provedl profesor psychologie Chris Boyle z Exeterské univerzity poukazuje na poměrně závažný problém. Přibližně 30 % dotázaných uvedlo, že se cítili naštvaní, když se dozvěděli pravdu o Santa Clausovi, zatímco 15 % přiznalo, že se cítili podvedeni. Více než polovina respondentů uvedla, že to ovlivnilo jejich důvěru v dospělé.
Takže je možná lepší říct pravdu – že jsme tvrdě pracovali, koupili, zabalili, ozdobili stužkou a dali dárky pod stromeček. Že to bylo naše úsilí, naše vlastní práce. A že jsme to dělali z lásky.
Tím, že dětem nelžu, jim beru kouzlo svátků? Myslím, že ne, protože pro mě kouzlo znamená něco úplně jiného. Něco, co nosíme v srdci a chceme se o to podělit.
Jaký je Váš názor?
Anketa
Prameny:
EurekAlert – Globální zdroj vědeckých zpráv,
Boyle, C. a Gamble, N. (2014). Etická prax v aplikovanej psychológii . Melbourne: Oxford University Press,
Antonín Čížek Mikuláš, arcibiskup a divotvorca : Synaxár : Životy svätých. Prešov : Spolok biskupa Petra Pavla Gojdiča, 1998, s. 110-113. ISBN 80-967341-1-3,
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/nejhorsi-pravdu-o-vanocich-vetsina-deti-odhali-v-osmi-letech-ukazala-velka-mezinarodni-studie-70979,
https://news-archive.exeter.ac.uk/featurednews/title_697103_en.html,
https://www.denik.cz/cerna-a-bila/vanoce-darky-jezisek.html.
