Článek
Když se v dějinách chystal totalitní převrat, málokdy u toho zněly otevřené výhrůžky násilím hned v prvních minutách. Naopak. Téměř vždycky to začínalo krásnými slovy, ušlechtilými úmysly a sliby, že se vše dělá pro blaho společnosti. A nejčastějším terčem těchto „dobrodějů“ byla, jsou a budou nezávislá média.
Dnes, když se kdekoli ve světě mluví o zestátnění, regulaci nebo „narovnání“ mediálního trhu, slyšíme stále stejnou písničku: „Chceme jen klid, chceme chránit lidi před dezinformacemi, chceme zajistit objektivitu.“
Jenže historie nelže. A každý, kdo tvrdí, že tentokrát je to jiné a že minulé zkušenosti neplatí, buď trestuhodně nezná dějiny, nebo vědomě lže.
Ušlechtilé lži, které už dobře známe
Jak vypadá klasický manuál pro utišení veřejnosti, když se stát rozhodne polknout svobodná média? Argumenty se v průběhu staletí nemění, pouze se modernizuje jejich slovník.
1. Lež: „Historie se mýlí, dnes jsme jinde a nic takového nehrozí.“
Tohle je nejoblíbenější trik moderních autoritářů. Tvrdí nám, že žijeme v pokročilé, demokratické epoše, kde jsou kontrolní mechanismy tak silné, že zneužití moci státem nehrozí. Historické paralely s rokem 1933 v Německu nebo 1948 v Československu jsou prý „přitažené za vlasy“. Jenže historie ukazuje, že demokracie neumírá s hlasitým třeskem, ale plíživým uvolňováním standardů. Když stát získá monopol na informace, žádná pojistka ho už nezastaví.
2. Lež: „Děláme to v zájmu národní bezpečnosti a stability.“
Když Joseph Goebbels v roce 1933 podřizoval německá média pod své nově vzniklé Ministerstvo lidové osvěty a propagandy, neříkal: „Teď vás jdeme indoktrinovat zlem.“ Říkal, že je potřeba sjednotit národ, zabránit rozvratu země a chránit zájmy pracujících. Komunisté po roce 1948 v Československu zase znárodnění tisku obhajovali tím, že media musí sloužit „budování socialismu a míru“ a nesmí být v rukou „kapitálu, který lid vykořisťuje“. Za každým ušlechtilým zájmem se v dějinách skrýval jediný skutečný motiv: strach mocných z kritiky.
3. Lež: „Soukromá média jsou zkorumpovaná, stát zajistí čistou pravdu.“
Tento narativ staví stát do role morálního arbitra. Tvrdí, že soukromí vlastníci sledují jen své zisky nebo politické agendy, zatímco státní úředník bude přísně neutrální. Praxe z Ruska po roce 2000 však ukázala pravý opak. Když Vladimir Putin pod záminkou „boje proti korupci oligarchů“ nechal polostátní gigant Gazprom převzít nezávislou televizní stanici NTV, neskončilo to objektivním zpravodajstvím. Skončilo to absolutní likvidací opozice a vytvořením propagandistické mašinérie.
Proč lidé těmto slibům věří?
Populismus funguje proto, že nabízí jednoduchá řešení na komplexní problémy. Když je společnost unavená z chaosu, ekonomických krizí nebo informačního přetlaku, slib, že „stát se o všechno postará a udělá v informacích pořádek“, zní lákavě. Je to však past.
Jakmile padne nezávislá žurnalistika, padne možnost kontrolovat politiky. Bez svobodných médií neexistuje nikdo, kdo by politikům pokládal nepříjemné otázky, kdo by rozkrýval korupční kauzy a kdo by upozorňoval na přešlapy mocných. Státní médium ze své podstaty nikdy nebude kousat do ruky, která ho krmí a ovládá.
Živý příklad za humny: Slovenská cesta k „objektivitě“
Pro přílad nemusíme chodit hluboko do minulosti ani cestovat na jiné kontinenty. Ukázkový proces, jakým způsobem moderní populistická moc přebírá kontrolu nad veřejným prostorem, se odehrává přímo v našem sousedství na Slovensku pod vedením premiéra Roberta Fica.
Když Ficova vláda rozhodla o zrušení dosavadního veřejnoprávního Rozhlasu a televize Slovenska (RTVS) a jeho nahrazení novou institucí STVR (Slovenská televize a rozhlas), argumenty byly jako přes kopírák z Goebelsova či komunistického manuálu. Vláda tvrdila, že médium je „neobjektivní“, jednostranné a je potřeba mu vrátit vyváženost a národní charakter.
Jaká je realita?
- Likvidace vedení: Změna názvu instituce posloužila jako legální klička k tomu, aby mohl být předčasně odvolán generální ředitel a rozpuštěna dosavadní rada. Kontrolu nad volbou nového vedení převzalo ministerstvo kultury a vládní většina v parlamentu.
- Čistky v redakcích: Z velkých politických diskusních pořadů odešli nebo byli odejiti klíčoví moderátoři a investigativní novináři, kteří kladli vládním činitelům nepříjemné otázky.
- Tlak na soukromý sektor: Paralelně s ovládnutím veřejnoprávního média čelí obrovským politickým i ekonomickým tlakům také soukromé televize a deníky. Vládní představitelé je veřejně bojkotují, označují za „nepřátelské“ a utínají jim příjmy ze státní inzerce.
Slovenský scénář jasně dokazuje, že moderní autoritáři už nepotřebují tanky ani hromadné znárodňování dekretů. Stačí jim účelová změna zákonů, výměna nepohodlných lidí za loajální figurky a zaštiťování se slovy o „právu na objektivní informace“. Výsledek je ale totožný: postupné udušení kritické debaty a proměna hlídacího psa v poslušného domácího mazlíčka.
Poučení z krizového vývoje
Zestátnění médií – ať už přímé (vyvlastněním), nebo nepřímé (ekonomickým tlakem, zakazováním pod záminkou boje proti „vnitřnímu nepříteli“ či účelovými legislativními změnami) – není pokusem o nápravu systému. Je to otevřený pokus o uchopení totalitní moci.
Kdykoliv vám bude nějaký politik tvrdit, že omezování svobody slova a kontrola médií jsou vedeny těmi nejčistšími úmysly, nevěřte mu ani slovo. Historie nám dala dostatek jasných lekcí. Pokud ty samé chyby zopakujeme i dnes, nebudeme se moci vymlouvat na to, že jsme nevěděli, jak to dopadne.
Zdroje:
- Arendt, Hannah: Původy totalitarismu – Zásadní politologická analýza toho, jak propaganda a ovládnutí informačního prostoru státem formují totalitní společnost.
- Goebbels, Joseph: Deníky – Pohled do zákulisí toho, jak nacistický režim skrze proces Gleichschaltung systematicky likvidoval nezávislý tisk pod rouškou národních zájmů.
- Kaplan, Karel: Pět kapitol o únoru – Historická studie detailně popisující, jak komunistická strana v Československu v roce 1948 bleskově ovládla tisk a rozhlas za pomoci Hlavní správy tiskového dohledu.
- Reporters Without Borders (RSF): World Press Freedom Index – Každoroční monitorování stavu svobody médií ve světě, které dlouhodobě varuje před hybridními metodami omezování nezávislosti tisku v autoritářských režimech (např. Rusko, Maďarsko).
- Ficova vláda schválila zákon o veřejnoprávní televizi, z RTVS bude STVR - iDNES.cz
