Článek
Od doby, co si pamatuji, byla jsem neustálým terčem kritiky, ať jsem dělala cokoli, chovala se jakkoli a mé výsledky byly vždy subjektivně mými rodiči hodnoceny negativně.
Pominu-li, že má náhradní matka byla ukázková negativní macecha, zřejmě mám kliku, že dnes netrávím své dny na psychiatrii, nebo se doživotně neléčím s depresemi.
Co si takový malinký člověk asi přinese do života, když i přes výkony srovnatelné s těmi průměrně dobrými, neustále poslouchá věty typu:
- Nic neumíš dobře...
- Nikdy z tebe nic nebude...
- Proč nejsi nejlepší...
- Já v tvém věku...
Ano, byly dny, kdy má psychika byla tak nahlodaná, že jsem si přála neexistovat, nebo přinejmenším být někde v poustevně, kam ani noha nevkročí. Bála jsem se vlastního stínu. Děsila mě představa, že někoho opět, a jako vždy zklamu. Kde se vzaly tyto (mnohdy liché) dojmy? V nejbližším okolí.
Lidé, se kterými od narození žijete, by vás měli chránit
Bohužel ochrany se mnoha dětem nedostane ani od vlastních rodičů. Facka od macechy sice bolí, ale daleko víc bolí od otce, který by měl přece svého vlastního malého člověka chránit? Ovšem je vlastně podružné, zda je vlastní otec, matka, oba, nebo jeden z nich nevlastní. Jakmile jde o duši dítěte, jde o všechno, čím a kým v budoucnu bude.
A nyní ty moje rady, které nemusíte vůbec přijmout, nebo se jimi zabývat. Vždycky si cestu musíme zvolit sami a je na vás, zda se na ní udržíte, uhnete, nebo ji dokončíte nečekaně dřív a s úspěchem.
- Mějte se rádi tak, jak byste chtěli, aby vás milovali druzí - nejde o sobectví, ale naplnění sebe sama hlubokou láskou, která začne přirozeně přetékat kolem, když jste jí nasyceni
- Neplýtvejte silami na pomoc druhým, dokud nejste silní v lásce a pomoci k sobě samému - láska je lékem, tak se nejprve uzdravte, abyste byli silní i pro ty druhé, kteří vás jednou mohou potřebovat, abyste zacelili jejich rány. Dávat jim ze sebe něco, čeho nemáte dostatek je přinejmenším nemoudré rozhodnutí
- Odpusťte svým trýznitelům, čeho se na vás dopustili - většinou vás týrali a ničili jenom proto, že sami byli zničení a rozervaní. Jak by pak mohli udělat něco laskavého a správného? Uvědomte si, že vy nejste, jako oni. Přinejmenším nemusíte být
- Chovejte se k sobě samým s úctou a pamatujte, že jste lásky hodni - každý tvor na tento svět přichází nezkažený a úplný. Nemá chybu. Je dokonalý i ve své nedokonalosti. Aby se stal, nebo zdál špatným, potřebuje špatné vychovatele a učitele
- Pamatujte, že nejste tím, za co vás někdo vydával během výchovy od nejútlejšího věku - nejste v jádru zlí, špatní, nebo zkažení. Jenom s vámi někdo zle, špatně a zkaženě zacházel. Naplnil vás odporem k sobě samému. Proč? Sám sobě se jevil odporný a snažil se přenést vinu na vás
Moje krátké patero je získané z osobních prožitků a životních poznatků. Není omluvou pro špatné konání. Jestliže někoho přejedu autem a bude mi můj čin připadat normální a nikoli trestuhodný, postrádám jakoukoli sebereflexi a jsem opravdu někým, kdo by měl být léčen, případně zbaven svobody, abych nemohl/a škodit ostatním.
Máte-li z různých důvodů dojem, že jste špatní, nedostateční, k ničemu, hodni zatracení pouze a jedině z důvodu, že vůbec existujete, aniž byste ublížili živé duši, nejste na vině! Viníky jsou ti, kdo vás měli chránit a nechránili. Oni z vás ukovali člověka, který se bojí vlastního stínu jen proto, aby na někoho náhodou nepadl.
Pamatujte, že vše se dá řešit. Jenom musíte o svých stavech začít mluvit. A pokud vám mluvení, nebo svěřování dělá potíže? Pište si deník. Oznamujte tam sami sobě, že stojíte za to, aby vás někdo miloval. Stojíte za to! Minimálně sami sobě. Protože vy jste tím, kdo může změnit svůj osud a říct:
„Jsem plnohodnotná lidská bytost a můj život má smysl. Svůj život řídím já!“
I kdybyste v daný okamžik svému výroku nevěřili, denně výše uvedenou poučku/mantru opakujte. Opakujete si ji pro sebe. Vy jste těmi, kdo žijí váš život. Nikdo jiný. Vstaňte a bojujte za sebe s celým světem! Stůjte sami za sebou.
Nikomu jinému totiž nemůžete věřit víc než sami sobě.
Howgh!
