Článek
„Ale jistě, beze všeho,“ ozvalo se v kouzelném sluchátku.
Tak se to sice nestalo, ale! Být po padesátce registrovaná na úřadě práce není žádné stigma. Vážně není. Chápu, že spousta žen může cítit frustraci. Bezmoc. Může se sebevědomím klesnout na nulu. To všechno vážně může.
Nebo taky ne…
Osobě, která se mě ptala na to, zda ženy po padesátce mohou dostat pozvání k pohovoru jsem sdělila: „Ano. Jistě, že mohou.“
Necucám si ten stav z prstu. Reálně to zažívám. Sice mapuji svůj denní stav mysli v průběhu dnů, které jsou již za mnou, jenže ne proto, abych si zoufala. Chci práci? Chci. Takovou, která bude bavit mě, já budu bavit ji a kolegové i kolegyně budou skvělí pro mě stejně, jako já pro ně? Jistě!
Proč mě někdo pozve na pohovor?
Nebojím se trčet. Vyčnívat, chcete-li. Ne za každou cenu. Protože odlišnost nespočívá jen v tom, že budu poukazovat na to, co je kde špatně. To umí spousta lidí. Hodně lidí. Máchají se ve svém špatně tak, že přestávají vidět to, co všechno vlastně můžou.
-> ráno vstát, protože jsou lidi, co vstát prostě nemohou
-> rozhodnout se, jestli si dám k snídani slané, sladké, horké či studené
-> že vůbec mám snídani je taky důvod k vděku
-> namísto stěžování si na kde co, můžu… tvořit
Jste skupina tvor nebo netvor?
Netvoři totiž nic netvoří. Osobně radši stále něco kutám. Píšu texty, hraju si s AI nástroji na tvorbu hudby nebo videa. Tvorba mi přináší radost, uklidnění a naplnění. Na „sockách“ se vlastně nejvíc bavím publikací svých výtvorů.
Někdy jsou povedenější, jindy moc ne. Ale takový přece život je, ne? Někdy se daří, jindy to kulhá na obě nohy, nebo šilhá na obě oči. Přesto není důvod, aby to člověk vzdal. No a přesně o tom jsou Holky nad padesát. Něco, co je maličko šibnuté. Mimo komfortní zónu.
Možná právě to je důvod, proč pozvánky na pohovory dostávám. Ne vždy, ale děje se to. Takže ženy. Milé moje nadpadesátky. Nebojte se, že vám všechna poupata už odkvetla. Rozvíjet se přece můžete kam chcete a jak chcete.
Je to na vás!
A já vám věřím.
Že to dáte, ať je to cokoli!
