Pochází z Krymu, miluje módu a pracuje v Karlíně

Jsem módní barbar a módou nepolíbený jedinec. Možná za tím stojí fakt, že jsem byla vychovávaná spíše jako kluk - krátké vlasy, tepláky zděděné po bratranci a sestřenici, věčně odřená kolena a lokty a lezení po stromech téměř opičím způsobem.

Proto mě na Facebooku udivilo, jaké že se dají kombinovat oděvní kousky. Objevila jsem butik Naty Šaty, který sídlí v Karlíně a dokonce bych jej nazvala atmosférickým. S majitelkou jsem si domluvila schůzku, jelikož mě lákalo poznat, kdo za tolik vizuálně přitažlivými a neokoukanými outfity stojí.

Vpadla jsem rovnou do téměř snového dívčího/dámského budoáru, kde je prostor pro hraní. Ano. Doslovně. Paní Natálie tvrdí, že učí ženy, aby přijímaly módu s hravostí a lehkostí. V ČR jí chybí slunce a možná i jistá vřelost. Prý kolem sebe na zastávkách vídá lidi většinu času zachmuřené, oblečené převážně do černé. A chybějící slunce si tak vynahrazuje barvami kolem sebe.

Povídaly jsme si spolu hodnou chvíli. Dozvěděla jsem se, že aktuálně ještě není po náročné rekonstrukci prostor vše dotažené a doladěné. Chybí prý taburetky a nějaké pohovky na posezení. I přesto interiér lahodí oku a v důsledku i duši. Úplně vidím ty módní přehlídky limitované prostorem a tím pádem více zajímavé a exkluzivní, než akce pro tři stovky lidí.

Ne, že by s velkými přehlídkami neměla Naty a její dcera Katy zkušenosti. Jejich módní show byly vyhledávané a známé i mezi celebritami. Ovšem jednalo se o velmi náročné akce a časem se staly více vyčerpávajícími hlavně z důvodu nekvalitní spolupráce ze strany poskytovatelů prostor.

Proto se rozhodly změnit koncept budoucích setkávání s lidmi a módou na komornější, lidsky bližší a srdečnější. Což se ukázalo i při mé návštěvě, kdy na mou výzvu, aby mi něco doporučila, Naty zavelela: „Nene, nejdřív se tu začněte procházet. Osahávejte si věci. Prohlížejte si je. A já vás budu sledovat, jaké věci nejvíce přitáhnou vaši pozornost. A pak budeme vybírat. A potom zkoušet.“

A tak se stalo. Probudila ve mě holku, kterou jsem nikdy nebyla. A já poznala, jaké to je, když o mě pečuje odborník a ne chladné virtuální prostory e-shopu. To je také věc, kterou si musí člověk zažít, aby pochopil rozdíl mezi osobním přístupem a tichem na druhé straně bezdrátového spojení, které čeká jen na převod peněz.

„Přijela jsem za strejdou na návštěvu a už jsem tady zůstala. Žiju tu už skoro čtyřicet let. A za celou tu dobu jsem byla na Krymu dvakrát. Naposledy jsem tam byla před Covidem, abych mohla dítěti ukázat, odkud pocházím.“

Paní Naty (tomuto oslovení dává přesnost) v ČR začínala v různých oborech - pracovala mimo jiné i jako servírka a první větší setkání s prodejem módy se jí přihodilo, když dcera šla do první třídy. V butiku se spodním prádlem ji při vybírání podprsenky oslovila manažerka prodejny, zda by nechtěla zkusit práci u nich.

Zprvu se trošku bránila, ale pak si řekla: „Proč ne?“ Ostatně takto věta zazněla při rozhovoru několikrát. Vždy po jakési chvilce uvažování, zda se do něčeho pustit si ji řekla a vždy ji rozhodnutí někam posunulo. Za nějaký čas se vypracovala až na pozici manažerky prodejny Intimissimi a celkově v butiku s dámským spodním prádlem strávila sedm let a stala se módním koučem.

„A pak jsem se setkala se svou kamarádkou, kterou jsem neviděla přes deset let. Kdysi jsme spolu snily, že si otevřeme nějaký butik, nebo alespoň sekáč. Tak jsem řekla, proč ne. V prádle už jsem chtěla skončit, protože sedm let už stačilo. Chtěla jsem něco novýho.“

Otevřely spolu seconhand v Karlíně, o kterém se stále docela dost mluví. Toto období trvalo čtyři roky. Dcera Katy mluví se smíchem o mámině prodejně, jako o své konkurenci, která je jako Natálčino další dítě. Hýčkaná s láskou a péčí. V prostorech, kde se Naty Šaty zabydlely, paní Natálie prodejnu otevřela v březnu roku 2016.

Od té doby se snaží Karlín oživovat a dopovat barvami a skvělými outfity například při módních přehlídkách přímo na chodníku před prodejnou. Dokonce prý jedna z modelek měla na sobě zelenou barvu, jakou má na taškách rozvážková společnost Bolt, a když viděla, že zrovna opodál zastavil kurýr na kole, přiběhla k němu a vyhrkla: „Dej mi tu tašku. No dělej!“ On že ne, že musí doručit jídlo. A ona zase: „Dej to sem, já to potřebuju na focení.“

Akce s kurýrem Boltu nakonec dopadla úsměvně - chlapec se vzdal, nechal modelku zapózovat a o pár vteřin později bylo jídlo v naprostém pořádku doručeno. Zkrátka Natálii a její nápady si musí člověk zažít, protože v Naty Šaty se člověku dostane terapie módou, barvami a laskavým přístupem. Jako v nefalšovaném dámském budoáru.