Článek
Když nejde jen o peníze
Stojíš u pokladny. V košíku jsou plenky, jogurty, prací prášek a něco pro tebe. Nic velkého. Krém, tričko ve slevě, kniha. A v hlavě už ti běží kalkulačka a výčitky.
„Není to zbytečné?“
„Neměla bych šetřit?“
„Není to moc peněz?“
Nepřemýšlíš tak proto, že by ti partner zakázal si něco koupit nebo že bys neměla přístup k účtu. Ale proto, že to nejsou „tvoje“ peníze.
Dřív jsi vydělávala. Přišla výplata a bylo jasno. Mohla ses rozhodnout, mohla sis něco koupit. Teď ale přijde rodičovský příspěvek ve výši pár tisícovek a zbytek je jeho příjem. A najednou si věci pro sebe musíš zdůvodňovat. Omlouvat. Odkládat. Poprvé cítíš, jaké to je být finančně závislá.
Rodičovský příspěvek není výplata. Je to dávka. Dočasná, omezená, nastavená státem. Neodvíjí se od tvé kvalifikace ani předchozího platu. Ve většině rodin tak zůstane jeden hlavní příjem. Jeden člověk, který „vydělává“. Druhý zajišťuje péči. Formálně je to v pořádku. Prakticky to ale mění rovnováhu vztahu.
Ten, kdo nosí většinu peněz, má větší jistotu. Ví, že kdykoli může odejít. Ví, že uživí sebe i domácnost. Má ekonomickou sílu, zatímco ten druhý ji na čas ztrácí. Neznamená to, že ten, kdo je na rodičovské, nemá hodnotu. Znamená to, že nemá vlastní příjem, který by mu dával samostatnost. A to je rozdíl.
Najednou víš, že kdyby ses chtěla zvednout a odejít, nebude to jednoduché. Že každý větší výdaj je společné téma. Že hádka o peníze zdaleka není jen hádka o peníze. A i když žádný rozchod ani odchod nemáte ani jeden v plánu, v podvědomí tento fakt prostě sedí. A hlodá.
I když vztah funguje, něco se posune
Postupně přestaneš řešit věci, které jsi dřív brala jako samozřejmost.
Neptáš se, kolik přesně jde měsíčně na investice. Nevíš, kolik zbývá po zaplacení hypotéky. Nevíš, kolik partner vydělává. Nemáš vlastní rezervu.
Řekneš si, že je to teď jen období. Že to nemá cenu řešit a že partner se o finance stará dobře.
Zároveň si ale zvykneš, že nejsi u důležitých rozhodnutí. I přesto, že tě nikdo oficiálně nevyřadil, cítíš, že to teď není tvoje role a že do toho „nemáš co mluvit“, protože nevyděláváš. A tak se postupně stahuješ z dalších a dalších plánů, až se na rozhodování a plánování přestaneš podílet úplně.
Jenže pozor. Tohle si musíš uvědomit – důsledky nezmizí jen proto, že jsou dočasné. Zpátky do role se dostává jen hodně těžko.
Když přijde krize
Ne každý příběh má dramatickou hádku o peníze. Často je všechno zdánlivě v pohodě, partner ti nic nevyčítá, máte společný účet, o větších věcech se bavíte.
A přesto se něco změní. Ty víš, že on by bez tebe zvládl svůj život žít dál. Ale ty bys bez jeho příjmu teď život s malým dítětem nezvládla.
Ten rozdíl si možná neuvědomuješ naplno, přesto o něm víš. V důsledku si dvakrát rozmyslíš, jestli se budeš hádat kvůli nějaké „kravině“, která by mohla vyeskalovat, a rychleji ustoupíš. Možná víc přemýšlíš, jestli nepřeháníš, když chceš něco pro sebe.
Finanční závislost nemusí být toxická, aby byla nepříjemná. Stačí, že je jednostranná.
Nikdo do vztahu nevstupuje s plánem, že skončí. Ale statistiky nejsou romantické. Rozchod. Ztráta práce partnera. Nemoc. Úmrtí. V tu chvíli se neřeší pocity. Řeší se čísla.
V Česku dlouhodobě patří samoživitelky mezi skupiny nejvíce ohrožené chudobou. Přerušená kariéra, nižší příjem, omezené úvazky. A k tomu jedno nebo více dětí.
Pokud několik let nevyděláváš, nemáš rezervu a nejsi v kontaktu s pracovním trhem, návrat je tvrdý a mezera v příjmech je hluboká.
Krize ukáže, jestli byla rodičovská jen pauza nebo začátek dlouhodobé finanční ztráty.
Proč o tom nemluvíme?
Protože se to nehodí.
„Buď ráda, že můžeš být doma.“
„On se přece stará.“
„To je normální.“
Ano, je to běžné. Ale běžné neznamená bezpečné. Finanční závislost je pořád citlivé téma. Zní to tvrdě. Jako obvinění, jako nedůvěra. Jenže mluvit o penězích není útok na vztah, ale základ dospělosti a finanční gramotnosti.
Mnoho žen si nepřipustí, že jim ten pocit nesamostatnosti vadí. Protože by to znamenalo přiznat si nepohodlí, a to se k obrazu „spokojené mámy na rodičovské“ nehodí. Raději to tedy shodíme ze stolu, kousneme se, a těch pár let to přece vydržíme. Jenže co pak?
Jaké je řešení?
Jelikož je u nás jedna z nejdelších rodičovských dovolených na světě, je opravdu těžké udržet si finanční stabilitu a nezávislost. Pracovní trh bohužel matkám na rodičovské moc nefandí. Ani střídání rodičů na rodičovské u nás nemá až takovou oporu, jako například ve Švédsku.
Řešením však není začít počítat, kdo komu co dluží a kdo má větší zásluhy. Je ale potřeba nenechat si ujít kontrolu. Měla bys mít vlastní účet a vlastní rezervu, i kdyby rostla pomalu. Měla bys vědět, kolik stojí domácnost, kolik se splácí a kam jdou investice.
A jak na výdaje a zdravé finance? Dobré řešení je mít jeden účet, kam se dají všechny peníze – jeho příjmy i tvůj rodičák – a z těchto peněz platit vše, co se týká vaší společné domácnosti a dětí. Co zbyde, byste si měli rozdělit napůl. A je na tobě, co se svou půlkou uděláš – jestli si budeš tvořit rezervu, nebo koupíš nové boty.
