Kolik dnes stojí normální život v Česku?

Představte si obyčejný večer. Dva dospělí po práci. Jedno nebo dvě děti. Večeře, úkoly, sprcha, rychlé zkontrolování účtu v mobilní aplikaci. Neřeší dovolenou na Maledivách ani nové auto. Řeší, jestli na ně tento měsíc zase „něco nevyskočí“.

Normální život. Ale co to dnes znamená?

Tohle není luxus, ale základní představa stability. Jenže realita je tvrdší.

Podle dat Českého statistického úřadu dosáhla průměrná hrubá mzda ve třetím čtvrtletí 2025 přibližně 48 300 Kč měsíčně a medián hrubé mzdy byl okolo 42 900 Kč (to znamená, že polovina zaměstnanců vydělá méně a polovina více).

V Praze je průměr ještě výrazně vyšší, přes 61 000 Kč. Ale i tam je kupní síla často rychle pohlcena vyššími cenami bydlení a služeb.

Vezměme si běžnou rodinu 2+2. Dva pracující dospělí, dvě děti na základní škole. Bydlí v krajském městě, tedy ani centrum Prahy, ani chata na samotě.

Čistý příjem domácnosti je řekněme 65.000 Kč měsíčně. To je dnes pro mnoho rodin realita. Nic výjimečného, ale ani podprůměr.

A teď výdaje.

Hypotéka na běžný byt 3+1 dnes snadno vyjde na 15.000–18.000 měsíčně.

Energie (elektřina, plyn, voda) dalších 4.000–6.000 Kč.

Fond oprav, správa domu, internet – přibližně 2.000 Kč.

Jsme na 21.000–26.000 Kč. A ještě jsme nezačali žít.

Čtyřčlenná rodina dnes za potraviny běžně utratí 10.000–12.000 měsíčně.

Drogerie, hygienické potřeby, čistící prostředky – další 1.000–2.000.

Jsme na zhruba 11.000–14.000.

Podle dat Českého statistického úřadu ceny potravin od roku 2021 výrazně vzrostly, a i když tempo růstu zpomalilo, návrat na původní úroveň se nekoná. To pocítí každý nákupní košík.

Jedno auto je dnes pro většinu rodin nutnost.

Palivo kolem 3.000–4.000 měsíčně.

K tomu pojištění, servis a opotřebení – v průměru 1.500–2.000, když si to rozpočítáte do roku.

Celkem 4.500–6.000. A to mluvíme o běžném autě, ne o SUV za milion.

Kroužky, sport, hudebka, jazyky… Klidně 3.000–4.000 měsíčně.

Školní obědy 1.500–2.500.

Oblečení, boty, pomůcky – další tisícovka, někdy víc.

Najednou jsme na 5.500–8.000 tisících.

Základní měsíční náklady takové rodiny se velmi snadno dostanou mezi 42.000a 54.000korun.

Bez dovolené, bez větší rezervy. Ale také bez splácení dalších dluhů. A bez větších radostí. Pokud domácnost vydělá 65.000 čistého, zbývá jí možná 11.000–17.000 tisíc.
A z toho má:

Teď si položme nepříjemnou otázku. Kolik takových rodin má na účtu rezervu ve výši tří až šesti měsíčních výdajů, jak doporučuje například Česká národní banka?

Realita je taková, že velká část domácností žije „těsně nad vodou“. A právě tady se láme pojem „normální život“. Protože normální by měl být klid. Ne permanentní napětí, že se něco pokazí.

Finanční poradci se shodují v tom, že domácnost by měla mít stranou částku odpovídající alespoň třem až šesti měsíčním výdajům.

U naší modelové rodiny, která měsíčně utratí kolem 50.000 korun, to znamená rezervu 150.000 až 300.000 korun.

A teď upřímně. Kolik rodin s čistým příjmem 65.000 má takovou částku skutečně stranou, tedy k reálnému použití, ne vázanou v bytě, autě nebo investici, na kterou se bojí nebo nesmí sáhnout?

Podle průzkumů České bankovní asociace z posledních let nemá významná část českých domácností rezervu ani na tři měsíce výdajů. U části lidí by výpadek příjmu delší než jeden měsíc znamenal velký problém. A to mluvíme o období, kdy už ekonomika není v akutní krizi.

Tohle je ta část, o které se moc nemluví. Co se stane, když jeden příjem vypadne? A co si budeme, může to přijít kdykoliv. Nemoc. Výpověď. Vyhoření. Rozvod.

Jedna událost, a rodinný rozpočet se během pár týdnů rozpadá.

Hypotéka běží dál. Energie běží dál. Děti dál chodí do školy.

A právě tenhle latentní tlak vytváří něco, co statistiky neumí změřit. Permanentní stres.

Na papíře ta rodina není chudá. Nepobírá dávky. Nevypadá ohroženě.

Ale:

Podle dat Eurostat roste v celé Evropě podíl domácností, které uvádějí, že mají problém vyjít s běžnými výdaji. Česká republika není výjimkou.

A tady se dostáváme k podstatě. Normální život dnes často neznamená žít dobře. Znamená zvládat to.

Takže kolik stojí normální život?

Z pohledu čísel zhruba 50.000 měsíčně pro čtyřčlennou rodinu mimo Prahu. Z pohledu reality ale stojí víc. Stojí klid. Stojí energii. Stojí pocit bezpečí. A možná jsme si zvykli, že tohle všechno je automatická daň za dospělost.

Otázka je ale jiná. Má být stabilita opravdu luxus? Nebo jsme si jen nastavili systém, ve kterém „žít normálně“ znamená žít permanentně na hraně?

Ano, průměrná mzda roste. Ale stejně tak rostou náklady. Cena bydlení roste rychlostí blesku a ukrajuje největší část příjmu. Potraviny během posledních let skokově zdražily. Rezerva se tvoří pomalu, pokud vůbec.

Možná jsme si dlouho říkali, že když budeme pracovat dost tvrdě, budeme v pohodě. Jenže dnes pracuje většina lidí tvrdě a pocit pohody nepřichází.

Přitom ale většina nechce víc, nechce luxus. Chce jen nebát se otevřít bankovní výpis, nebýt paralyzovaní poruchou auta, nemít výčitky kvůli víkendovému výletu s dětmi.

Tohle není rozmařilost, ale základní lidská potřeba jistoty.

A tak si položme jednoduchou otázku. Když i slušně vydělávající rodina žije bez výrazné rezervy, je to opravdu „normální“? Nebo jsme jen přijali, že napětí je nová forma stability?

Třeba není problém v tom, že chceme příliš. Třeba jsme si jen zvykli na to, že klid je nadstandard. A možná je čas si přiznat, že normální život by neměl být za odměnu. Měl by to být výchozí bod.