25 dní strachu a šťastný konec. Případ malého Tadeáška změnil zvyky českých žen při nakupování

6. září 1991 mělo být pro Hradec Králové jen dalším běžným dnem. Bylo naprosto přirozené, že maminky nechávaly kočárky se spícími kojenci venku před obchody, na chodbách poliklinik nebo na rozích ulic. Nikdo se nebál.

Okolo poledne vyrazila na nákup i Dana Kopecká se svým šestitýdenním synem Tadeáškem. Namířeno měla na Ulrichovo náměstí. Chodník před prodejnou běžně lemovaly kočárky s miminky, která klidně spala, zatímco uvnitř fronta maminek nakupovala.

Tadeáškova matka zaparkovala kočárek, naposledy se podívala na spícího chlapečka a vešla do dveří obchodu. Netušila, že vteřina, kdy spustila syna z očí, otočí život její rodiny i celé země vzhůru nohama.

Nákup trval jen několik minut. Fronta se pomalu posouvala, maminka zaplatila a s nákupní taškou v ruce zamířila ven. Pohled, který se jí naskytl po otevření dveří, byl snad nejhorší, jaký kdy zažila. Místo, kde před chvílí stál její kočárek, bylo prázdné.

Žádný pláč, žádný křik, žádné stopy. Jen prázdný kus chodníku. Žena v šoku začala obíhat náměstí, nahlížela do sousedních ulic a ptala se kolemjdoucích, zda neviděli někoho tlačit její kočárek. Lidé jen kroutili hlavami.

Když na Ulrichovo náměstí dorazily první policejní vozy, bylo jasné, že tohle není běžný případ zapomenutého nebo špatně zabrzděného kočárku. V Hradci Králové se právě odehrál zločin, který tehdejší kriminalistika nepamatovala. Pro mladou matku začaly nejdelší hodiny jejího života, zatímco policisté okamžitě rozjížděli akci, jakou tehdejší Československo doposud nezažilo.

Kriminalisté okamžitě spustili obrovskou pátrací akci a masivní uzávěry silnic. Policejní hlídky kontrolovaly kufr každého podezřelého auta, prověřovaly se vlakové i autobusové spoje. Fotografie malého Tadeáška se objevila v hlavních večerních zprávách a na titulních stranách novin. Celý národ prožíval drama v přímém přenosu.

Rodiče se obrátili dokonce i na senzibily a jasnovidce. Bohužel bez úspěchu.

Uběhly dva týdny a vyšetřování uvízlo na mrtvém bodě. Kriminalisté si uvědomovali krutou realitu: pokud dítě nebylo uneseno pro výkupné – a nikdo se s žádnými požadavky neozval – motiv byl pravděpodobně osobní. Žena, která toužila po dítěti a ztratila zábrany. Takový pachatel se mohl s novorozenětem snadno zabarikádovat v bytě a nevycházet ven.

V té chvíli se zrodil plán, který v historii české kriminalistiky neměl obdoby. Kriminalisté se rozhodli pro mediální lest.

Do televizních zpráv a rozhlasu vypustili naléhavou zprávu: Šestitýdenní Tadeáš trpí vzácnou, život ohrožující poruchou metabolismu. Bez speciálního léku jménem Carostenmu selžou orgány a do několika dnů zemře.

Celá zpráva byla od začátku do konce vymyšlená. Tadeáš byl naprosto zdravé miminko a lék Carosten neexistoval. Policie však potřebovala u únosce vyvolat paniku. Spoléhali na to, že strach z úmrtí dítěte donutí pachatele k jediné věci – jít do lékárny nebo vyhledat dětského lékaře.

Všechny lékárny a ordinace v zemi byly okamžitě instruovány, jak reagovat, pokud by se někdo na fiktivní lék dotazoval.

Zvrat přišel až po téměř čtyřech týdnech od únosu.

Na městském úřadě v Chrudimitehdy seděla u přepážky matrikářka Jana Andrýsková, žena s dvacetiletou praxí. Právě k ní přišla mladá žena, která chtěla úředně zapsat novorozené dítě. Jako doklad však předložila rodný list, který byl na první pohled podezřelý. Byl plný amatérských škrtanců, přepisovaných kolonek a chyb.

Ženu poslala domů s tím, že doklad vykazuje vážné nesrovnalosti a bez řádně vyplněných dokumentů dítě zapsat nelze. Řekla jí, ať přijde znovu s řádným rodným listem.

Pachatelka – 23letá zdravotní sestra – se však nevzdala a na úřad poslala o něco později svého manžela s tím samým zfalšovaným listem. To už paní Jana Andrýsková nehodlala nechat jen tak. Projevila neuvěřitelnou osobní odvahu, kterou by dnes z bezpečnostních důvodů schválil málokdo – sdělila muži své podezření, opustila svou kancelář a spolu s ním se vydala přímo k jejich bytu.

Matrikářka zachovala chladnou hlavu a řekla: „Já jsem ta z matriky a jdu vám vzít dítě, protože vám nepatří.“ Překvapení a psychicky zlomení partneři v tu chvíli vůbec neodporovali. Matrikářka spolu s manželem únoskyně ženu přesvědčili, aby zašli na policii a chlapečka vrátili jeho pravým rodičům.

O pár hodiny později se Tadeáš po dlouhých 25 dnech vrátil ke své mamince Daně Kopecké a tatínkovi Pavlu Kopeckému. Obrovskou úlevu vystřídalo neskonalé štěstí a slzy radosti. Chlapeček byl zdravý a mohl se vrátit domů ke své rodině.