Důvěra v prezidenta Petra Pavla se otřásá. Kdy už dostaneme rozum a přestaneme věřit lžím na sítích

Grafika tvrdící, že důvěra v prezidenta Petra Pavla spadla na pouhých 28 procent, se sociálními sítěmi prohnala doslova jako vichřice. Se stejnou silou jí, bohužel, ale uvěřilo i dost jedinců. A to i přesto, že představa, že se podpora hlavy státu vypaří o desítky procent v prakticky přes noc, je sama o sobě úplně absurdní.

Řekli byste, že v ideálním světě by takové sdělení mělo být absolutně blbuvzdorné. Jenže realita ukazuje pravý opak. Šlo totiž o údaj, který byl emocionálně uvěřitelný, ideologicky lákavý a vizuálně dostatečně „oficiální“, aby mohl začít žít vlastním životem. Doba se změnila. Nepravda se už dávno nešíří jako hospodská fáma. Naopak. Éterem letí jako jako rychlá, graficky uhlazená a politicky užitečná zkratka.

Dostupná renomovaná data přitom tento údaj nijak nepodporují ani v těch nejdivočejších scénářích. Lednové šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) uvádí, že Petru Pavlovi důvěřují téměř dvě třetiny občanů, konkrétně 62 procent, zatímco nedůvěru mu vyjadřuje 34 procent. Prezident tak v tomto měření obsadil první příčku mezi sledovanými ústavními činiteli. CVVM sice upozornilo na změnu metodologie, což znemožňuje přímé historické srovnání, ovšem právě tento detail je pro internetové manipulátory krajně nepohodlný. Hoax totiž bytostně miluje číslo bez kontextu. Metodická poznámka je pro něj asi tak přitažlivá jako účetní uzávěrka uprostřed rozjetého večírku.

Podobně střízlivě vyznívají i březnová data agentury STEM, o nichž informoval iROZHLAS. Na přímou otázku, zda prezidentovi důvěřují, odpovědělo kladně 57 procent dotázaných. Analytik STEM Martin Kratochvíl v této souvislosti uvedl, že hlavě státu pomohla zejména role v povolebním vyjednávání a že obraz jeho působení se oproti loňsku signifikantně zlepšil. Rozpor tedy neleží v metodice renomovaných agentur, nýbrž v propasti mezi doloženou realitou a digitálním podvrhem, který sází na naši neochotu dočíst větu do konce.

Zde se dostáváme k jemnější, mnohem zajímavější rovině. Široká veřejnost často vnímá průzkum jako jedno monolitické číslo a jakýkoli rozdíl v desetinných místech interpretuje jako důkaz lži. Jenže sociologie takto nefunguje. Záleží na formulaci otázky, čase sběru, vzorku i metodě dotazování. Právě v těchto mezerách se rodí prostor pro vědomé manipulace. Lidé pak neporovnávají srovnatelné veličiny, ale fragmenty různých tabulek s různými definicemi, jako by šlo o jeden celek. Když se pak objeví politicky šťavnatá cifra, unavené publikum ji přijme s povděkem, neboť je prostě srozumitelnější než vrstevnatá realita sama.

Únorová data CVVM ukazují fascinující rozptyl. Nejlépe je hodnocena reprezentace České republiky v zahraničí se 77 procenty pozitivních ohlasů a péče o důstojnost úřadu se 73 procenty. Nejslabší hodnocení naopak prezident sklízí za vliv na vnitropolitický život, kde negativní postoj uvedlo 32 procent respondentů. Tato data jsou klíčová, protože ukazují, že společnost nevnímá prezidenta jednolitě. Může mu důvěřovat jako státnímu symbolu, ale být velmi skeptická k jeho politické aktivitě.

To je přesně ta nuance, kterou hoax neumí unést. Ten potřebuje buď absolutní triumf, nebo totální pád. Tuto rovinu ostatně doplňuje i STEM a politolog Lukáš Jelínek, který připomněl, že vstupování do politického dění potkává všechny české prezidenty, ale přílišné pouštění do politických střetů může Pavlovi uškodit. Česká veřejnost chce prezidenta silného a důstojného, ale zároveň od něj očekává, že nebude působit jako alternativní premiér. Úspěšný hoax pak tuto přirozenou ambivalenci zneužije a převypráví ji do jednoduché, falešné teze o kolapsu podpory.

Proč tedy uspěl tak hrubý nesmysl? Sociologická odpověď je nepříjemná. České publikum vykazuje známky vysoké informační únavy. Data institutu CEDMO z podzimu 2025 potvrzují, že 67 procent populace používá sociální média denně a šest z deseti respondentů se cítí informačně přehlcených. V takovém stavu už uživatel nevstupuje do obsahu jako klidný a analytický čtenář, ale jako zrychlený hodnotitel. V tomto ringu se nevyhrává přesností, nýbrž okamžitou, krystalickou srozumitelností. Lidé sice v průzkumech deklarují, že dezinformace vnímají jako zásadní ohrožení bezpečnosti státu, ale samotné vědomí rizika ještě neznamená obranu. Víme, že se lže, ale nepoznáme, kdy se lže zrovna nám.

Zároveň narážíme na paradox, který velmi přesně popsal Tomáš Koblížek z Filosofického ústavu AV ČR. Ti, kteří se cítí nejvíce odolní, často v testech končí nejhůře. Sebejistota je nejsilnějším palivem dezinformací. Ten, kdo věří, že se nenechá opít rohlíkem, přestává být pozorný. Hoaxy o Pavlovi neútočí na fakta, ale na emoce – ať už jde o škodolibost odpůrců, nebo o vyvolání strachu u jeho příznivců. Jakmile se emoce zapnou, analytické filtry se vypínají.

Moderní výzkumy ukazují, že za úspěchem lží nestojí jen naše politické přesvědčení, ale i docela obyčejná duševní pohodlnost. Náš mozek je totiž nastavený na úsporný režim. Místo toho, aby každou informaci složitě analyzoval, raději používá takzvané kognitivní zkratky – bleskové soudy, které nás nestojí žádnou námahu. Často tak nejde o ideologický boj, ale o prostou nepozornost. Tu navíc algoritmy sociálních sítí proměnily v dokonalý stroj na šíření nesmyslů: stačí vteřina, kdy se nesoustředíme, a bleskově nám naservírují lež, která přesně brnkne na naši strunu.

Zásadní roli zde hraje takzvaný „efekt pouhé expozice“. Funguje to prostě: čím častěji nějaké tvrzení vidíme, tím pravdivěji nám připadá, i když je to naprostý nesmysl. Lež se totiž neprosazuje logikou, ale hrubou silou opakování. Hoax o prezidentovi vás nemusí přesvědčit hned napoprvé. Stačí, když ho potkáte v toku příspěvků pětkrát za odpoledne. Vaše mysl si na něj zvykne, z absurdity se stane něco „známého“, a co už známe, to nám podvědomě přestává připadat podezřelé.

Na hlubší úrovni tento problém potvrzuje i slavná studie The Science of Fake News v časopise Science, která upozorňuje na erozi institucionálních hrází. Problém nelze redukovat jen na obsah, jde o oslabení prostředníků. Ve chvíli, kdy klesá důvěra k médiím a expertům, stává se každý uživatel s mobilem vlastní mikroredakcí. Ovšem bez editora, bez metodiky a často bez zábran.

Eurobarometr z přelomu let 2025 a 2026 jasně ukazuje, že Evropané považují rostoucí nedůvěru k institucím za hlavní výzvu pro demokracii. Jakmile se usadí přesvědčení, že žádný společný zdroj reality neexistuje, začínají data sloužit pouze k táborové identifikaci.

Právě tato eroze společné reality a nedůvěra v instituce vytváří ideální podhoubí pro operace, které v českém kontextu nabývají na nebývalé intenzitě. Pokud máte pocit, že se s podobnými útoky na hlavu státu setkáváte podezřele často, nemýlíte se. Petr Pavel se stal v podstatě testovacím subjektem pro nejmodernější metody manipulace v českém prostoru. Nejde o náhodné výstřely, ale o systematickou snahu nalomit důvěru v úřad pomocí technologií, které stírají hranici mezi pravdou a fikcí.

Již v prezidentské kampani jsme byli svědky profesionálně sestříhaného videa, kde generál údajně vyzýval k mobilizaci. Vrcholem však byl sofistikovaný útok těsně před druhým kolem voleb, kdy se internetem šířila zpráva o jeho úmrtí. Jak informovala ČT24, stopa tohoto útoku vedla podle policistů přímo do Ruska. Přestože vyšetřovatelé identifikovali konkrétní servery a IP adresy, případ museli odložit – s pachateli operujícími z území Ruské federace je česká spravedlnost v současné geopolitické situaci prakticky bezmocná.

Současným trendem jsou pak deepfakes – videa vytvořená pomocí umělé inteligence, o kterých píší i Hospodářské noviny. Tato videa zneužívají prezidentovu tvář i hlas k šíření lživých politických prohlášení nebo dokonce k propagaci podvodných investičních schémat. Technický pokrok zde hraje proti nám: podvod je natolik vizuálně přesvědčivý, že i pozorný divák má problém jej na malém displeji telefonu v rychlosti odhalit. Útok s falešnými 28 procenty důvěry je tak jen „levnější“ verzí stejné strategie: zasáhnout emoce dříve, než se stihne zapojit kritické myšlení.

Někdo by mohl namítnout, že na jeden hloupý obrázek reagujeme příliš vážně. Jenže podobné epizody mají kumulativní efekt. Každý úspěšný podvrh zanechává ve veřejném prostoru drobný sediment nejistoty. Meta-analýza publikovaná v PNAS sice ukazuje, že fact-checking skutečně funguje a snižuje víru v dezinformace, ale potíž je jinde. Oprava bývá zkrátka pomalejší, méně atraktivní a emocionálně chudší než původní klam. Pravda málokdy chodí na stejné platformě ve stejně blyštivých botách jako lež.

Celá kauza s falešnou důvěrou v Petra Pavla ve skutečnosti vypovídá mnohem méně o prezidentovi a mnohem více o stavu české veřejné sféry. Hoax složitou skutečnost nepopsal, on ji zploštil a převrátil. Ukazuje, že dnešní politická komunikace už dávno nebojuje jen o názory, ale o samotné podmínky, za nichž je vůbec ještě možné mluvit o nějaké sdílené realitě.

Skutečným problémem totiž není otázka, zda Češi naletěli jedné grafice. Problémem je, proč pro tolik lidí přestalo být samozřejmé ověřit si zdroj a instituci, která za číslem stojí.

Často se mluví o tom, že kritický odstup od médií a schopnost dešifrovat digitální obsahy by se měly učit zejména děti do dvanácti let, aby si vytvořily imunitu dříve, než naplno vstoupí do dravého světa sociálních sítí. Současná česká realita však neúprosně ukazuje, že kritické myšlení není dovednost, kterou lze jednou provždy „vystudovat“ na základní škole. Máme totiž povážlivé mezery i v mnohem pozdějším věku. Ukazuje se, že jako dospělí jsme často stejně zranitelní jako děti, ne-li více, protože naše předsudky a životní únava jsou mnohem silnějším filtrem než neznalost. Žijeme v době, kdy rychlost poráží rozvahu, emoční souhlas poráží analytickou kázeň a politická identita vítězí nad epistemickou pokorností.

Pokud v české debatě o prezidentovi něco hluboce chybí, není to nedostatek dat. Je to ochota připustit, že fakta mohou být někdy nepohodlná i pro náš vlastní tábor. Bez této ochoty se totiž i to nejabsurdnější, neprůstřelně blbuvzdorné číslo bude dál tvářit jako pravda. Jednoduše proto, že se nám to zrovna hodí „do krámu“.