Článek
Vitrína politických slibů se opět otevírá ve vší parádě, ale tentokrát v ní vedle tradičních trvalek – nižších daní, vyšších důchodů či levnějších energií – přibyla staronová rekvizita. Politici pochopili, že se voliči dají zaujmout i jinak než jen líbivými sliby a začali k volebním nabídkám přibalovat něco malého k snědku. Patrně se poslušně nechali inspirovat Andrejem Babišem a jeho někdejší koblihovou mánií, při níž rozdával zadarmo sladké těsto na potkání.
Motoristé si starý dobrý motiv evidentně s velkou pompou vypůjčili a upgradovali, nyní se totiž vytasili s proteinovou sušenkou opatřenou „chytlavým“ sloganem „Motoristé se nikdy nepřejí“. Vzhledem k dosavadní historii této strany má však zmíněný claim poměrně hořkou pachuť. Část veřejnosti už má totiž jejich politického stylu plné zuby, aniž by se do jakékoliv sušenky vůbec zakousla.
Fiskální sekera za stovky miliard
A mají k tomu důvody. Nejenže jim nechutnají líbivé reklamní sladkosti, nevolno v nich vyvolávají i jejich přeslazené politické sliby. Zvlášť poté, co před sněmovními volbami Motoristé předložili konkrétní „harmonogram cesty k vyrovnanému rozpočtu“, kde pro rok 2026 plánovali schodek 225 miliard korun, pro rok 2027 165 miliard, pro rok 2028 85 miliard a v roce 2029 chtěli hospodaření dostat k nule či maximálně pěti miliardám deficitu.
Realita vládnutí má však podstatně vyšší „kalorickou hodnotu“. Schválený rozpočet na rok 2026 počítá se schodkem 310 miliard korun a pro rok 2027 vláda 21. září schválila návrh s deficitem 386 miliard. Oficiální rozpočtová bilance Ministerstva financí sice uvádí, že přibližně 290 miliard korun půjde do investic (má dojít k růstu výdajů na zdravotnictví, školství, obranu i platy ve veřejném sektoru), matematika nicméně zůstává neúprosná: oproti předvolebnímu scénáři Motoristů je navržený schodek pro rok 2027 o 221 miliard korun vyšší.
Předseda Petr Macinka tento rozpor vysvětluje koaličním nesouladem. A to se mu hodí. Je pravda, že Motoristé sice získali ve sněmovních volbách 6,77 procenta hlasů a 13 mandátů, nikoli většinu, tudíž strana nemá jednobarevnou vládu ani ministra financí. Ovšem fakt, že nenaplní ani základní bod programu, nebylo těžké předpokládat ani před vyhlášením výsledků. Tedy, pokud stoupenci strany nepočítali s výhrou na plné čáře, což z tónu jejich sebevědomé komunikace možná ani nelze vyloučit.
Rebelie nejmladších ročníků
Otázkou zůstává kdo a proč je vlastně volí. Společná povolební studie STEM, NMS, Ipsos, Median, Kantar a Data Collect na vzorku 7 738 respondentů nabízí poměrně přesný demografický obraz. Datový soubor byl podle autorů reprezentativní pro českou dospělou populaci také z hlediska volebního chování ve volbách 2025.
Motoristé rozhodně nejsou produktem seniorského elektorátu. Ve skupině 18–24 let je podle studie volilo 12 procent, mezi 25–34letými 11 procent, mezi 35–44letými osm procent, ve věku 45–54 let sedm procent a mezi 55–64letými pět procent. U lidí ve věku 65–74 let jejich podpora klesala na čtyři procenta a nad 75 let na tři procenta. Autoři studie výslovně shrnují, že u Motoristů (stejně jako u Pirátů a STAN) podpora s rostoucím věkem postupně klesala.
Je zřejmé, že politická značka, která pracuje s autem jako symbolem svobody, kritikou environmentální regulace a provokativní komunikací, má podle povolebních dat mladší voličský profil. Co ale přesně jednotlivé lidi k Motoristům přivedlo?
Soudní prohry a stíny minulosti
Nezbývá než doufat, že ne sympatie k chování jejich hlavních protagonistů. Zvlášť, když Filip Turek jen za poslední měsíce nashromáždil sérii komunikačních, právních i politických problémů…
Připomeňme si: Kriminalisté podle policejního usnesení získaného redakcí iROZHLAS dospěli k závěru, že osmi Turkovými staršími facebookovými příspěvky byly naplněny znaky trestných činů podněcování k nenávisti a projevu sympatií k nacismu. U záznamu z roku 2015 policie podle dokumentu konstatovala, že veřejně provedl nacistický pozdrav. Policie ho však nemohla obvinit, protože skutky byly promlčené. Turek vinu popírá.
Následovala červencová nehoda v centru Prahy. Turkem řízený Mercedes se střetl s vozem nemocnice určeným pro převoz biologického materiálu; nemocniční auto po střetu skončilo převrácené a jeho řidič byl zraněn. Zveřejněné záběry ukazují, že Turek jel před srážkou pruhem určeným k odbočení a následně pokračoval rovně do křižovatky, zatímco ostatní auta zastavila. Policie navíc následně ověřila, že odbočovací pruh byl podle dopravního značení řádně označený.
Policie následně 1. října oznámila, že trestný čin nezjistila a věc postoupila do přestupkového řízení. Podle jejích zjištění najednou - a to velmi překvapivě - existuje podezření na přestupek u obou účastníků srážky.
Vedle toho působí skoro jako bizarní odbočka výstřelek s házením jogurtů na pražské Babě. Na starším videu je Turek zachycen, jak hází kelímky po jiném člověku a několikrát zasáhne také chráněnou kulturní památku. Macinka aféru komentoval prohlášením, že po „důkladném prošetření“ zjistil, že během natáčení „nebyl zraněn ani jeden jogurt“.
Korunu tomu nasadily soudní spory. Hnutí DUHA žalovalo Turka mimo jiné za tvrzení, že organizace nesla odpovědnost za úmrtí lidí při povodních, a za výroky o jejích pracovnících jako o „parazitech“, které je třeba „deratizovat“. Turek se ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřil, soud proto vydal rozsudek pro uznání. Turek se následně neodvolal a rozhodnutí se stalo pravomocným. Dne 2. října organizaci odeslal písemnou omluvu a Hnutí DUHA zveřejnilo její celé znění i informaci o právní moci rozsudku.
Podobný procesní výsledek měl jeho spor se společností Seznam.cz. Městský soud rozhodl, že se Turek musí omluvit za své tvrzení, že zaměstnanci společnosti nahlížejí uživatelům do jejich e-mailových schránek. Rozsudek pro uznání přišel i zde poté, co se Turek ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřil. Předepsaná omluva jeho původní výrok označuje za „nepravdivý a ničím nepodložený“.
Klausovi pohrobci v novém obalu
Pozadu nezůstává ani šéf strany Petr Macinka. Po jeho označení Hnutí DUHA za „teroristickou organizaci“ organizace nejprve požadovala omluvu a v červnu podala žalobu. O samotném Macinkově výroku zatím neexistuje veřejně doložený konečný soudní rozsudek, takže zde je namístě mluvit o probíhajícím sporu, nikoli o prohraném soudu. Podání žaloby i okolnosti sporu popsala Česká televize.
Z kritiky vlastního komunikačního stylu si Macinka navíc vytvořil rozeznatelnou politickou značku. Když v lednu nebyla na jeho briefing ministerstva vpuštěna některá média, na otázku po důvodu odpověděl: „No, hrozní jsme, já vím.“ Všimněte si, že ani tento slogan sušenka neopomíná, což jen dokazuje, jak hluboce se tento výrok stal opakovaným motivem jeho komunikace. Motoristé dokonce oznámili i „Hrozní jsme tour“.
Z papalášské arogance a selektování nepohodlných novinářů se tak mávnutím marketingového proutku stala putovní estráda. Místo toho, aby se politik za podobný exces propadl hanbou, vyrazí s ním rovnou na turné – zřejmě proto, aby si tuhle destrukci politické kultury mohli fanoušci v regionech užít hezky naživo a ideálně i s autogramem. Že ale pod slupkou domnělé drzosti netepe žádná nevinná klukovina, trefně vysvětluje politolog a odborník na politickou komunikaci Otto Eibl. Ten jejich styl dešifruje jako tvrdý kalkul. Nejedná se podle něj o žádnou laskavou satiru či nadsázku, ale o cíleně provokativní komunikaci, jejímž hlavním palivem je samotný konflikt. Je to chladnokrevné parazitování na pohoršení, které se živí výhradně zpětnou vazbou vytočeného okolí – zkrátka čím víc se nad nimi někdo rozčiluje, tím lépe se jim jejich toxická show prodává.
Procitnutí z politické iluze
A přesně do této cynické marketingové šarády dokonale zapadá i onen úvodní sladký úplatek rozdávaný voličům. Proteinová tyčinka sice možná dodá pár gramů bílkovin, těžko říct, zda ale zachutná i těm, na jejichž peněženku nakonec padne celý ten drahý vládní schodek.
Co tedy s takovým reklamním pamlskem v reálu udělat? Nejlepší návod nabídli naši přátelé. Poté, co paní přinesla domů proteinovou tyčinku vykoledovanou v MHD, pán bez dlouhého přemýšlení reagoval s odzbrojující stručností: „Vyhodil jsem ji.“ A pro jistotu hned s úsměvem upřesnil: „Tedy tu sušenku, ne manželku.“
