Článek
V horách severní Albánie se můžete setkat se zákonem starým, kam jen paměť tohoto národa sahá. Jmenuje se Kanun. Mnoho historiků se domnívá, že Kanun nevznikl náhle, ale vyrůstal z velmi starých balkánských kmenových pravidel, možná už z ilyrských tradic. Některé principy čest, krevní msta nebo ochrana hosta mohou sahat až do doby před vznikem států na Balkáně. Je v Albánii starší nežli islám, dokonce starší nežli křesťanství. Tento zákon již oficiálně neplatí, ale v některých případech je bohužel, tradičně stále dodržován. Je silnější nežli policie, starší nežli samotný stát. Je to morální zákon v lidech, pro které je součástí jejich historie, jejich hor.
Kanun
Původní pravidla byla mnohem přísnější nežli současná forma, ale paradoxně i omezenější. Například z nyní nejkontroverznějšího pravidla byly vyloučeny ženy a děti. Ty byly celkově Kanunem chráněny.
Jenže po pádu komunismu, ve kterém byla tato pravidla upozaděna se země propadla do chaosu. Lidé přestali věřit soudům. A Kanun se začal vracet. Často pokřivený, zjednodušený a zneužívaný.
křesťanský kostelík v horách Albánie
V té době začaly mizet děti. Tedy ne, tak jako v pohádce, že by zmizely ze světa. Zmizely ze škol, z dětských hřišť, z běžného života. Důvod byl zřejmý. Kanun obsahuje zákon o krevní mstě. Velmi jednoduchý princip, oko za oko, krev za krev. V praxi to znamená, že pokud někdo z vaší rodiny zabil člena jiné rodiny, bylo její ctí podle zákona Kanunu mrtvého pomstít. Jak? Pouze jediným možným způsobem. Zabitím člena vaší rodiny. V nově vykládaném Kanunu se toto pravidlo vztahuje i na chlapce. V Albánii můžete vidět podivné domy, postavené do výšky, jakési věžovité domy.
chlapec odsouzený čekat
Okna mají zamřížované a jsou velmi bytelné. Právě tady tráví nedobrovolní odsouzenci své dětství, mnohdy dlouhé roky života. Je známo mnoho případů, kdy dítě prožilo deset a více let zavřené v jedné místnosti. Nikdy nedostudovalo, nehrálo si se svými kamarády. Nepoznalo první zamilování, první pusu. V Albánii je dodržování tohoto zákona čím dál více kritizováno samotnými Albánci. Nevadí jim ani tak samotný Kanun, který byl součástí historie, vadí jim jeho zneužívání. Zbytečně promarněná dětství nevinných chlapců.
albánské hory
Abychom lépe pochopili Albánce, pojďme se podívat do historie.
Code of Lekë Dukagjini nebyl původně klasický „zákoník“ v moderním smyslu. Po staletí existoval ústně mezi horskými klany severní Albánie. Historici se domnívají, že v ústní podobě zde fungoval již v předkřesťanské době.
Tradice ho spojuje s albánským knížetem Lekë Dukagjinim (15. století), který měl staré obyčeje uspořádat. Samotný text ale až na začátku 20. století sebral a zapsal františkánský kněz Shtjefën Gjeçovi. Část vyšla roku 1913, kompletní vydání pak v roce 1933 po jeho smrti. Obsahuje 12 knih a 1262 článků. Kanun upravoval téměř vše, rodinu, majetek, manželství, pohostinnost, čest, řešení sousedských sporů, ale i krevní mstu. Kanun se rozšířil především v horské oblasti Dukagjin, Shkodër, Tropojë a později i v Kosovu.
Leke Durjam
Jedním z nejdůležitějších principů Kanunu je besa. Besa znamená slib, přísahu, bezpečí, nejsilnější závazek. Besa nesměla být nikdy porušena. I krevní msta mohla být vyřešena besou. Nikoliv napřímo mezi postiženými rodinami. Vždy ji mohla zprostředkovat jen třetí strana. Ta pak byla i svědkem besy, slibu bezpečí, který dala rodina oběti druhé rodině. Pro zavřené děti existovaly jen dvě možnosti vysvobození. Besa nebo smrt jejich příbuzného, která vyrovnala smrt v druhé rodině. Besa se ale netýkala jen zákona o krevní mstě, týkala se například i péče o hosta. Díky Kanunu a Bese žilo na konci druhé světové války v Albánii víc Židů, nežli na jejím začátku.
lidé zachránění díky besa
Albánci, kteří dodržovali zákony Kanunu a chránili hosta i s rizikem vlastní smrti dělali neskutečně odvážné věci. Svým hostům dávali své šaty, nová jména, schovávali je a tvrdili, že jsou místní. Existují dokumentární pořady i kniha o jejich statečnosti. I díky Kanunu je pro turisty v albánských horách stále bezpečno. Podle Kanunu je host v domě jako Bůh v domě.
Besa, kniha o zachráněných
Kanun nebyl jen zákonem pomsty. Byl to zároveň zákon cti, ochrany a způsobu přežití v odlehlé horské krajině. Jenže když se ztratila jeho pravidla a zůstala pouze pomsta, nejvíc to odnesly děti. Asi nejhorší to bylo v devadesátých letech, od té doby se již naštěstí hodně změnilo. Kanun a zákon krevní msty ale bohužel ještě nezmizel docela.
Zdroje:
