Článek
Legenda praví, že král Vakhtang I. Gorgasali při lovu vystřelil na bažanta, za uloveným ptákem se vrhl i králův lovecký sokol. Oba ptáci dopadli na zem. Bohužel pro ně, přímo do horkých sirných pramenů. Oba ptáci zemřeli, ale král byl horkými prameny natolik fascinován, že zde nechal založit město. To pojmenoval podle slova tbili (horký) - Tbilisi.
pevnost Narikala
Legenda připomínající tu o vzniku města Karlovy Vary, je mnohem starší. Město Tbilisi vzniklo přibližně před 1600 lety. Osídlení zde ale bylo ještě mnohem dříve. Tbilisi, hlavní město Gruzie se totiž nachází na velmi strategickém místě. Leží na křižovatce mezi Evropou a Asií, nedaleko Hedvábné stezky. A tak se tu v historii vystřídalo osídlení mnoha národů. Město Tbilisi leží v údolí, na řece Kura a dnes má asi 1,3 mil. obyvatel.
výhled na město od pevnosti
Což je přibližně třetina všech obyvatel Gruzie. Je chráněné horami a nedaleko se rozprostírá krásné jezero. Samotné město má hned několik parků, kde si můžete odpočinout. Vzhledem k podnebí je Tbilisi pro život velmi příjemné. V létě se tu teploty pohybují mezi 20 – 32 stupni a v zimě mezi mínus 1 až 7 stupni Celsia. Proto se tu tolik daří fíkům, moruším, granátovým jablkům, citrusům i olivám. Ve městě je i mnoho jabloní a třešní. Na jižních svazích najdete i opuncie. Však také půdu prohřívají i horké sirné prameny.
staré domy v Tbilisi
Já osobně jsem viděla Tbilisi poprvé v době Covidové epidemie. Jako letuška jsem vozila vojáky do Afghánistánu a z něj domů do Skandinávie. Přespávali jsme právě v Tbilisi. Bohužel pro nás, jsme městem jen projížděli autem, a z hotelu jsme kvůli Covidu nesměli ani na krok. O to víc jsem se těšila, až se do Tbilisi podívám a budu si jej moci v klidu projít. Město je to totiž neobyčejné. Nejen svou polohou, ale i směsí architektury a především atmosféry, která je zde taková, jak bych to nejlépe vyjádřila – opravdová.
Botanická zahrada
Zatímco města v Evropě žijí turisty a na každém rohu máte výkladní skříň se suvenýry (často ani nejsou pro dané místo typické), Tbilisi žije více svými obyvateli. Ne, že by tu nebyli na turisty zařízení, i zde najdete kavárny, restaurace a suvenýry. Ale ještě toho není tolik, abyste nemohli poznat skutečného ducha tohoto města. Velmi příjemným bonusem je ti to, že je zde oproti Česku levněji. V restauraci se najíte do dvou set korun včetně dezertu a nápojů. A jídlo mají skvělé!
oblíbené plněné knedlíčky
Gruzie je známá svými granátovými jablky, vlašskými ořechy, sýry a především skvělým vínem. V každé restauraci nabízí typické knedlíčky, plněné masem, ovčím sýrem, špenátem nebo vynikající směsí sýru a ořechů. Národním dědictvím je takzvané chačapuri. Jde o nadýchané kynuté těsto bohatě plněné slaným gruzínským sýrem (často sulguni), který se po upečení táhne. Existuje několik druhů této dobroty. Od kulaté placky, někdy i se sýrem navrch pro větší křupavost po třeba Adžaluri chačapuri, která má tvar lodičky. Do středu se přidá další sýr, vejce a kousek másla. Okraje se odlamují a namáčejí v tekutém středu. Rozhodně doporučuji vyzkoušet!
chačapuri
Když už víme, že v Tbilisi hlady neumřeme, pojďme se podívat do ulic a do parků. Cestovat můžete třeba metrem. Je to bezpečné a levné. Lístky si kupovat nemusíte. Stačí při vstupu do metra přiložit vaši platební kartu k terminálu a můžete jet. Při výstupu už nic nepřikládáte. Za jedno použití metra jsem zaplatila v přepočtu asi osm korun. Metro má jen dvě tratě, neztratíte se. Pokud si chcete udělat příjemnou procházku a vidět přitom to nejzajímavější z centra, začněte v parku Rike. Pokud vás zajímají chrámy, můžete začít ještě asi o dvacet minut cesty dál u největšího pravoslavného chrámu Sameba. Do parku Rike pak dojdete hezkou procházkou starým městem pěšky.
Matka Gruzie
Z parku Rike vede lanovka k pevnosti Narikala. Za lanovku jsem platila stejně jako v metru. Vyšla asi na 14,- korun. Už cesta lanovkou je krásný zážitek. Během pár minut jízdy se pod vámi otevře celé údolí města. Naskytne se vám krásný výhled na řeku a mosty přes ni. Pevnost Narikala v současné době prochází rekonstrukcí a její zdi jsou obehnány ochrannými sítěmi. Výhled od ní stojí za chvíli zastavení. Jen pár kroků od výstupu z lanovky stojí Matka Gruzie. Dvacetimetrová socha ženy, která byla vztyčena v roce 1958 k 1500 výročí založení města.
Botanická zahrada
V levé ruce drží číši s vínem pro přátele Gruzie a v pravé meč připravený na nepřátele. Jen kousek za sochou můžete sejít vlevo (za poplatek za vstup asi 50,-Kč) do botanické zahrady. Tbilisi Botanical Garden je jedním z nejstarších zahradních míst na Kavkaze. Své zahrady zde měli gruzínští králové již ve středověku. Dnes zahrada zabírá přes sto hektarů a ukrývá více než čtyři tisíce druhů rostlin. Nejfotografovanějším místem v zahradě je vodopád ukrytý mezi skalami. Jen pár minut od rušného centra tu panuje překvapivý klid. Botanickou zahradou lze sejít zpět do historické části města.
vodopád v botanické zahradě
Ocitnete se v nejstarší části města Abanotubani. Poznáte ji podle typických kulatých, cihlových střech sirných lázní. Ty jsou otevřené i pro veřejnost. Já jsem neměla čas tam zajít. Škoda, snad příště. Z ruchu starých uliček můžete přejít po mostě pod jezdeckou sochou krále Vakhtang I. Gorgasaliho. Vlevo vás zaujme architektonicky zajímavý most. Rozhodně stojí za větší zmínku. Prosklený Most míru je jednou z nejvýraznějších staveb Tbilisi. Zatímco většina historických památek města připomíná středověkou a orientální minulost Gruzie, tento most symbolizuje její pohled do budoucnosti.
kopule sirných lázní
Most byl slavnostně otevřen 6. května 2010. Přemosťuje řeku Kura a spojuje historické centrum Tbilisi s moderním parkem Rike. Je určen pouze pro pěší a měří přibližně 150 metrů. Jeho autorem je známý italský architekt Michele De Lucchi, který navrhl i několik dalších významných staveb v Gruzii. Charakteristickou ocelovou konstrukci překrývá elegantní skleněná střecha, která připomíná mořskou vlnu nebo průsvitný list. Ve dne působí lehce a téměř se ztrácí proti obloze, večer se však promění v jednu z nejfotografovanějších dominant města.
Most Míru
O noční podobu mostu se postaral francouzský světelný designér Philippe Martinaud. Konstrukci osvětlují desítky tisíc LED světel, která vytvářejí světelné animace. Každou hodinu na zábradlí objeví světelná sekvence v Morseově abecedě. Nepřenáší žádnou politickou zprávu, ale převádí chemické značky prvků z periodické tabulky do písmen a skládá slova jako „život“ nebo „mír“, čímž má připomínat, že všichni lidé jsou tvořeni stejnými základními prvky.
Most Míru
A teď už jen, jak se do Tbilisi dostat? Přímý let trvá asi tři a půl hodiny. Levněji se dá doprava sehnat s přestupem. Ceny letenek nejsou v současné době nejnižší, ale na rozdíl od měst na západ od nás je v Gruzii podstatně levněji. Ušetříte tedy za ubytování, dopravu na místě i jídlo.
jezdecká socha zakladatele města Tbilisi, krále Vakhtanga I. Gorgasali
Do Gruzie se v poslední době cestuje stále více za horami. Je tu i několik pětitisícovek a hory jsou tu naprosto ryzí. Bylo by ovšem škoda nepoznat i samotné Tbilisi, a pokud poletíte minimálně na prodloužený víkend, užít si třeba i koupání v jezeře za městem. Gruzie nabízí i pláže u moře a krásné přímořské město Batumi. Do Gruzie není těžké se zamilovat.
Co ještě naleznete v parku Rike, naproti mostu Míru
A ještě jedna rada navíc, pro milovníky zvířat. V Tbilisi potkáte na ulici volně psy. Je tu poměrně málo (oproti Česku) majitelů psů. Nicméně o ty na ulici se město stará. Nepotkáte tu vychrtlá, nemocná zvířata.
jeden z označených psů bez domova
Psi pospávají ve vstupech do metra, ve stínu keřů a občas je někdo pohladí. Podle plastové značky v uchu každého psa poznáte, že je zvíře očkované a má pravidelnou veterinární péči. Volně pobíhající zvířata v přírodě bez značky v uchu nehlaďte. Gruzie je země, kde je stále ještě výskyt vztekliny.
Přeji vám krásnou dovolenou!
Zdroj: pobyt v Tbilisi, červen 2026
