Expedice Praha - Gibraltar, 3000 km na kole non stop, druhá třetina cesty

Expedice Praha – Gibraltar 2023, 3000 km na kolech, 160 km za den, 20 dní v kuse. Tři chlapi, Paul, Pája a Panda. Tři cvoci. Dva roky příprav. Překonání spousty překážek ještě před startem. Překročení všech komfotních zón během cesty a životní zkušenost, kterou jim nikdo nevezme. Uskutečnění téhle cesty je důkazem toho, že když chlap něco opravdu chce, tak to dá.

Na jejich cestu se můžete podívat i na youtube: Expedice Praha – Gibraltar 2023

Druhá třetina byla lepší, kluci překonávali bolavé zadky a horko, ale okolí bylo nádherné. Příroda, architektura i lidi, včetně děvčat. Dojeli k moři a přehoupli se přes polovinu cesty. Podívejme se na druhou třetinu expedice:

7. den Seyssel – Valence, 183 km +10 km. Pandův levandulový elixír. Podle plánu nejtěžší etapa, 13 hodin v sedle. Vyrazili údolím podél Rhony, ze začátku krásná asfaltka, pěkná cyklostezka. Cesty v Německu a Švýcarsku jsou vysypané skoro stejně velkými oválnými kamínky, ale Francie a Španělsko používá kamenitou směs, skoro se po ní nedá jet. Kluci poprvé přenáší kola po mostě přes Rhonu. Našli pekárnu a dali si pravou francouzskou snídani. Bagetu, paštiku, ořechovou tarteletku.

S novým elánem vyráží dál. Páju pořád trápí koleno, na poslední kopec ho museli dostrkat. Dosáhli nejvyššího převýšení a pustili to dolů z kopce na oběd. Všem zvedl náladu nádherný výhled na Alpy při sjezdu do údolí a ořechový háj, kterým projeli. Po 120 km se dostává Panda s Pájou informaci o tom, že pro úspěch bude dnešní etapa prodloužena o dalších 10 km. Panda se zmůže jen na komentář, že je to ponižující, jelikož ho bolí chodit i jet a plavat se tady nedá. Brzo bude i on duševně uspokojen. Vjíždí totiž konečně do levandulových polí.

Panda seskakuje z kola, boří čumák do posečených stonků a pronáší odbornou botanickou řeč. Vzhledem k nádhernému západu slunce, vůni levandule a blízkého moře jsou dojatí všichni. Pája se bohužel brzy odpojuje a odjíždí kvůli kolenu vlakem. Pandu, opilého levandulí nemůže nic zastavit. Popadl druhý dech a šíleným tempem dotáhl Paula do ubytka.

8.den Valence – Avignon, 148 km. Via du Rhona. Dnes vyráží ze všech dní nejpozději, po včerejšku si to zaslouží. Páju ráno koleno nebolí, jede s nimi. Držák jeden! Několikrát překročili už pořádně širokou řeku Rhonu. Jedou si cyklostezku Via du Rhona plnou cyklistů a krásných přírodních zákoutí. Už podruhé ale opravují píchlé kolo. Směska kamínků na cestě je znát. Slavně minuli první olivovník a sjeli do údolí Avignonu. A Panda zase do levandulového pole! Je šťastný. Brzy jsou šťastní všichni, k obědu mají neskutečné hody.

Po obědě si jedou vinicemi, doprovázení dědou cyklistou, který jim to všem natřel. Via du Rhona má krásné nové asfaltky, jedou si jako páni. Pája se utrhl ze řetězu, a i přes Pandovo brblání do cíle sprintoval. Zítra budou všichni u moře a konečně vykoupají vlky!

9. den Avignon – Adge, 151 km. Konečně moře. Kluci začínají snídaní v Avignonu. Už je krásné teplo, všude jsou olivovníky a vzduch krásně voní mořem. Jenom kdyby ty zadky tak děsně nebolely. Kluci se nemůžou dočkat moře. Kilometr před pobřežím Pájovi louplo v kolenu tak, že málem sletěl z kola. Je to v čudu. K moři došlapal jen jednou nohou, na invalidu. Ale dorazil tam a vykoupali se všichni. Od moře ho čekala cesta na vlak. Když kluky opustil, opustilo je i štěstí na cestu. Posledních 30km bylo dupali v silném protivětru. Přijeli do penzionu u moře za Pájou totálně vyšťavení. Zítra dojedou do poloviny trasy.

10.den Adge – Saint Cyprient, 138,5 km. Francouzský venkov. Ráno vyráží Paul s Pandou bez invalidy Páji. Kluci vyrazili obklopení hejnem komárů. Tady se nedalo jet pomalu, sežrali by je zaživa. Sotva si stíhají užít nádherný východ slunce. Když ujeli komárům, našli cukrárnu a dali si snídani. Mají štěstí, je bezvětří, počasí dostalo rozum. V dálce už vidí vrcholky Pyrenejí. Projíždějí vesničkami jak z filmu. Nádherná architektura, kamenné domy, úzké uličky, kostely, vinice. Nejkrásnější je to, že už jsou deset dní bez zpráv. Žádný zmar, násilí a skandály. Jen klid a pohoda francouzského venkova. Neskutečná očista.

Posledních 40 km je samá rovina a cesta se zdá nekonečná. Kluky osvěžil stín v borovicovém, voňavém háji. Pak Panda přejel přes travnatý remízek a nadělal si z pláště ježka. V jižních zemích se do trávy nedá. Je to samý trn. Zítra musí dokoupit duše a plášť. V krásném penzionu na pláži už je vítá Pája. Všichni tři vyráží na koupačku do moře a spát.

11. den Saint Cyprient - Sils, Přejezd Pyrenejí. 140 km V 7:45 ráno už berou zase všichni tři v plné polní pekárnu útokem. Jedou pak údolím před Pyrenejemi, tady je všechno zase zelené. Potkali dědky cyklisty. Osmdesátiletý cyklista je chvíli doprovází, než se rozloučí a ujede. Symbolicky se s nimi rozloučil s Francií. Možná to byl Fantomas? Po jeho odjezdu kluci překračují hranici se Španělskem a na oslavu si dávají k obědu paellu. Španělsko je přivítalo silným protivětrem. Panda remcá, nadává větru, ale nepomáhá to.

Vesničky ho trochu uklidní, jsou tak krásné, že to jinak nejde. Některé mají tak úzké ulice, že tu provoz řídí semafor. Kluci našli cykloprodejnu a nakoupili všechno potřebné. Hlavně lepení, duše, pláště. Panda se naštval a rozhodl se pro boj s větrem. V silném protivětru maká v čele. Naštěstí posledních 8 km mění kluci směr jízdy a tím i vítr. Páju čeká zítra vlak, opět. Nedá se nic dělat. Po příjezdu do kempu staví kluci fofrem stany a zavírají se v nich před miliony komárů.

12. den Sils - Creixell, 157 km. Architektura legínojářská. Pája sedá na vlak. Kluci jsou po noci ve stanu marní už od rána. Až do Barcelony se nemůžou vzpamatovat. Pak ale přichází průjezd městem, mají tu pěkně vyřešené cyklotrasy, je to sice město, samý retardér a semafor, ale taky lidi, krásný holky, ulice lemované palmami a Sagrada familia. Adrenalin jim stoupnul, život byl zase krásný, skoro ani nevěděli, jak dojeli do cíle. Dnešních 160 km bylo snazších než včerejších 140.

13.den Creixell - Benicarló, 144 km. Zbláznila se navigace. Ráno vyráží všichni tři. Nejdřív hledají po cestě něco k snídani, kafe. Našli krásnou místní kavárnu. Kafe s pěnou hustou, že by kocour nepropad tu stojí 1 euro. Skvělí místňáci v kavárně, posnídali s nimi. Potkali už tolik lidí, které zajímalo, kam jedou a chtěli ji pomoct, cyklisti je kolikrát táhli, rozráželi protivítr, aby jim ulehčili cestu. Dnes kluky čekala cesta úrodným, španělským krajem. Plantáže olivovníků a paprik, na stráních rostly keře tymiánu, rozmarýnu a dobromyslu. Pája s kluky dnes jen začínal, domluvili se, že dojede do Valencie vlakem. Dává kolenu poslední šanci odpočinku. Když to nepůjde, bude to pro něj konec cesty.

Kluci bez Páji přijíždí na pobřeží a ztrácí cestu. Tlačí kola tunelem na pláž. Panda konečně vidí světlo na konci tunelu, ale Pájova navigace míří místo za světlem do pekla. Odmítá fungovat. Asi se přehřála. Zkusili to bez ní. Zastavit a čekat není možné. A v rámci trestu je čeká nekonečná rovina a silný protivítr. Strašný ponížení. Vůbec to nejde. Posledních šest kilometrů se objevil místní cyklista a táhl je v protivětru dopředu. Ještě jednou díky za kamarády cyklisty!