Expedice Praha - Gibraltar, 3000 km na kole nonstop. První třetina cesty

Expedice Praha – Gibraltar 2023, 3000 km na kolech, 160 km za den, 20 dní v kuse. Tři chlapi, Paul, Pája a Panda. Tři cvoci. Dva roky příprav. Překonání spousty překážek ještě před startem. Překročení všech komfotních zón během cesty a životní zkušenost, kterou jim nikdo nevezme. Uskutečnění téhle cesty je důkazem toho, že když chlap něco opravdu chce, tak to dá.

Na jejich cestu se můžete podívat i na youtube: Expedice Praha – Gibraltar 2023

První třetina cesty nebyla jednoduchá, energii si vzala hlavně zima a nevyspání. Další dvě etapy už nebyly tak hrozné. Pomohlo teplo, moře a nádherná krajina kterou na jihu Evropy projížděli. Podívejme se na první třetinu expedice:

Den první Praha – Cham 192 km, utrpení v dešti. V 6:30 ráno stojí tři kamarádi s plnou výbavou v Praze a nevyspale mžourají. Přestože za sebou měli dva roky příprav, stojí na startu a netuší, co všechno je čeká. Poslední měsíce před startem byly náročné. Chvíli to vypadalo, že ani nevyjedou. Tomáše, který měl jet vystřídal jen několik měsíců před startem Pája. I ten málem cestu zrušil. Nakonec do sebe všechno zaklaplo a na startu stáli tři „P“ a Tomáš, který je alespoň doprovodil do Hořovic . Tři je ideální číslo, kdyby se někomu něco stalo, dva se o něj mohou postarat. Před prvním dnem spal každý z nich sotva tři hodiny. Den byl zatažený a vypadalo to na déšť.

Paul, vedoucí výpravy, který trasu celou připravil, se hned na začátku snaží vtipně motivovat: „Kdo první píchne, dělá 70 kliků v rámci ( myšleno v rámci trestu).“ V dešti a protivětru projeli celé Brdy, nevzali si včas návleky na nohy a prostydly jim achilovky. V 17:29 opustili ČR a pak konečně dojeli zmrzlí do kempu v Chamu. Paulovy motivační schopnosti nezklamaly. Kluky výzva opravdu pobavila a povzbudila. Kliky dělal Paul.

Den druhý Cham – Neuburg, 165 km, bolavá achilovka. V hluboké tmě, brzy ráno leze ze stanu bručoun Panda zadkem napřed. V civilu je pilotem dopravního letadla, nevyspání zažívá pořád. Ví, že se na to nedá zvyknout. Ví, že když za poslední dva dny spal dohromady čtyři hodiny, bude to kruté. Paul se ho snaží motivovat tím, že je to jak říkají „V rámci“. Panda brblá, že půjde v rámci na vlak. Paul to nemá jednoduché. Páju začala bolet achilovka, po včerejšku pěkně oteklá.

Po cestě se musí zastavit v lékárně pro tejpy. Pája má vystudovanou FTVS, je trenér a učitel tělocviku, má z nich největší zkušenosti se sportem a tělesnou zátěží. Ale taky má operovaná obě kolena. Naštěstí je to kliďas a tahoun. Velká morální posila. Achilovku si sám zatejpoval u první lékárny a jeli dál. Naštěstí už dnes neprší, a cesta je krásná. Jak příroda, tak povrch po kterém jedou. Velký kus jeli po zrušené železniční trati lesem. Po obědě v Regensburgu šlapali 100 km po rovině.

Den třetí Neuburg – Riedlingen, 170 km, lasička. Uprostřed noci, ve tři ráno přivítal Paul ve stanu dámskou návštěvu. Jako by nebyl už dost utahanej, ještě mu vlezla do stanu lasička. Teda pravděpodobně lasička. Možná jiný hlodavec, nechala díru ve stanu, spacáku a dokonce i v Paulově ponožce. Hodně vášnivá dáma. Paul po chlapsku vyřešil prokousnutý péřový spacák gumičkou a do díry ve stanu nacpal pet lahev. Nevyspal se. Ale to ani kluci. Ráno bylo v kempu 7 stupňů a všechno měli mokré od rosy.

Nevyspalí a zmrzlí vyrazili na cestu. V tomhle rozpoložení bylo zastavení v kavárně, snídaně, čerstvá káva, čokoláda a pečivo nepředstavitelná slast. Kluci míjí nádherné Bodamské jezero, nefouká, na obloze modrojas. Všichni cítí achilovky a bolavý zadek, ale čekají je krásné asfaltky a průjezd historickou částí Ulmu. Není tam žádný provoz, je to krása. Dnes spali zase v kempu i když ve skautských chatkách do kterých se vloupali oknem, neměli dost sil postavit si stany. Asi to nebyl nejlepší nápad, byla tam větší zima než ve stanu.

Den čtvrtý Riedlingen – Hohenteneg, 135 km, vzpoura posádky. Tahle noc byla snad ze všech nejhorší, v chatkách bylo pět stupňů, spali v péřovkách a budili se zimou. Ráno bouchly Pandovi saze. Rozhodnutej vyvolat vzpouru vyrazil za Paulem do umývárek. Spustil na něj, když k němu byl Paul zády. Paul se otočil a málem do Pandy srčil obrovskýma pytlema co měl pod očima. Panda chvíli pátral a když se mu povedlo skrz pytle podívat Paulovi do očí, pochopil, že vyhrál i bez boje.

Další noc bude v suchu a teple! První hodinu jízdy měli krizi úplně všichni včetně kliďase Páji. Po hodině jízdy je zachránil obyčejněj nákupák, kafe. Tenhle úsek cesty je jinak překrásněj, konečně kluci vidí Alpy, obloha je modrá, bez mráčku a v údolí před Alpami je spousta volavek. Infrastruktura je vychytaná, cesty pěkné a žádný provoz. Aby to něměli tak jednoduché, Panda najel Pájovi na zadní kolo a švihnul s sebou. Nic se mu naštěstí nestalo, vystoupil včas, ale ohnul patku. Naštěstí Paul se péčí o kola a sportovní vybavení živí a patku srovnal. Nepraskla, hurá, jede se dál. Za odměnu zastavují a kochají se Rýnskými vodopády.

Je to zážitek, co se vodnosti týče, jsou to největší vodopády v Evropě. Když se dost pokochali, rozloučili se s Německem a jeli se ubytovat do švýcarské chatičky. Vypadá jakou soudek pro Pučmelouda je je v ní teplíčko. Hajduly, dajduly, dneska budou všichni chrupat jako medvědi. Nejen Panda, který se poprvé blaženě usmívá.

Den pátý Hohentengen - Portalban,164,5 km, Švýcarsko, top cyklostezky. Konečně trochu vyspalí vyráží kluci v 5.30 ráno z kempu. Kola a všechno co mají na nich je úplně mokré. Kemp se přes noc ponořil do husté mlhy. Kluci z ní vyráží ostrým stoupákem. Dnes je čeká dlouhá etapa, cestou podle řeky, kolem krásného jezera a přes malebné švýcarské městečko. Cyklostezky jsou tu úplně top, nemůžou si vynachválit je i ohleduplné řidiče.

Projíždí kolem jezera a užívají si pohled na vrcholky zasněžených Alp. Dnes jim dochází, že se dostali na jih, odpočinkové pauzy místo na slunci začínají dělat ve stínu. Bohužel je v tomle úseku potkaly dvě nepříjemnosti. Protivítr, s tím by se dalo bojovat a Pájovo koleno. To chce bohužel jen odpočinek a to jediné mu dát nemůžou. Před sebou mají dvě nejhorší etapy celé expedice a s Pájovým kolenem to vypadá špatně..

Den šestý Portalban - Seyssel, 173 km, Pája jde na vlak a Panda má proslov. Na dnešek spali kluci v prázdném kempu. V noci bylo chladno, ale nebyla zima. Že by se dalo mluvit o vyspání, to ne. Ráno bylo všechno zavřené, nikde se nedalo nic sehnat. Nezbývalo jim než vyhrabat svůj zadek ze středověku, sednout si na něj a ujet prvních dvacet kilometrů bez snídaně. Spát se chce všem, Panda už zase nemluví o ničem jiném. Začíná mu období medvědí hibernace. Naštěstí našli pekárnu. Ta slast! Čerstvé, ještě teplé croissanty, horká čokoláda, kafe. Všichni se konečně probouzí.

Po 40 km chytá Páju ostrá bolest do kolena. Trpí, bojuje, polyká růžový štěstí. Všude kolem je nádherná příroda, začínají vinice, blíží se nádherné Ženevské jezero, v dálce vidí Mont Blanc. Pája šlape a trpí. Tejpuje, maže mastí, ale houby platný, v Ženevě ho kluci přemluvili a poslali na vlak. Mají ještě 60 km do cíle a je to ta horší část cesty. Pája na ně počká v kempu, zajistí zázemí. Kluci jedou dál. Poslední ponižující kopec to Pandovi nedalo a pronesl proslov o tom, co se mu dějě v těle a skončil tím, ze se Paul zbláznil. V rámci trestu se mu dostane informace o tom, že zítřejší etapu Paul nad plán prodloužil o 10km. „V rámci!“

Jen Michal David a kluci jedou nonstop!