Historie Posázaví: Hospody U Vemenáče, U Adenauera, Troníček a Prosečnice

V Kamenném Přívoze u řeky Sázavy stojí po staletí hospoda „Na domě“, posledních sto let má na štítě nápis „U Horů“. Dříve vedle ní stávala kovárna a hned vedle ní býval přívoz, podle kterého má vesnice svůj název. V hospodě Na domě se narodil známý spisovatel Jan Morávek. Ve svých vzpomínkách psal, jak sedával na širokém okenním parapetu a pozoroval voraře a rušný přívoz. V téhle hospodě se také nejspíš odehrává příběh pohádky o Nebojsovi z Werichovy knihy Fimfárum. Pan Hora po „únorovém vítězství“ z hospody odešel. Výčepu se ujal Polák Mati. Byl to malý, břichatý pán. A vzteklý. Jednou se v šedesátých letech moje maminka odvážila s kamarádkami do jeho zakouřené a páchnoucí putyky. Chtěly si koupit griotku. Bylo jim něco přes patnáct a hospodský je vyhnal způsobem, že by se i starý voják styděl. Nejslušnější, co řekl, bylo: „Ty vemeno“. To říkal všem bez rozdílu. Stalo se to tak populární, že se uchytil název hospody „U Vemenáče“. Přes cestu, na druhou stranu od řeky bývalo náměstíčko. Jezeďáci tam proti staré hospodě postavili kulturní dům. V architektonickém slohu čistého brutalismu. A zařídili tam novou hospodu. Stará brzy zavřela, ale jméno se přeneslo na tu novou. Ne U Horů, ale U Vemenáče. Dnes je díky posezení na terase, dobré dostupnosti pro vodáky a výborným českým hotovkám hojně navštěvovaná.

Další z hospod v Kamenném Přívoze znají všichni, kdo vystoupí na zastávce z vlaku. Jmenuje se Na Zastávce, ale říká se jí „U Adenauera“. Jméno má také podle hospodského. Hospodský Ada, Adenauer, byl jednoduše hrozně podobný německému kancléři Adenauerovi. Jako by mu z oka vypadl. Pro představu, jak hospodský vypadal, si můžete fotku kancléře najít na internetu. V 50. a 60. letech tam byly slunečníky, bílé ubrusy a chataři si museli domluvit na oběd rezervaci, tak tam bývalo plno. Moje maminka Adu pamatuje. Stával za pultem a pípu obsluhoval jedním plesknutím hřbetu ruky. Kluci tam ovšem chodili z jiného důvodu nežli na pivo. Za výčepním pultem byl vylepený plakát polonahé slečny. V té době! Kluci tam stáli frontu na limonádu jen proto, aby se podívali na holá ňadra.

O jednu vlakovou stanici dál, směrem k Čerčanům, v Prosečnici, stojí chaloupka na kuřích nožkách, maličká nádražní putyka. Ale znáte to, hezká hospodská, velký pes, oheň v krbu a hospoda má pořád plno. Na pivo se tam sjíždí vlakem dědci z celého okolí.

Do tohoto okruhu Posázaví musím ještě přidat hospodu na Žampachu. U Troníčka. Je kousek nad jezem. Je to vyhlášená motorkářská hospoda. Motorkáři se sem sjíždí z daleka. Mají tu pravidelná setkání a slaví zde i svatby. Hospoda má pěkné posezení i venku před hospodou a dobré jídlo. Určitě stojí za návštěvu, ať už se zastavíte při splutí Sázavy nebo co by pěší turisté. Kousek od hospody je známá památka, viadukt Žampach. Je to krásná kamenná stavba. Železniční most nad údolím, které je rozvrtané zlatými štolami. Kdysi se zde těžilo zlato a při procházce pod viaduktem uvidíte mřížemi zavřené štoly. V potoce pod viaduktem si s trochou štěstí můžete narýžovat vlastní zlaté šupinky. Ale nevím, jestli vám na útratu v některé posázavské hospodě budou stačit.