Článek
Jeden z nejobdivovanějších hradů u nás byl málem jen smutnou zříceninou uprostřed bujné zeleně krásné přírody Kokořínska. Historikové považují hrad Kokořín za poněkud kontroverzní. Vždyť byl téměř kompletně zrekonstruován až počátkem 20. století. Mnoho původního z něj nezbylo. Přesto se jedná o krásnou stavbu se zajímavou historií i nějakými těmi vlastními strašidly, jak už to u hradů bývá.
Obrovskou výhodou Kokořína je jeho krásné okolí ideální pro výlety. Romantický hrad je posazený uprostřed pískovcových skal nad údolím říčky Pšovky jen několik kilometrů severovýchodně od Mělníka. Hrad leží v chráněné krajinné oblasti, pro kterou jsou typická kaňonovitá zalesněná údolí a skalní města. Hrad stojí nad Kokořínským dolem, kousek od nevelké vesničky Kokořín. Nejstarší stopy po osadě, která vznikla kolem předchůdce dnešního Kokořína je jeskyně Staráky se zbytky skalních místností a schodišť. Nejhezčími místy vás provede Cinibulkova stezka. Symbolem Kokořínska jsou takzvané kokořínské Pokličky, které byste na svém výletě neměli minout. Jsou to známé skály, podobné obřím houbám. V teplých letních dnech můžete využít k ochlazení přírodní koupaliště Harasov nebo městské lázně v Mšeně. Lázně jsou zajímavé i architektonicky, jedná se o ojedinělou stavbu ze třicátých let minulého století ve stylu art déco.
kokořínské Pokličky
Vraťme se k samotnému hradu. První dochovaná zmínka pochází z r. 1320, kdy jej nechal vybudovat pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé, ve své době jeden z nejmocnějších pánů v Čechách. Historie ovšem sahá mnohem dál, než uvádějí prameny. Již za vlády Jana Lucemburského prý na tomto místě stávala středověká tvrz, z části vytesaná do skály. Během následujících několik století se ve vlastnictví hradu vystřídalo mnoho známých i méně známých jmen. S jeho historií jsou spojena jména Paška z Kokořína, Aleše Škopka z Kokořína, Jana Řitky z Bězdědic, ale také císaře Rudolfa II, či Albrechta z Valdštejna. Jeho majitelé se na hradě střídali, aniž by do jeho oprav nějak zvlášť investovali. Postupné chátrání hradu urychlili husité, kteří jej na počátku 15. století dobyli a poničili.
Po třicetileté válce měl být osud hradu zpečetěn. Král Ferdinand III. Totiž zařadil hrad mezi takzvané prokleté hrady. Nešlo o nějakou mystiku, ale o politiku. Takových hradů bylo více. Jednalo se o strategicky položené hrady, jejichž dobytí by mohlo ohrozit i moc samotného panovníka. Takové hrady byly mnohdy záměrně rozbořeny. Jiné se nesměly alespoň udržovat a opravovat, aby se nestaly sídlem loupeživých band bývalých žoldnéřů, kterých bylo po třicetileté válce v zemi mnoho. Král moc dobře věděl, co dělá.
Podle legendy se totiž zpustlý Kokořín stal útočištěm bandy loupežníka Petrovského. Loupežníci terorizovali celý kraj. Narazili až u místního mlynáře. Pokusili se přepadnout jeho mlýn, ale byli zahnáni. Aby se pomstili, unesli podle legendy mlynářovu dceru. Té se však podařilo uprchnout a na hrad přivedla svého otce a další muže z okolí. Ti pak loupežníky nemilosrdně pobili. Nevíme, jestli je legenda pravdivá, víme ale jistě, při rekonstrukci hradu na počátku 20. století bylo ve sklepení pod věží nalezeno 22 koster. Jestli se jednalo o loupežníkovy oběti nebo o samotné loupežníky již dnes s jistotou nezjistíme. Další lidské kostry byly nalezeny při opravě hradní studny. Ta je hluboká úctyhodných 72 metrů. Byla zde nalezena kostra muže s prostřelenou hlavou a kostra mladé ženy. V blízkosti ženy byly nalezeny měděné mince z roku 1804.
interiér hradu, dřevěná kolébka
Hrad Kokořín by se nejspíš postupně rozpadl sám. Do popředí zájmu se dostal až v roce 1895 díky Spolku českých turistů, kteří jej připomenuli na Národopisné výstavě v Praze. Abychom byli spravedliví, hradu si povšiml již dříve básník Karel Hynek Mácha, který si jej velmi zamiloval. Poprvé jej navštívil již v roce 1832. Sám jej zachytil na kresbě a později právě zde napsal svůj jediný román Cikáni. Ne nadarmo se Kokořínsku dnes říká Máchův kraj. Pro pustnoucí hrad, jak jej znal i K.H. Mácha bylo záchranou, že jej na sklonku 19. století zakoupil pražský velkostatkář Václav Špaček. Aby vypadal jako stoprocentní hradní pán, zakoupil si zároveň i šlechtický přídomek „Ze Stargurgu“. Kokořín se díky němu dočkal rozsáhlé rekonstrukce. Rodina Špačkova Kokořín vlastnila až do znárodnění na počátku 50. let dvacátého století. Navrácení Kokořína se dočkala v roce 2006. Rodina Špačků naštěstí pro návštěvníky hradu ponechala Kokořín otevřený široké veřejnosti a o jeho údržbu stále pečuje. Za prohlídku hradu stojí ohromující výhled z hradní věže, vysoké 38 m, ale i návštěva interiérů. Ve stálé expozici v přízemí se dozvíte vše o historii hradu. V prvním patře je umístěna dřevěná kolébka, kterou podle legendy stačí zakolébat a žena, která tak učiní se do roka stane matkou.
Další legenda praví o takzvaném Divokém lovci. Ten každý večer vyjíždí z hradu na černém koni obklopen smečkou psů s ohnivými jazyky. Jste-li člověk dobrý, bát se ho nemusíte. Pomáhá chudým, několikrát je i bohatě obdaroval. Divoký lovec není jedinou tajemnou bytostí na Kokoříně. Společnost mu dělá Bílá paní, která se nejčastěji zjevuje v okolí hradní věže.
Přeji krásný výlet!
