Článek
Hrad Rožmberk byl postaven na důležité obchodní stezce vedoucí z Čech vyšebrodským průsmykem bohatého horního Podunají. První zmínka pochází z roku 1250, za vlády krále Václava I., ještě s původním německým názvem Rosenberg. Za života pravděpodobného zakladatele hradu Voka z Rožmberka i jeho nejbližších potomků byl hrad obydlím vladaře a centrem panství. Později své hlavní sídlo přemístili Rožmberkové do nedalekého Českého Krumlova. Jedná se o komplex původně dvou hradů. Dolní hrad a Horní hrad, z něhož se zachovala pouze kamenná hláska zvaná Jakobínka. Skutečné stáří Jakobínky nebylo prokazatelně určeno. Může pocházet až ze 13. století, ale také může být i o dvě století mladší. Horní část hradu byla později upravena na šlechtické sídlo. I dolní část prošla mnoha přestavbami.
hrad Rožmberk
Nejvýznamněji její podobu ovlivnilo období renesance a anglické novogotiky. V 19. století byla dolní část upravena rodem Buquoyů na romantické muzeum přístupné veřejnosti. Později byl státem na základě Benešových dekretů Buquoyům zabaven. Dnes je často navštěvován turisty a vodáky. Leží na Vltavě, 12 km po vodě od Vyššího Brodu a 22 km od Českého Krumlova. Necelé dva kilometry od hradu je velký vodácký kemp, je tedy oblíbenou zastávkou při splutí řeky Vltavy. V Rožmberské síni hradu je portrét Bílé paní Perchty z Rožmberka, která se zde podle pověsti zjevuje.
Rožmberk nad Vltavou
Jemná, ušlechtilá Perchta byla dcerou Oldřicha II. z Rožmberka. Prožila šťastné dětství plné blahobytu v Českém Krumlově, tehdejším sídelním místě Rožmberků. Bohatá dívka měla mnoho nápadníků. Bohužel jí přes její nevoli otec provdal za mocného a urozeného vdovce Jana z Lichtenštejna. Již brzy po svatbě začala nešťastná Perchta posílat dopisy otci s prosbou o pomoc. Nedivme se jí. Její manžel byl podle všeho hrubián a novomanželku trápil. Poměry, do kterých Perchta přišla za svým novomanželem, by si nepřála žádná nevěsta. Jan byl teprve čerstvým vdovcem a na jeho panství s ním bydlela matka jeho bývalé ženy s dcerou, sestrou nebožky.
Údajný portrét Perchty z Rožmberka
Tyto dvě ženy Perchtu již od začátku nenáviděly a stále ji ponižovaly. Jan si ji vzal podle všeho pro její majetek a očekával rychlé zbohatnutí. Ale otec Perchty posílal věno v pravidelných splátkách namísto toho, aby jej zaslal celé. Důvod tohoto opatření, zvláště po kritických dopisech, které dostával od dcery, jsou zřejmé. Perchtě to ale v její situaci nepomohlo. Její manžel a zmiňované dvě ženy si na ní vybíjeli zlost. Manžel jí nedával dost peněz k zaopatření domácnosti. V dopisech prosila Perchta otce o peníze, protože dlužila, kam se podívala. Pro dívku, která byla vychována v přepychu a od malička se učila, jak spravovat domácnost to muselo být obzvlášť ponižující. Zajímavé je, že neuměla psát a své dopisy musela diktovat. Číst ovšem uměla. Tehdy to tak bylo normální.
Perchta již jako Bílá paní
V dopisech vyjádřila své přesvědčení, že se jí snaží ony dvě ženy otrávit. Prosila mnohokrát otce, aby ji vzal zpět na Krumlov a zachránil ji z jejího trápení. Tehdy bylo něco takového bohužel nemožné. Naštěstí její manžel zemřel a ona se mohla vrátit domů. Pomáhala pak dohlížet na správu Krumlovského hospodářství. Jak pověst praví, stala se dobrým duchem Krumlova a zastánkyní všech trpících. Vysoká, štíhlá se zlatými vlasy, bílou rouškou obepjaté. Utrpení se na ní nesmazatelně podepsalo. Úsměv jí zmizel navždy ze rtů a její tvář byla vážná a předčasně uvadlá. Zemřela ve 49 letech v roce 1476. Všichni ji měli pro její dobrotu a pohnutý osud rádi a oplakávali ji nejen bohatí, ale i chudí. Těm se prý začala objevovat ve snech a těšit je. Jedna z pověstí praví, že ji otec požádal o odpuštění, ale ona odmítla, nemohla se přes křivdu, jakou na ní učinil přenést. On ji za to pak proklel. Bílá paní, jak ji nazývali, se zjevovala na zámku v Českém Krumlově, na Rožmberku, i na všech ostatních rožmberských hradech.
Český Krumlov
V bílém oděvu s klíči za pasem obcházela chodby a síně. Upozorňovala na blížící se události blízké jejímu rodu. Usmívala-li se, bylo to znamení, že se k domu přikloní štěstí. Měla-li černé rukavice a tváře pokryty smutkem, znamenalo to blížící se neštěstí nebo smrt. Obzvlášť v oblibě měla malé děti Rožmberků, které chodila po nocích navštěvovat, konejšila je, chovala a hlídala jejich klidný spánek. Chůvy ji znaly a měly ji rády. Velikou péči věnovala Bílá paní zvláště poslednímu potomkovi svého rodu Petru Vokovi. Jednou, když opět chůvy usnuly, přistoupila ke kolébce a mazlila se dítětem. Mezi chůvami byla jedna, která teprve nedávno přišla na zámek a nevěděla nic o Bílé paní. Ta se probudila, a když viděla Petříčka v rukou cizí, neznámé paní, osopila se na ni: „Co si to dovolujete, bráti do rukou malého Petříčka? Co je vám po tom dítěti?“ Chtěla Bílé paní vzít dítě, ale ta je přitiskla k sobě a odpověděla jí pohněvaně: „Právem o toto dítě pečuji, neboť je mého rodu. Jak se opovažuješ mně cos vyčítati?“ Obrátila se k služkám, které se hlukem probudily, a domlouvala jim: „Proč nekonáte svých povinností, jak se sluší a patří? Ode dneška mějte si samy dítě na starosti!“ Přistoupila pak ke kojné a pravila jí: „Pečuj o dítě, jak náleží. Až dospěje, vypravuj mu o tom, jak jsem je milovala. A ukaž mu místo, kudy jsem k jeho kolébce přistupovala a opět odcházela.“
Když ta slova dořekla, sklonila se nad kolébku, usmála se na dítě, políbila je a pak zmizela ve zdi jako bílý oblak. Když Petr Vok dospěl a uslyšel vzkaz Bílé paní, dal probourat zeď, v níž zmizela. Našel prý v těch místech veliký poklad.
Hrad Rožmberk
Podle vyprávění kastelánky hradu Rožmberk Andrey Čekanové Bílou paní spatřili dokonce i nacisté. „Je zdokumentován případ z doby 2. světové války, kdy měla na Rožmberku sídlo německá organizace dívek. Dívky údajně chodily každé ráno na věž vyvěšovat nacistickou vlajku a jednou proti nim na schodišti k věži stála bílá hrozící postava. Dívky se lekly, šly pro pomoc, takže tuto tajuplnou postavu vidělo několik lidí, a dokonce o tom byly provedeny i oficiální záznamy, protože bylo podezření, že se jedná o provokaci.“ Perchta se ale zjevila se prý i v 90. letech.
