Článek
Dnes se vám pokusím předat pár rozumů ze své létací praxe. Bude to trochu o mimořádných situacích. Tak se nelekejte, pevně se ve svých kancelářských nebo domácích židlích, připoutejte, jdeme na to!
Za prvé: Kyslíková maska nad vaší hlavou
Jak v té naší předváděcí akci ukazujeme před každým letem, kyslíkové masky vypadnou automaticky při poklesu tlaku v kabině. Je to tak. Ale máme ještě jednu možnost, kdyby ten automatický spouštěč nějak technicky ochořel. Masky se dají vyhodit i ručně, dělají to piloti, mají na to tlačítlo v kokpitu. Během letu na přístrojích vidí stav tlaku, a kdyby to bylo špatné a masky nic, udělají cvak a pak už je to na nás. Piloti zahájí sklesání do bezpečné hladiny. Sklesáme tam, kde už je dost kyslíku na dýchání i bez masek. Budou na to mít 12 minut. Tak dlouho totiž vyrábí kyslík chemický vyvíječ v panelu nad vaší hlavou. Pro 4 masky je jeden. Kdyby náhodou někdy vypadly, vezměte si hned masku. Znamená to, že tlak v kabině klesl tak, že máte už jen asi minutu, než bez použití masky ztratíte vědomí. A pevně se připoutejte, čeká nás totiž horská dráha směrem dolů za kyslíkem! Pomalou dekompresi totiž nemusíte vůbec poznat, pomalu vám ubývá kyslík a dostanete se do stavu euforie. Tak reaguje na malé množství kyslíku mozek. Všechno je super, všechno zvládnete a jste veselí. Dá se to přirovnat k radostné opilosti. Pak přijde únava, zmatenost a zráta vědomí. Tomu stavu se říká hypoxie.
Lidi, teď bychom vám rádi zazpívali malou písničku o laskavých příznacích hypoxie
Za druhé: chození po křídle a evakuace okenními východy
Dá se po křídle chodit, i když nejste Pan Tau? Dá, mechanici po nich chodí pořád, jen si dávají pozor, kam šlapou. Aby nepoškodili nějakou klapku nebo revers. To jsou ty hýbací plochy na křídle, díky kterým se letadlo zvedá a pak zase při přistání brzdí. A co ty šipky namalované na křídlech? S těmi se počítá při evakuaci na pevnině. Vylezete na křídlo, sednete si na zadek a skouznete po nich dolů. Je docela pravděpodobné, že bychom při evakuaci nestáli na podvozku, trup letadla by byl níž a nečekal by vás skok z velké výšky. Ale pozor! Pokud bychom náhodou sedli nouzově někde na vodu. Skákali bychom do vody na druhou stranu křídla. Na opačnou stranu, než kam míří šipky. Tam, co míří šipky, jsou totiž ty hýbací věci, klapky a reversy a ony mají špičaté konce. Taky by se mohly při pádu polámat a být ostré. No, a to bychom si propíchli plovací vestu! A to nechceme!
Na téhle staně křídel jsou ty hýbací věci, na pevnině se po nich dá sklouznout dolů na zem
Za třetí: už žádná poučka
Jen pro pobavení jedna z věcí, které my letušky těžko chápeme. Vlastně vůbec. Jde o tu toaletu. Neříkejte mi, že byste šli na toaletu třeba ve vlaku nebo na nádraží bosí nebo jen v ponožkách. Toaletu ve vlaku použije za hodinu mnohem méně lidí než tu v letadle. Taky se to tu houpe a ne všichni se strefí. Je to normální veřejná toaleta. Sice ji vždy v destinaci někdo vytře, ale během letu to letušky nedělají. My jen doplňujeme ručníky a toaletní papír. Tak tam prosím nechodťe bosí vy ani vaše děti! My nad tím vždy jen kroutíme hlavou.
Bosá noha na toaletě v letadle? Spíš palec dolů
To šel takhle jednou kabinou na nočním letu můj kolega. Kontroloval cestující, jestli jsou všichni živí a nikdo nic nepotřebuje. Bylo to v zimě. Zastavila ho bosá paní a anglicky se ho ptala, jestli má kolega něco na nohy, že chce jít na toaletu. Kolega si nejdřív nebyl jistý, jestli dobře rozuměl, chvíli se díval na své vyleštěné boty a pak zase chvíli na její bosé nohy. A říkal si: „Přeci nemůže chtít moje botičky?“ Pak se jí jednoduše zeptal: „A nemohla byste si vzít vlastní boty?“ Odpověděla: „Mohla.“ A šla se obout. Někdy je řešení obutí na toaletu úplně jednoduché.
