Jak se žije na Kapverdách? Kolik stojí nemovitost? Rozhovor s českým rezidentem

Milana si pamatuju jako chlapíka na motorce Harley Davidson. když zrovna nebyl na dvou kolech, chodil dlouhé kilometry kolem Sázavy s fenkou labradora, Fanynkou. Pak mi jednou mezi řečí řekl, že se stěhuje na Kapverdy. Já tam v té době byla docela často. Pracuji jako letuška a na Kapverdách posádky zůstávají vždy několik dní na hotelu a čekají na přílet dalšího letadla.

Nevěděla jsem o žádném Čechovi, který by na ostrovech bydlel. A ani jsem znát nemohla. Milan byl totiž první. Pořídil si, jak říká „chalupu u vody“. V Sázavě prý poslední dobou bylo málo vody. V Atlantském oceánu jí snad bude mít dost. S Milanem jsem pořád v kontaktu, píšeme si, voláme. A navštěvujeme. Já jeho na Boa Vistě, on mě a naše známé v Česku. Musím přiznat, že já jeho navštěvuji častěji.

Seznámila jsem ho i s kolegy z letectví. Jezdí za ním na pivko letušky i piloti. Když mají čas, vyrazí společně i na výlet po ostrově. Milan je bere na jednu z nejkrásnějších pláží na světě, Santa Monicu, seznamuje je s domorodci. Poznávají Kapverdy jinak než běžní turisté.

Nechala jsem Milana dojíst jeho oblíbenou snídani (kafe, banán, cigareta) a vyzpovídala ho pro vás. Povídali jsme si o jeho každodenním životě na ostrově, o tom, jaké to tam bylo za covidu, i o tom, kolik takový dům na pláži dnes stojí a co je ke stěhování na ostrov zapotřebí.

Milane, kdy jsi vlastně byl poprvé na Kapverdách?

Poprvé jsem tu byl v lednu 2017. Chtěl jsem na dovolenou někam do Afriky. Tyhle oblasti jsou mi blízké, už za dřív jsem žil a pracoval v Egyptě. Ale Kapverdy byly vlastně náhoda. Původně jsem chtěl letět na okružní výlet po Keni, Tanzánii a Zanzibaru. Jenže tenkrát tam byl zrovna nějaký teroristický útok na hotel a i cena zájezdu se mi zdála zbytečně vysoká. Tak jsem se na poslední chvíli rozhodl jinak a vyrazil jsem na deset dní na druhou stranu Afriky. Do ostrova i pohody, která tu panuje jsem se hned zamiloval.

Většina lidí jede na dovolenou a pak zase domů, ty ses hned rozhodl přestěhovat. Měl jsi v plánu opustit ČR už předtím nebo to byla okamžitá inspirace?

Měl jsem to v plánu už dlouho, vzhledem k mé cestovatelské minulosti jsem prostě chtěl někam do světa. Roky jsem žil mimo ČR, nemám problém navazovat vztahy s místními lidmi, všude jsem rychle doma.

Jak tvé stěhování probíhalo? Muselo toho být hodně, co jsi musel zařídit. Navíc jsi byl první Čech, který se sem stěhoval, nikoho jsi tu neznal.

V roce 2017 jsem letěl na ostrov hned několikrát, už za účelem koupě domu. Měl jsem štěstí a povedlo se mi sehnat rozestavěný bungalov na pláži. Je to rezidenční oblast, sousedy mám samé Evropany. Oblast je hlídaná, i když kriminalita tu moc nehrozí. Palmu před domem mi pravidelně zalévá zahradník, má tu na starost většinu domů. Velká část bungalovů slouží majitelům jako investice na pronájem. Turisté si od nich mohou rezervovat celý dům na pláži pro sebe. Je možné si i objednat snídaně, které tu zajišťuje místní agentura. Když chci, objednám si u nich i já úklid domu.

V Čechách jsem měl stavební firmu, tak jsem si bungalov před dostavbou upravil na dva samostatné domy. Spojené jsou jen zdí, vchody i terasy mají mé bungalovy samostatné. V roce 2018 už jsem sem jezdil zařizovat samotné bydlení. V Čechách jsem prodal dům u řeky, zabalil nějaké věci, hlavně suvenýry z cest. Spoustu věcí jsem jen rozdal. Třeba lyže tu potřebovat nikdy nebudu. Motorky jsem se musel vzdát, ale auto jsem si nechal na ostrov převézt trajektem.

Věci mi dorazily v kontejneru přes Portugalsko. Residenční víza jsem získal poměrně snadno. Pomohl mi místní právník. Dokládal jsem klasické věci jako zdravotní stav, výpis z rejstříku trestů, bezdlužnost a tak. Doklady musely být ovšem přeložené do portugalštiny. Já chtěl být rezident, cítit se tu doma a mít to i v papírech.

Rozumím dobře tomu, že si na Kapverdách může nemovitost koupit i cizinec? Třeba jen s turistickým visem?

Je to tak. Ke koupi nemovitosti potřebuješ jen ty peníze. Pomohl jsem už některým známým si tu koupit dům, nebo byt. V podstatě to od podpisu kupní smlouvy trvá přibližně 10 dní a máte vše vyřízeno. Veškeré doklady, úřední zápisy a tak. Díky znalostem toho, jak to tu chodí, jsem jim ušetřil dost peněz. Jsme v Africe, panuje tu dost korupce. I když, kde ne?

Kolik takový dům nebo byt vlastně stojí?

Úplně nový, nebo kompletně zrekonstruovaný dům na pláži stojí mezi 300 až 400 tisíci eur. Když budu počítat kurz eura vůči koruně zjednodušeně na 25 Kč, tak je to 7,5 až 10 milionů korun. Zařízený byt vychází až desetkrát levněji. Pokud to berete jako investici, není to tolik. Sezona je tu celoročně. Opalovat se tu můžete klidně v i zimě. Pronájem apartmánu vám může vydělávat na živobytí. Pokud počítáte s tím, že nemovitost pro sebe využijete jen na část roku a po zbytek ji budete pronajímat, vyplatí se určitě.

Není problém tu za poplatek domluvit agenturu, která se o vaše hosty postará, uklidí dům před jejich příjezdem, bude jim dělat snídaně i průběžný nebo závěrečný úklid po odjezdu. Místní z turistů žijí a téhle možnosti přivýdělku si váží. Jsou nesmírně pohostinní a čistotní.

Nenudíš se tu? Jak vypadá tvůj běžný den?

Já se neumím nudit! Jel jsem sem odpočívat, ale nějak to nevyšlo (smích). Nedá mi to. Místní jsou hrozně v pohodě. Zvykl jsem si i na jejich rytmus. No stress! Ono mě pořád něco zaměstnává samo. Jezdí mi sem hodně známých, jsem rád, že mám dva domy a můžu je ubytovat. A díky mé profesi si tu každou chvíli vezmu nějakou přestavbu na starost.

Hodně nemovitostí tu patří Italům. Obchodují s nimi a moje zkušenosti se jim hodí. Místní lidé mi přirostli k srci. Když můžu, domluvím nějaké dary pro školy. A rovnou tam s nimi zajedu. Spolupracuji s učiteli, vozím jim tam ovoce, dobroty. O Vánocích jsem se převlékl za Santu a rozdával plyšáky. Velkej, bílej Santa!

Je něco, co ti tu oproti Česku chybí?

Chybí mi zeleň, u Sázavy jsem koukal pořád do zelené stráně, do lesa. To tady není. Na houby si tu taky nezajdu. Ale jinak vlastně nic. Nejsou tu žádné přírodní katastrofy, povodně, požáry (ono tu není moc stromů, co by hořelo a řeky tu taky nejsou) Ale nehrozí tu ani tsunami a nejsou tu ani žádní jedovatí hadi nebo štíři. Nemoci tu taky skoro nejsou. Je tu bezpečno a klid. A je tu výborné pivo!

Já miluji teplo, oceán a tu pohodu tady. Lidi jsou tu fajn, je tu rozhodně míň stresu, vše, co potřebuju k životu, tu funguje. Nechybí mi ani české jídlo. Každou chvíli přijíždí kamarádi z Česka. Už ví, co mám rád. Vozí mi českou hořčici, buřty, lovečák i štrůdl. Přivezou i uvařenou svíčkovou a knedlík od mé kamarádky Jany, co má hospůdku kousek od Jílového u Prahy.

Vím, že jsi tu strávil i dobu covidu, vše bylo zavřené, hotely nefungovaly, letadla nelétala. Jak jsi to zvládl?

Bylo to tu opravdu naprosto jiné. Ostrov byl najednou prázdný. Denně odjížděly plné trajekty místních na jiný ostrov. Tady jsou totiž místní lidé jen kvůli práci v turismu. Domovy a rodiny mají hlavně na ostrově Santiago. Zbyl tu jen zlomek obyvatel. A já, bílý strejda. Bydlela tu v té době už i kamarádka z Česka, vdala se za místního muže. Hned na začátku covidu se vrátila do Česka a její muž tu zůstal. Byli jsme tu jako Robinson a Pátek. Taky jsem mu tak z legrace začal říkat. Většinu času jsme spolu strávili na rybách. Co jsme přes den ulovili, to jsme si večer hodili na gril. Ani ty ženské nám nechyběly!

Když jsi zmínil ženy, jak to tu s nimi máš ty?

Jsem gentleman. O tom se nemluví! Ale miluju tu jejich energii. Kapverďanky se pořád smějí a tančí. Třeba vaří nebo zametají podlahu a tančí u toho a zpívají si. A ty nejkrásnější chodí ke mně. Na kafe, samozřejmě (smích).

Tak děkuju za rozhovor, a kdyby někdo ze čtenářů chtěl radu ohledně návštěvy Kapverd nebo i koupě nemovitosti, najdou tě někde na sítí?

Třeba na Facebooku jsem jako El Milano, ale když budou mít zájem, ať si třeba napíšou do komentáře k článku, pošlu jim na sebe číslo nebo mail.

Krásný, slunečný den od oceánu přeju!

Rozhovor z 12. 4. 2024