Článek
Vodáctví před revolucí a dnes se samozřejmě změnilo. Vývoj nezastavíš. Na to přišel už Darwin. I když, co pamatuji, mohli jste na vodě v osmdesátých letech potkat bytost v primitivním stadiu vývoje a dnes potkáte na vodě jeho/jejího potomka a rozvoj nic moc. Co se ale hodně změnilo, je vybavení vodáků. Dříve byly lodě povětšinou laminátové a z řeky bylo na dálku slyšet: „Pozor kámen!“ a pak skřípání a štípání laminátu. Indulona nebo Nivea byly součástí vodácké výbavy, protože jste měli nohy odřené a poškrábané laminátem. Dnešní lodě jsou převážně plastové, mnohem pružnější a při srážce s kamenem hrozí víc, že se cvaknete, než že byste loď poškodili. Dřívější dřevěná pádla, která po rozštípátí o šutr končila za děkovného zpěvu ve večerním ohni nahradila pádla plastová s duralovou tyčí. Pálit nedoporučuji!
Díky přístupnosti tohoto sportu jezdí na vodu skoro každý. Když jste chtěli jet na vodu dříve, měli jste to mnohem těžší. Potřebovali jste sehnat loď. Půjčovny lodí neexistovaly, a tak to musela být loď kamaráda nebo jste si koupili loď vlastní. Loď byla drahá. Nejlevnější řešení bylo loď si vyrobit. Na to jste potřebovali dostatek místa, ideálně garáž nebo loděnici (místo, kde se scházela parta vodáků a lodě skladovala a šlechtila). Pak jste potřebovali kopyto. Tak se říkalo formě na loď. A spoustu laminátu. Ten se v tekutém stavu do kopyta vylil, pečlivě rozetřel, vyztužil speciální tkaninou a nechal uschnout. Děsně to smrdělo chemií a vonělo nadějí. Byl z vás sochař, umělec. Kopyto se skládalo ze dvou částí. Horní část lodi a dolní část lodi. Když laminát uschnul, měly ty dvě části při troše štěstí sedět na sobě. Celou loď bylo samozřejmě potřeba vybrousit k dokonalosti. Zbrousit každou vyčnívající kapku, hrbolek. Když jste pak slepili loď dohromady, byla to čistá krása! Nedivte se, že Ivan Mládek tak procítěně zpívá: „On rozbil kéňu mou, mou zamilovanou..“
Když jste měli loď a byli jste muž, měli jste bohatství. Do lodi totiž patřil háček. Většinou mladá slečna, která touží po romantice. Když jste byl zkušený vodák, postupně jste opustil od slečen, které se rozplývají nad motýlky a nadávají vám, že řeka smrdí bahnem a ve stanu není pohodlí. Našel jste si háčka do nepohody, háčka, se kterým byla sranda, v hospodě si dala smažák a pivo a nebála se smát tak nahlas, že vyděsila všechny hejkaly na Šumavě. S takovou ženou jste byl v bezpečí od hádek a takovou jste si pak už nechal. Když jste dřív vlastnil loď, měl jste nejlepší seznamku i testovací program na ženy. Když jste měl loď, měl jste ještě něco, co bylo dokonce cennější než skvělá žena. Měl jste partu! Partu lidí, kteří měli taky lodě, partu, co každou zimu brousila a lepila laminát. Každá díra v lodi vyvolala spoustu krásných vzpomínek na peřeje a jezy, na záda opáleného háčka, na kamarády, na večerní oheň. Partu, co každý rok od jara plánovala dovolenou na vodě. Na vodu se totiž jezdilo na víc dní. Máme krásné řeky! A krásnou přírodu kolem nich. Na dovolenou s partou jste mohli vyrazit na klidnou Lužnici nebo peřejnatou Vltavu, na Sázavu, kde týden pádlujete na voleji, abyste se pak poslední den do Pikovic svezli na jedněch z našich nejkrásnějších peřejí v Čechách. Propluli jste v kaňonech s původními trampskými chatičkami na skalách. Mohl jste si splout klidnou Berounku s výhledem na hrad Karlštejn. Když bylo dost vody, užili jste si i peřeje Ohře.
Setkala jsem se s tím, že starší vodáci vzdychají, že se romantika na vodě ztratila. Každá mince má ale dvě strany. Vodáků, snobáků, co jezdí na vodu hlavně jako zpestření, nějaký druh dobrodružství nebo co, jako možnost opít se a vystřídat kiosky, těch je tu pravda bohužel dost. Podmínky jim umožňují půjčovny, svozy lodí, jednoduchost výletu. Mají kompletní servis. Potkáte je většinou na Vltavě a dolním toku Sázavy. Na úsecích, kam se dá vyrazit na jedno až dvoudenní výlet. Pořád ještě ale potkáte spoustu vodáků, kteří mají svou partu, jedou na týden celou řeku, spí ve stanu, hrají večer na kytary a pečou buřty. Pořád najdete vodáky, kteří odrazí loď od břehu a nasají vůni řeky. Každá, stejně jako dívky voní jinak. Sázava jílem, sluncem a rybami, Vltava rašelinou a čerstvě posečenou trávou. A pak prožijí radost a pocit svobody. Uprostřed řeky jste totiž v jiném světě. Ten běžný, civilní svět zůstane na břehu. Nemůže na vás. Voda má kouzelnou moc očistit vaši duši. Odříznout vás od běžných starostí. A tuhle radost může dnes díky jednoduchosti a servisu který novodobí vodáci mají díky půjčovnám prožít každý. Jednoduchost vydat se na vodu přinesl vodáky – burany, ale zároveň i umožnil více lidem spojit se s vodou, partou, háčkem který vám jako holka do nepohody zůstane napořád.
Každá mince má dvě strany a vývoj nejde zastavit. Užívejme si možnosti které máme a místo vzdychání po starých časech vyrazte na vodu! Ahoj!
