Článek
Slovo „umělá inteligence“ na nás vyskakuje na každém rohu. Někdy bývá jen jednoduše označena zkratkou „AI“ Ne, není to, jak mě nejdřív napadlo, když jsem zkratku poprvé viděla obrácené citoslovce oslí řeči. Je to prý naopak něco, co by mělo být chytřejší než zmíněný oslík. Já mám zvířata ráda, o tomhle tvrzení dost pochybuji.
Mám pár kamarádů, kteří očividně přišli z jiné planety než já. Označují se také zkratkou, IT. Neplést s ET, ale vlastně je to jedno. Mluví podivnou řečí, v praktickém životě fungují jinak, z naprosto nepochopitelných důvodů mají zálibu ve střádání věcí, odpozorovala jsem, že ti, co znám já, si schovávají především prázdné krabičky. Možná jim to nějak připomíná složky v počítači. Co kdyby si do nich chtěli náhodou v budoucnu něco uložit? Mají dokonalý přehled v nepořádku, který si kolem sebe vytvoří. Je to takový zvláštní, ale neškodný a někdy i užitečný druh. Jednou jsem jednomu takovému málem způsobila zavaření mozku nebo těch spojů, co ho ovládají. Přišel mi něco nainstalovat do mého pracovního počítače. Zarazil se, když uviděl, že mám na ploše složku, kterou jsem nazvala „VŠECHNO.“
„Jak se v tom můžeš vyznat? Proč se to jmenuje zrovna takhle?“ Divil se.
„Z toho si nic nedělej, vyznám“ uklidňovala jsem ho. „V druhém rohu obrazovky mám složku, která se jmenuje NIC.“
No, co vám budu povídat. Přežil. Na můj dotaz, jestli někdy chodí i do přírody, že je poněkud bledý odpověděl něco v tom smyslu, že se příroda aktualizuje jen jednou za rok (asi myslel jaro) a je od nás dost přetěžovaná a těžko říct, kdy to spadne. Jak říkám, jsou trochu jiní, ale vlastně docela milí.
porovnání průřezu mozku IT a homo sapiens sapiens
Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Narodil se mi (už před 30 lety) nevidomý syn. Ne, to že nevidí, není to neštěstí, které myslím. Je to milý a šťastný kluk, zrak mu nijak zvlášť nechybí. Neštěstím jsem myslela to, že i on mluví řečí jiného lidu. Je od malička technicky založený. Paní učitelka mi o něm říkala, když byl v druhé třídě: „Víte, on je takové zvláštní dítě, jak se jmenuje mládě od ovečky neví, ale když mu řeknu, jak vypadá jednoduchý elektrický okruh, tak ho okamžitě sestaví a žárovka mu svítí!“ A to prosím nikdy dřív elektrický okruh v životě neviděl!
Věřte mi, bylo to pro mě těžké. Hlavně pro mé ego. Já, humanitárně zaměřená, sečtělá osoba jsem čekala, že se můj chlapeček bude ptát a já mu budu krásně vysvětlovat. Těšila jsem se, jak mě bude obdivovat. Takže! První, na co se mě můj chlapeček zeptal, bylo, kdy přesně přestali vyrábět shellacové desky. Měl a pořád má rád starý jazz. Pro ty, co to mají jako já, jedná se o předchůdce vinylových LP gramofonových desek. Uhádli jste, neměla jsem ani páru. Od té doby ho mé názory nezajímají. S mými IT podivnými kamarády probírá aktualizace svého notebooku, hraje hry pro nevidomé, (mimochodem ovládá i letecký simulátor) a nahrává si hudbu přes gramofon do počítače. Sám si vše zapojuje. Já jsem od něj tolerovaná jako hodná maminka, co dobře vaří. Aspoň něco. V posledním roce objevil můj syn umělou inteligenci. Učí s ní pracovat svého učitele počítačů. Jsem sice technicky mimo, ale zvědavá jsem jako správná ženská pořádně. A tak jsem se snažila zjistit, co to vlastně dělá, k čemu se to používá, jak to funguje a vůbec.
Jestli tohle čte nějaký IT a pořád se na mě do této chvíle nenaštval, tak prosím ještě o trochu trpělivosti. Pokusím se totiž vysvětit lidem jako já, naší řečí, o co jde. Třeba se toho přestanou bát, ale možná se naopak bát začnou. Uvidíme.
Jako praktického člověka mě zajímalo, k čemu je to dobré. Prý existuje spousta způsobů využití. Třeba, když se na něco zeptám, dá mi to odpověď. Na můj dotaz, proč je to jiné než internet, který mi také najde odpověď, jsem se dozvěděla, že AI si pamatuje, na co jsem se ho ptala už dřív, a snaží se z mých otázek vyhodnotit, co po něm vlastně chci. Takový už trochu zkušený chlap v citlivé situaci, když pokládáte podivné otázky a on se snaží souvisle vymyslet jak vám odpovědět tak, abyste už dala pokoj. AI má tu výhodu, že má přístup k mnoha informacím a tahá si odpovědi z nich. Muž musí improvizovat.
a stejně nemá duši!
Pak je tu třeba další způsob využití. Můžete AI zadat úkol, jako například vypracovat celou písemnou práci, namalovat obrázek, napsat přáníčko kolegovi, kterého nemusíte, ale chcete, aby to vypadalo zdvořile. Tohle všechno umí! Jen mu dáte zadání, napíšete, co byste si přáli, aby zmínil nebo namaloval a on to během chviličky vyrobí. To je například jeden ze způsobů, jak využívá AI můj syn a jeho nevidomí kamarádi. Baví se tím, že AI zadají často spolu nesouvisející slova a poručí si, aby AI vymyslela písničku. Třeba zrovna jazz. Pak si tu ptákovinu sdílí a smějí se tomu. Co můj syn ještě od AI využívá, je čištění zvuku. Jako nevidomý slyší každý malý šum a AI dokáže z nahrávky staré gramofonové desky všechny šumy vyčistit. Syn pak poslouchá čistou hudbu. Tohle je třeba super.
Ona samotná AI není nebezpečná. Nebezpečná je naše lenost. Když se můj IT kamarád dozvěděl, že píšu články a podle sledovanosti za to dostávám i odměnu, zablýsklo se mu v očích. „Dám dohromady logaritmus, který určí, jaké články se nejvíc čtou, pak necháme AI psát každý den několik článků a bude nám to vydělávat!“ Zděsila jsem se. A to hned z několika důvodů. Za prvé, nejčtenější články nadávají na politiku, děsí lidi, nepřináší radost, ale senzaci. To nejsem já a pod to bych se nikdy nepodepsala. Za druhé, a to je naprosto zásadní, jak bych z takových článků mohla míst radost? Moje maminka, když jsem jednou jako malá, rozbila hrníček řekla: „To je dobrý, ten stejně neměl duši, je to výlisek z továrny. Na ten ručně dělaný dej pozor, v tom je duše toho, kdo ho někomu pro radost vyrobil.“ A takhle přesně je to i s články, s hudbou s obrazy. V každé ruční práci je kousek myšlenky, duše toho, kdo ji stvořil. A to je něco, co žádná AI nemůže nahradit. Je to jen naše lenost, která nám může sebrat radost z tvoření. AI stejně jako všechny technické vymoženosti může fungovat jako skvělý sluha, ale nedělejme z něj našeho pána. Pokud to dovolíme, zbude nám jen to ÍÍÁÁ.
Přeji krásný den a posílám jako omluvu pro IT malý vtip nakonec:
Manželka pošle programátora do obchodu: „Dojdi pro rohlíky, a když budou mít vejce, vem jich deset.“ Programátor přijde do obchodu a ptá se: „Máte vejce?“ Prodavačka: „Ano.“ Programátor „Tak mi dejte 10 rohlíků.“
