Karel Poláček, obyčejný život neobyčejného spisovatele

Karel Poláček ( 22.3. 1892 – 21.1. 1945) byl český spisovatel a novinář židovského původu. Své dětství krásně popsal v knize Bylo nás pět, kde je on sám postavou vypravěče, Péti. Byl synem židovského obchodníka s koloniálním zbožím v Rychnově nad Kněžnou. V 15 letech odešel Karel do Prahy, kde dokončoval studium gymnázia a posléze nastoupil na právnickou fakultu Karlovy univerzity. Jak sám vzpomínal, ve škole často propadal, ale vždy z jiného předmětu. Nebylo to jeho neschopností se předmět naučit, spíše neschopností podřídit se řádu a učit se věci, které jeho samotného nezajímaly. Tyto rysy mu zůstaly po celý život. Měl například silný odpor k technice. Nebylo ani možné si jej představit, jak vyměňuje gumičku u vodovodu nebo přitlouká hřebík. Je ovšem možné, že Poláčkův odpor k praktickým věcem byl i jistou pózou umělce té doby. Nepraktičnost byla součástí klasické tradice a v některých kruzích byla považována za znamení geniality a vzdělání vůbec.

Po první světové válce se stal Poláček redaktorem Lidových novin. Přispíval do nich svými reportážemi, sloupky a především takzvanými soudničkami. Reportážemi ze soudních případů. Za okupace psal do novin pod jménem malíře Vlastimila Rady. Pod jeho jménem napsal i román Hostinec u Kamenného stolu. Poláček nebyl ziskuchtivý, ačkoliv se narodil v rodině obchodníka, on sám měl odpor k handrkování a smlouváni, netoužil po majetku ani po funkcích. V roce 1931 dostal místo scénáristy u společnosti AB na Vinohradech. Jeho příjem se tím ztrojnásobil. A přesto už v roce 1933 podal výpověď a živil se klidnější prací, vyhnul se intrikám, hádkám a jiným nepříjemnostem u filmu běžným. Vyhýbal se nepříjemným věcem a životní nesnáze snášel bez stížností. Podařilo se mu zařídit si pohodlný život.

Jeho každodenní rutina třicátých let vypadala následovně. Okolo osmé hodiny ráno se vzbudil a posnídal v posteli. Poté se vydal do kavárny Urbanky, kde si přečetl noviny. Odtud vedla jeho cesta pěšky k soudu na Pankrác, kam dorazil kolem poledne. Probral soudní zprávy toho dne a vrátil se domů k obědu. Po obědě sestavil povinnou soudničku, která ho živila, popřípadě se věnoval psaní románu. Už ke třetí hodině dorazil do redakce, odevzdal strojopis soudničky a odešel do kavárny Mánes. Každé úterý a sobotu chodil hrát mariáš do Společenského klubu Na Příkopech a v pátek večer chodil k Čapkům. Byl velmi družný a společenský. Nebyl sportovcem, dokonce ani nejezdil na kole. Přesto se těšil vynikajícímu zdraví. Pokud teď nějakého čtenáře napadlo, jak je zdravé žít po kavárnách a nesportovat, spočítejte si, prosím, kolik nachodil Karel Poláček denně pěšky kilometrů. Celá jeho denní trasa je delší než 20 km. Nedivme se, že byl zdravý.

Novinářské činnosti se věnoval až do okupace. Jako žid ještě nějaký čas psal pod jiným jménem. V roce 1943 se přihlásil dobrovolně do transportu do Terezína. Byla do něj totiž přihlášena jeho životní družka. Pak byl transportován do Osvětimi. V 90. letech se podařilo najít důležitého svědka, účastnici pochodu smrti Kláru Baumöhlovou z východního Slovenska, která potvrdila, že Poláček přežil transport z Osvětimi do Hindenburgu. Tam napsal Poláček krátkou divadelní hru, ve které paní Klára také hrála. Poté se účastnil pochodu do tábora Gleiwitz. Ještě na vánoce roku 1944 tento skromný, hubený a neprůbojný pán pomohl připravit pro ostatní spoluvězně taneční představení. V Gleiwitzu už postarší pán neprošel selekcí a byl nacisty popraven. Datum jeho úmrtí je podle dostupných dat 21. ledna 1945. 

Karel Poláček měl skvělý pozorovací talent, dokázal poutavě zapsat lidské příběhy. Ukazoval s humorem a satirou na lidskou povahu. Byl velkým znalcem a sběratelem židovských anekdot. Jeho nejslavnější kniha Bylo nás pět vyšla až po jeho smrti. Psal ji již v těžké době okupace. Vzpomínal na radostné dětství, partu kamarádů, lumpárny, které vyváděli. Všichni si zamilují vypravěče Péťu a jeho rodinu. V době, kdy Poláček příběh své rodiny psal, byla již část rodiny po smrti. Válku nepřežil nikdo. Dokonce ani maličká Mančinka. Detaily ze života spisovatele máme díky vyprávění jeho dcery Jiřiny, které zapsal její syn, Poláčkův vnuk Martin Jelinowicz žijící v Kanadě. Karel Poláček byl neobyčejný člověk, který se snažil žít obyčejný život bez konfliktů, hádek a dramat.

Zdroj: wikipedie, životopis Karla Poláčka

Martin Jelinowicz, Tři kapitoly z knihy O Karlu Poláčkovi a jiných