Článek
V naší milé české kotlině nedokážeme s klidným srdcem vyhodit knihu. Pálení knih církví v minulosti máme v srdcích zapsané jako jeden z největších hříchů. Člověku se až zatají dech, když nechtěně roztrhne stránku nebo mu kniha upadne na zem. Proto máme půdy plné starých knih, které už nikdo nečte. Proto jsou v Česku tak oblíbené antikvariáty a knihkupectví. Kniha je pořád jedním z nejoblíbenějších vánočních dárků.
Pravidla knihobudky v Branné
Za skvělý nápad považuji knihobudky. Už jsem jich viděla docela dost. V jedné vesnici na Vysočině slouží jako knihobudka stará autobusová zastávka, své využití našly staré telefonní budky a třeba v Týnci nad Sázavou mají knihobudky na míru. Princip knihobudky není jen zbavit se starých knih, které už nechceme a nedokážeme vyhodit do popelnice. Knihobudka má především na vesnici nebo malém městě zajímavý sociální aspekt. Stačí být trochu všímavý a hned víte, co se ve vašem okolí děje.
knihobudka v Branné
Objevily se v knihobudce staré detektivky, indiánky ještě v sešitovém vydání, knihy o bitvách, letadlech, politika a podobně? To už asi umřel dědeček od Prokešů a oni teď vyklízí jeho domek. Staré kuchařky, Javořické a Popelka Biliánová, to už asi odešla i babička Nováková. A co ta spousta dětských knížek, co zaplnila knihobudku? No jo, slečna Pavlínka se stěhuje od rodičů, už je dospělá a dětský pokojíček se vyklízí. Až bude mít i ona svoje děti, ona se zase nějaká ta Krása nesmírná nebo Míček Flíček v knihobudce najde. Nejenže knihobudky slouží jako informační středisko o životě v daném místě, slouží i jako místo, kde se lidé schází, povídají si a listují nad knihou. Nedávno jsem šla s maminkou do obchodu. Už z dálky na ní volala kamarádka: „Mílo, vyzvedla sis tu knížku, co jsem ti říkala, že je v knihobudce u nádraží? Jak se ti to líbilo?“ „Nevyzvedla, někdo byl rychlejší, ale to nevadí, třeba to za pár dní přečte a vrátí. Počkám si!“ Knihy a teď už i knihobudky jsou a budou u nás v Česku vždycky důležité téma. A to je dobře.
