Článek
Naše krásná země je plná zajímavých míst s bohatou historií. Ve Středočeském kraji, na řece Sázavě, leží městečko Týnec nad Sázavou. Jeho historie sahá až do 8. století, románské období připomíná rotunda. Ve středověku se v ohybu řeky, v místě dnešního vodáckého kempu stávalo kdysi středověké sídliště. Dnes je tam fotbalového hřiště ,po kterém se ve filmu „Báječná léta pod psa“ proháněl Ondřej Vetchý. Přestože má Týnec velmi dlouhou historii, na přelomu 19. a 20. století měl jen kolem 50 obyvatel. Stará obchodní stezka se totiž od Týnce odklonila a Týnec se stal důležitým až jako městečko průmyslové. Nejprve výrobou kameninového nádobí, později týneckou přádelnou a ve století 21. pak metalurgickými závody a především podnikem JAWA, který znalcům motorek není třeba připomínat. Dnes je Týnec místem především turistickým. Svou polohou jen kousek od Prahy a především krásnou přírodou je vyhledávaným místem pro návštěvu i pro život. Obyvatelé Týnce se mohou denně vydávat na dlouhé vycházky kolem řeky i do lesů, které Týnec téměř ze všech stran obklopují.
les se zemljankami
Když se v Týnci řekne, pojďme na procházku ke hrobu, všichni místní ví, že cesta nepovede na hřbitov, ale do lesa. Pěknou lesní cestou se můžeme vydat spolu. Z Týnce vyjdeme kolem mateřské školy alejí starých dubů. Nevydáme se ale doprava „K dubům“, odkud je výhled na celé městečko, ale půjdeme do ostrého kopce lesem nahoru. Cesta je obklopená krásnými smíšenými lesy. Všimněte si zvlášntích jam, které jsou tady všude vykopané v zemi. Nejsou nijak hluboké, tak metr. Nejvíc jich můžete vidět v zalesněné stráni nad dubovou alejí. Nejsou to propadlé štoly jako v nedalekém Jílovém. Jsou to ruské zemljanky. Památka na Rusy, kteří v nich na konci druhé světové války přebývali. Na druhém břehu řeky Sázavy bylo v uzavřeném prostoru německé cvičiště. Od 1. dubna 1943 se obyvatelé levého břehu museli vystěhovat a přenechat své domy pro Území cvičiště německých zbraní. Ruští vojáci si vykopali zemljanky v lese na pravém břehu řeky. Překryli je plachtami a sami neviděni pozorovali Němce. Podle pamětníka pana Ševida tam byli Rusové ještě chvíli po válce. Vedle každé zemljanky, která sloužila k bydlení, byla ještě druhá, která sloužila jako sklad ukradených věcí. Především nábytku z nedalekého zámku Konopiště. Jinak prý byli Rusové přátelští a obyvatelům nedělali žádné problémy. Hrob, ke kterému jsme se vydali je jednoho z nich. Říká se mu Hrob padlého hrdiny. Za socialismu nám vyprávěli, jak zde náš osvoboditel přišel o život v boji. Pravda je ale jinde. Mladý ruský vojáček si chtěl zkusit vystřelit z pancéřové střely, něco se nepovedlo a on zemřel. Kamarádi mu vykopali a označili v lese hrob. Po válce mu tam lidé začali nosit květiny. Nejen kvůli krásné procházce lesem, ale i proto, že zemřel mladý v cizí zemi. Vojáci odešli a hrob v lese zůstal. I dnes, po tolika letech je to oblíbené místo a lidé zde stále nechávají květiny na památku všech mladých vojáčků.
Zdroj: Wikipedie Týnec nad Sázavou
