Článek
Jako letuška jsem poznala různé země. Když tam pracujete, získáte úplně jiný obraz, než když tam strávíte dovolenou. Jedna z neexotičtějších zemí, jež jsem poznala, byl Omán.
Omán je země, kterou doporučuji navštívit co nejdříve. Po smrti sultána Kábuse Bin Saída (zemřel v lednu 2020) převzal moc jeho bratranec Hajsám Bin Tárik Saíd. Vládne už tři roky a daří se mu udržovat politiku kterou zavedl zesnulý, lidem milovaný sultán Kábus. Ani on však není nejmladší a kdo ví, co bude dál.
Omán se díky jednomu z nejdéle vládnoucích panovníků světa stal velmi zajímavou a v arabském světě nevšedně demokratickou a rozvinutou zemí.
Pohádka o prospěchu Ománu začala v roce 1970, kdy otec Kábuse Bin Saída, bývalý sultán a radikální muslim, vycestoval ze země. Jeho syn, jemuž otec dopřál západní vzdělání ve Spojeném království, se na stav země již nemohl déle dívat. Využil otcovy nepřítomnosti a za podpory Anglie převzal v zemi moc. Od té doby začala doba ománské prosperity.
Sultán Kábus se pustil do těžby ropy a pohádkové bohatství investoval do rozvoje své země. V zemi vznikla kompletní infrastruktura, nechal opravit mnoho památek, vystavit nové domy, hotely, paláce. Vybudoval zelené parky. Investoval do kultury ( v hlavním městě Muskatu je jedna z nejkrásnějších oper na světě, kterou vede žena, a navíc Evropanka!). Sultán investoval i do rozvoje školství a děti se už od malička ve škole učí nejen o historii a tradicích země, ale také o ochraně přírody. Jezdí čistit pláže, učí se o ochraně korálového útesu.
Sultán miloval Anglii, kde jako mladý studoval. Omán je proto země, kde v hlavním městě jezdí vyhlídkové, patrové červené autobusy a v obrovských obchodních centrech najdete veškeré tradiční anglické dobroty. Hrdost na tradice Ománu ale sultánovi zůstala. Nová výstavba se pyšní barvami Ománu, komodity, kterými se Omán v historii proslavil, jsou na každém rohu, a Ománci jsou na ně náležitě pyšní. Na tradičním trhu najdete stříbro a slavné ománské kadidlo. Šátky v barvě tyrkysového oceánu jsme měly jako součást letecké uniformy. Ománci hrdě nosí tradiční ománský oděv. Jsou na svou zemi pyšní a sutlána milují za všechno, co pro ně udělal. Většina Ománců, které jsem poznala měla fotografii sultána na displeji svého telefonu.
V zemi je zajímavý poměr obyvatelstva. Skutečných Ománců je méně než Indů, kteří jsou v zemi pracovně. Ománci neplatí daně. Když Ománec dosáhne dospělosti, dostane od sultána byt nebo dům a auto. Vše je hrazené ze zisků z ropy. Ománci většinou nepracují, vedou obchody a firmy, ve kterých pracují Indové. Indů je, jak jsem již uvedla, v zemi víc než Ománců. V zemi jim vychází vztříc a dodržují jejich svátky. Samozřejmě dodržují i svátky své, muslimské. V obchodním centru tak ve čtvrtky najdete zábavní koutky plné Indů a v pátek je vystřídají Ománci.
Létala jsem pro sultána. Letecká společnost se jmenuje Oman Air a je vysoce hodnocená. Samozřejmě jako vše „státní“ patří sultánovi. Jedna z našich linek byla ve střední Indii. Dozvěděla jsem se, že Indové pracující v Ománu mají ve smlouvě právo na návštěvu rodiny jednou za dva roky. Společnost, pro kterou pracují, jim tuto návštěvu plně hradí. Občas letí oni do Indie a někdy letí rodina za nimi do Ománu. To vám pak v Indii nastoupí do letadla nazdobené Indky ve svém nejkrásnějším sárí, ozdobené zlatými placičkami a pomalované hennou. Jsou to takové mini princezny. Měří většinou do 150cm. Mají na sobě to nejkrásnější co mají.
Bohužel se ale často stává, že evropskou toaletu v letadle vidí poprvé v životě a vykonají svou potřebu na zem. Kolegyně jednou pomáhala jedné krásné Indce uložit zavazadlo a od hlavy k patě jí polilo kozí mléko, které měla dotyčná ve špatně zavřené láhvi. Indky se tomu jen smály. Kolegyni čekal několikahodinový let v kozí uniformě. Rozhodně jsme se nenudily.
Chování cestujících je na indických letech také jiné. Vše vychází z kultury a zvyků. V Indii byl po staletí kastovní systém, který i přes zákaz dodržují stále. Je logický pro jejich hinduistickou víru. Podle toho, jestli nahromadíte víc dobré než špatné karmy, se v dalším životě narodíte do určité kasty. Je to, jako když se narodíte do patra v paneláku, kde jsou si všichni rovni. Ti nad vámi jsou lepší (byli lepší v minulých životech, zaslouženě si to odpracovali), tak je posloucháte, ti pod vámi poslouchají vás. Během života se můžete pohybovat jen ve svém patře a hromadit dobrou karmu, abyste v příštím životě bydleli výš. Čím výš, tím lepší život.
V letadle vás cestující pozoruje, aby si vás zařadil. V jakém je asi letuška patře? Když se od začátku snažíte být milá a úslužná, okamžitě vás zařadí do nižšího patra a stává se z něj pán. Často velmi nepříjemný. Pokud mu však laskavě, ale rázně řeknete například, aby se připoutal, zařadí vás do patra nad sebou, musíte být přeci výš, když mu můžete dávat rozkazy. A je celou cestu neskutečně milý on.
Ale vrátím se k Ománu. V Ománu jsou jen dvě roční období. Léto a zima. Během našeho podzimu přichází do Ománu zima. V té době klesnou teploty k patnácti stupňům, fouká nepříjemný vítr a prší. V dubnu se začne vracet léto. V polovině dubna začnou teploty stoupat v průměru o dva stupně za den. Za týden je to o čtrnáct stupňů! Když jsme na konci dubna přistávali v Muskatu o půlnoci, hlásili jsme 38 stupňů Celsia. Během května a června vystoupají teploty v hlavním městě k padesátce. V místním zákoníku práce je stanoveno, že venkovní práce bude zastavena, pokud teplota vystoupá nad padesát stupňů. Sultán byl ale filuta. Venkovní teploměry jsou jen do padesáti stupňů..
V letním období kvůli nesnesitelným horkům cestuje mnoho Ománců do Sallaly. Ti bohatší tam mají letní domy a cestují letecky skoro každý víkend jako autobusem. Vzdálenost je to asi jako z Prahy do Bratislavy. Rozdíl v teplotě ale klidně dvacet stupňů. V Sallale je v létě díky její poloze příjemných třicet stupňů. Sallala je nádherné letovisko obklopené banánovými a citrusovými plantážemi. Cestovní kanceláře i u nás v Čechách tam již nabízejí dovolené.
Ten skutečný Omán je ale jinde, než v hotelovém resortu. Země je bezpečná i pro ženy, které mohou řídit auta, pracovat. Nemusí si zahalovat vlasy. Aby na vás nezírali muži, doporučuji zahalit si ramena a nohy. Ale když to neuděláte, žádná morální policie vás stíhat nebude. Teď je ten pravý čas, vyrazit do Ománu, půjčit si auto a podívat se třeba do hor, projít se údolími vyschlých koryt řek, které se v zimních měsících naplní, podívat se na skryté palmové osady uprostřed pouštních hor, navštívit parky a tržiště v Muskatu. A třeba se i projet červeným patrákem jako v Londýně. Omán je nádherná země!
