Článek
Tenhle zámeček má svůj název podle nedalekého Zkamenělého zámku, nazývaného Starý Karlštejn, jehož skalisko bylo označováno Kahlstein (Holý kámen). Moje babička, která se na zámečku narodila a žila tu do svých patnácti let, o něm ale vždy vyprávěla jako o Karlštejně.
Zámek Karlštejn je často označován za střechu Evropy – stojí totiž na hlavním evropském rozvodí Labe a Dunaje. Což znamená, že když vylijete kbelík s vodou na jedné straně kopce, voda poteče do Severního moře, a když to uděláte o pár metrů dál na druhé straně, poteče voda do Černého moře.
Zámeček byl postaven v letech 1770 až 1775 ve stylu středoevropské architektury pozdního baroka. Stavbu tzv. lovčího zámku zadal hrabě Filip Kinský z rodu Kinských z Vchynic a Tetova. Poté jej získal bavorský knížecí rod Thurn-Taxis. A Thurn-Taxisům sloužil můj pradědeček jako lesní strážník. To byla velmi důležitá funkce a urazil by se, kdyby mu někdo řekl, že je hajný. On měl všechny hajné v okolí na starost! Osobně se zodpovídal knížeti za stav lesů. Proto mu náležel služební byt přímo na zámku. Pradědeček byl neskutečný dobrák, který miloval děti i své lovecké psy a oni milovali jeho. Hospodářství vedla pevnou rukou prababička. Nebyla zlá, ale přísná být musela. Za první světové války jim do domácnosti přibyly ještě děti příbuzných a bylo běžné, že se prababička starala o hospodářství a patnáct dětí k tomu. Pradědeček byl pečlivý lesník, šikovný a pracovitý a les miloval. Ale z domácího ruchu občas utíkal do lesa, kde na stráni pozoroval zvěř a hladil jezevčíky.
Když začala moje babička dospívat, zamiloval se do ní Franta ze Svratouchu. Babička byla zamilovaná také. Ale od patnácti let už jezdila do Prahy a pracovala. Kdykoliv jela domů, Franta na ní ve Svratouchu čekal a nahoru na zámek jí vynesl v náručí. Musela to být obrovská láska, jsou to dva kilometry a pořádný kopec! Tou dobou byla druhá světová válka a babičce začal v Praze nadbíhat i můj děda. Jakmile skončila válka, požádal ji děda o ruku. Babička Frantu milovala celým srdcem, ale Franta měl zdědit statek a babička u nich doma viděla, jaká je to dřina. Nechtělo se jí z města. Dědu měla také ráda a tak na nabídku kývla. Frantovi to muselo zlomit srdce, ale stejně babičku miloval celý život dál. Několik let předtím, než babička umřela, vyprávěla mi, že se jí zdál o Frantovi sen. Jak za ní přišel a řekl jí, že umřel. Jen tak, klidně a hezky. Vedl jí na místní hřbitov, aby jí ukázal, kde leží. V tom snu prý z toho místa šlo jasné světlo. Babička se s Frantou hezky rozloučila. Za pár dní jí volala sestřenice, jestli si ještě vzpomíná na Frantu, že umřel. Babička jí o snu neřekla, ale když přijela na Svratouch, vzala sestřenici na hřbitov a řekla jí: „Nic mi neříkej, schválně, jestli to najdu.“ A šla přímo k Frantovu hrobu. Babička umřela v 81 letech a těsně před smrtí Frantu volala. Já myslím, že na ní čekal. Přece, aby ty schody do nebe nemusela jít pěšky! Určitě ji tam vynesl v náručí jako kdysi na Karlštejn!
Dnes je zámeček v soukromém vlastnictví a je zde pension vybavený dobovým nábytkem. Okolní příroda je klidná a krásná. Jestli se půjdete projít do lesa, můžete si představit mého hodného pradědečka a jeho jezevčíky. Nebo si vzpomeňte si na příběh lásky, která byla silnější než smrt.
Zdroje: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/zamecek-karlstejn-u-svratky
https://www.zamek-karlstejn.cz/o-zamku/
